VÍTR: Některé rány nejdou ani opravit a nechávají po zahojení dost silné jizvy. Možná ale jednou utichnou

Pane jo, to byl tedy povedený den. Naštěstí mám volný víkend, tak si odpočinu a načerpám síly. Ulehám s nádhernými myšlenkami, co mě asi bude čekat a jak si volno dokonale užiju. Myšlenky odchází a přichází nádherný sen.

Jenže ouha, co to je za rány. Ty přece do snu vůbec nepatří. Probouzím se do reality, jelikož tupé rány a podivný zvuk se šíří dokonalou tmou. V prvních sekundách si připomínám, kdo vlastně jsem a kde se nalézám. Ujišťuji se, že opravdu nejdu do práce. Zvuky sílí a tím i má potřeba zjistit o co vlastně jde, možná se blíží bouřka…. I ne, jen tu řádí pěkný vítr.

Dlouho nepršelo a je sucho. Dost drsným způsobem si pohrává s prachem z cest, do svého víru sbírá větvičky a papíry. Vypadá to, že se nezastaví ani před silnější překážkou. No tak to bych neřekla, že má takovou sílu a moc. Větve stromů se ohýbají a slabé suché větvičky nemají šanci. Upadají k zemi a dále jsou vláčeny vírem. Kdo ví, kam je asi dovede.

Zkontrolovala jsem všechna okna a zabezpečila, co se jen dalo. Přesto mě to probudilo natolik, že se dívám ještě oknem do měsíčního svitu, který sice postrádá svoji zář, ale ještě se dá mnohé rozpoznat. Pravda, světlem mu trochu pomáhá lampa u silnice, ale vypadá to, že brzy taky pohasne.

Vítr nabírá na další síle a venku si pohrává s různými věcmi. Ani sousedčina střecha nezůstává bez povšimnutí, pár tašek už leží na našem trávníčku. Tak to jsem zvědavá, co ráno bude na dvorku za pozdvižení. Teď jsem ale rozhodnutá, že mě ven nikdo nedostane. Vlezu zpět do postele a snažím se znovu usnout, když si najednou uvědomím, že je zvláštní klid. Opět vylézám. Co se dá dělat, zvědavost je silnější. Je klid, vítr utichl. Jak přišel, tak rychle odešel. Zůstal jen nepořádek, něco polámaného a rozbitého, co snad nepůjde ani opravit. Je to stejně zajímavé, vůbec nebyl vidět a šířil se tak rychle a s takovou silou. Jen co bylo a je vidět, to jsou jeho skutky.

Najednou si ale uvědomuji jinou část života. Co lidičky pomluvy, lži, závist, zloba a další nám určitě známé životní úkazy. Nejsou jak vítr? Nejsou vidět, ale šíří se tak rychle a nelze se proti tomu ani bránit. Jsme neseni v jejich víru. Přináší zlomená srdce, zklamání, bolesti. Některé rány nejdou ani opravit a nechávají po zahojení dost silné jizvy. Možná ale jednou utichnou, ale je tu vůbec někdo, kdo to může opravit? Nová láska, noví přátelé nebo nové bydliště? Kdo ví. Nebude lepší se k sobě vzájemně chovat tak, abychom nebyli vláčeni ve víru těchto neřestí? Na tuto otázku si musí najít odpověď každý z nás.

Hezký a klidný víkend 

Petra LITVANOVÁ