VODA TEČE STROPEM: Deset řemeslníků má hned co dělat, aby uvedli domek do stavu před pohromou

Procházím se zahradou a vnímám tu pestrou vůni květin a stromů. Sluníčko začíná svými paprsky oslňovat kapky rosy. Ptáci nádherně zpívají a vytváří lahodné melodie. Najednou slyším v povzdálí odlišnou skladbu. Ale ta sem přece vůbec neladí. Ovšem přidává na síle, jakoby na sebe chtěla co nejvíce upozornit. Vnímám, jak se otáčím za melodií. Ach jo, tak krásný sen a mě zrovna zvoní budík. Co se dá dělat, musím vstávat. Na dnešní den jsem si připravila docela dost úkolů, tak ať je všechny pěkně stihnu. Večer čekám totiž svého miláčka, který se vrací domů.

Rozespalá vykročím z ložnice do obývacího pokoje. Nechávám se unášet atmosférou svého snu, byl tak nádherný. Dokonce vnímám, jak se brouzdám mokrou trávou. Najednou mi místo teplých paprsků přistane na zádech ledová sprcha. Je tu tvrdá realita a moje totální probrání. Ze stropu teče na mnoha místech voda a já nestojím v trávě, ale na podlaze, kde je velká kaluž Ještě chvíli mi nedochází co se děje. Začínám propadat panice. Co nejdříve? Jasná věc, rychle k uzávěru hlavní vody. Tak to jsem zvládla na jedničku, ale stále nemám zodpovězenou otázku, odkud to vlastně teče. Sprintem se dávám do schodů a teď jsem skutečně ráda, že bydlíme v rodinném domečku.

Myslela jsem, že závadu najdu v koupelně. Ale tam jsem objevila další pohromu. Zbývá jen jediná možnost. Na půdě máme umístěný bojler. A tak se vydávám ještě výš. Bohužel tato domněnka byla potvrzena. Malým otvorem se dere ven voda. Sice už ne proudem, ale teče. Záhada odhalena a co teď?

Sestupuji dolů a v hlavě mám totální chaos. Kdyby tu byl manžel, ten by si věděl rady. Když se rozhlédnu kolem sebe, vidím jen pohromu. Kdo ví, jak dlouho to už teklo. Mokrý strop, prosáklý sádrokarton. Uvědomuji si, že jsou tu rozvody elektřiny. No a nemluvím o plovoucí podlaze, palubkách a obkladech v koupelně, co tak divně vybočily z rovné řady. To vypadá na pěkný průšvih.

Tak čím začneme? Já osobně tomu vůbec nerozumím. Zkusím instalatéra, přece jenom je to tak nějak spojené s vodou.

Instalatér přijel na místo činu. Samozřejmě to chce výměnu celého bojleru. Naštěstí je odborník přes trubky, vhodné typy nádob a připojení. Jsem upřímně ráda, protože v poměrně krátké době máme řešení, jaký typ bojleru bude mít nový domov. Musím říct, že mi zároveň pomohl s dalším problémem, jelikož se musí zavolat elektrikář, který se postará o bezpečné elektrické zapojení. A když se podívám na strop, vykukují na mě bodová světla. Dochází mi, že jeho práce nebude končit jen na půdě u bojleru.

Elektrikář tu byl opravdu rychle, prý zrovinka něco dělal v sousední vesnici. Při pohledu na tu spoušť, dostávám další radu. Bude potřebovat odstranit ty sádrokartonové podhledy, aby mohl vše řádně zkontrolovat. To přece nemůže být nic složitého, tak se do toho pouštím sama. Ale tedy, že by mě to šlo nějak od ruky, to se nedá říct. Mezitím odchází instalatér se svým pomocníkem. Při pohledu na mě se začne smát. Aby ne, jsem celá mokrá, bílá a ještě bezradná. Ty podhledy vůbec nejdou dolů. Přesto je na mě moc milý a dostávám číslo na stavební firmu, která sídlí několik kilometrů od nás.

Celá roztřesená vytáčím číslo a už s pláčem vysvětluji, co se mi dnes přihodilo. Hlas na druhé straně telefonu zní klidně a mile. Když říká, že není důvod k panice, nezbývá mi, než mu jen věřit. Stírám slzy a již s čistým a jasným hlasem mu líčím, co všechno tu bude třeba opravit. Jednatel firmy je opravdu moc milý a dává mi příslib, že ho mám za chvíli očekávat.

Netrvalo dlouho a před domem zastavil modrý transit. Běžím otevřít. Jejda, to přijelo lidiček. Tak ti to budou mít rozhodně dříve, než já. Za malou chvíli se dozvídám, že ne všichni budou pracovat na sádrokartonových podhledech. Jak jsem totiž vylíčila svoji situaci, mezi odborníky tu byl také sádrokartonář a zedník. K mému překvapení ještě obkladač a malíř pokojů. Na ty jsem si já osobně ani nevzpomněla.

Domeček se stal takovým malým mraveništěm. Každý dělal svoji práci, která mu šla perfektně od ruky. Všichni věděli absolutně, co mají dělat a také bylo vidět, že jsou to páni mistři. Tak jim připravím alespoň něco malého k snědku a cestou z obchodu se stavím u našeho truhláře, musí se mi podívat na ty nasáklé palubky. Je to starší pán, ale máme ho tu všichni moc rádi. Ochotně se vydává se mnou domů.

Neztrácí svůj drahocenný čas, vytahuje metr, tužku a vytváří nějaké hodnoty na papír. Ani se ho neodvažuji zeptat, co dělat s tou podlahou. Ač jsem vodu rychle vytřela, nezabránila jsem jejímu nafouknutí. Po chvilce si zastrkává svůj malý notýsek do montérek. Domlouváme se, že se odpoledne staví a opraví poškozené palubky. Najednou se podívá přes brýle a dostávám radu k nezaplacení. Ta podlaha chce taky trochu kosmetických úprav. Jako bych si toho nebyla vědoma. Ale s radou přichází i řešení. V nedalekém městě bydlí jeho kamarád podlahář, tak mu zavolá a domluví se s ním. Uff, tak další problém vyřešený. Jsem mu neskutečně vděčná.

Rozhlédnu se po bytě, vlastně spíš po staveništi. Bleskne mi hlavou, že tento večer měl být plný romantiky, jak jenom tohle dopadne. Hlavně, aby bylo všechno v pořádku. Rozmýšlím se, kde začnu s úklidem, když mě osloví elektrikář. Tak má hotovo, mohu bez obav svítit, ale co by mě chtěl doporučit, abych si zavolala na provozovatele internetu. Vytřeštím na něj oči. To snad ne a to jako proč? Vždyť se mi rozbil jen bojler. Ale to už mě vede k routeru. Nemusí ani mluvit, už sama zhodnocuji situaci, že voda si našla skulinku i přes tuto černou skříňku. Co se dá dělat. Hledám číslo na havarijní stav. Velmi milá slečna mě uklidňuje slovy, že ihned posílá IT technika. To jsem zvědavá, co se tu ještě objeví za kalamitu.

S hrůzou se dívám na přicházejícího malíře. V hlavě se mi odehrává nejčernější scénář. Co to zase bude? Jakoby to tušil, usměje se na mě. Nedá se říct, že by mě jeho úsměv uklidnil. Ovšem dotaz, jestli budu chtít obývací pokoj vymalovat v barvách nebo jen bíle, mi úsměv na tváři vykouzlil sám. Ale jo, myslím, že taková teplá barvička by nebyla špatná.

To je úleva, tak ještě truhlář a podlahář. A vlastně ještě ten technik. Sotva si na ně pomyslím, tak za dveřmi stojí svatá trojice a pomáhají nést čerstvě nalakované palubky. Poté se každý ubírá svým směrem a je vidět, že rozumí řemeslu s naprostou dokonalostí. Zkrátka není nad odborníky v profesi.

Jejda, další průšvih. To už je hodin. Nezbývá moc času a ten nepořádek, co teď? Tak vyzkoušíme, jak funguje zprovozněný internet. Nutně potřebuji úklidovou firmu, tohle sama nezvládnu. Během hodinky přijíždí a ihned se pouští do práce. Za malý okamžik je všude čisto.

Nakonec všechno dobře dopadlo. Nový bojler, čerstvě vymalováno, obklady drží, světla svítí, nové podhledy, podlaha v rovině. Palubky na svém místě, wifi funkční a dokonce bonus navíc, vyspravený uražený roh zdi. Navíc je krásná svěží vůně po celém domě. Zbývá zatopit v krbu, připravit malé občerstvení a sklenky na vínko.

Příběh je samozřejmě smyšlený, protože i kdyby se stal, řemeslníci našeho blízkého okolí nejsou k sehnání, tak by se nemohlo vše tak hezky uskutečnit. Musí totiž za prací dojíždět do vzdálených míst od svého bydliště. Škoda, že v blízkém okolí nemají šanci uplatnit své dovednosti, ta se upřednostňuje jiným podnikatelům.

Petra LITVANOVÁ

Koláž: (red) – Za krásnější Vimperk