ČTENÍ NA VÍKEND: Swiza, Divoká honba, Boží pomsta. Pověsti od Ondřeje Fibicha z kraje pod Boubínem
Swiza na Boubíně
Na Boubíně, když tam káceli v zimě lidé dříví, museli mít stále rozdělaný oheň, aby nezmrzli. Jednou tak po práci seděli před svou boudou, dívali se do plamenů, když tu jeden z nich povídá: „Jak je asi starý tento les?“ Sotva to dořekl, stála před nimi divá babice a zaskuhrala: „Já zde pamatuji třikrát pole a třikrát les a tyto stromy zmizí též!“ Vtom ji přerušilo volání: Ihó, ihó! Poté se strhla vichřice. Žena se obrátila a utíkala zase pryč. Bylo vidět, že má koňské nohy.
Divoká honba na Boubíně
Jednou hnala divoká honba boubínskými hvozdy. Vítr byl tak silný, že stromy jen praštěly a domek na úpatí hory se otřásal. Sedlák uvnitř byl celý tumpachový z toho rámusu. Pořád jen samé „haló“ a „hejhej“, řičení koní a další příšerné zvuky. Tu otevřel sedlák okno a poštval do temnoty svého psa: „Huš, huš, můj Mauxerle, běž s nimi!“ Pes zavyl, vyskočil oknem ven a zmizel ve tmě. Vzápětí přilétla oknem do sednice umrlčí noha. Ráno sedlák marně volal svého psa a jak se zděsil, když objevil jeho zkrvavenou kůži na střeše svého sklípku.
Boží pomsta pod Boubínem
Po světové válce přišli na Šumavu noví osadníci. Ti si časem zamilovali své louky a pole a v potu tváře zde dobývali chléb. Jenže to netrvalo dlouho a museli vše odevzdat do družstevního majetku. Nový předseda vyhlásil v Korkusově Huti: „Postavíme společný kravín a z kostela uděláme stáj.“ Jeden zbožný chalupník musel pak nové stádo volky nevolky pást. Ovšem když přišla neděle, pasák se vzbouřil a šel do Vimperka na ranní mši. Předsedovi nezbylo, než jít pást sám. Uvázal si první tři krávy trojím řetízkem, jak zde bylo zvykem, a vedl celé stádo na louky. Tu se z dálky ozval vimperský zvon – mše začínala. V následující minutě se nad Korkusovu Huť přihnala od Boubína bouře, zarachotil hrom a blesk zasáhl řetízek. Tři krávy a jeden muž leželi mrtví na trávě. Potom už nikdo nevztáhl ruku na horský kostelíček, který se nám díky boží pomstě zachoval dodnes.
Ze sbírky pověstí Dědictví Šumavy autora Ondřeje FIBICHA
Titulní foto: (archiv autora)
Koláž: (red) – Za krásnější Vimperk