DUHA: Vykouzlila úsměv na tváří. Kolemjdoucí lidé se zastavili a volali na sebe: „Ta je krásná, podívejte se.“

Končím celodenní směnu. Unavená a opravdu se těším domů, do svého bezpečí, klidu a pohody. Přemýšlím o tom, jak se neskutečně těším na svoji postýlku a v duchu promítám, co všechno ještě musím udělat, než se tam dostanu. Co si ale slibuji, je to, že určitě budu spát jako špalek.

Vyjdu ven a můj pohled se upře na oblohu. Myšlenky, plány a touhy jdou najednou stranou. Na obloze je nádherně rozprostřená dvojitá duha. Jedna vede svými jasnými barvami a druhá nad ní, je trochu zastřená, jako by byla v dáli. Nádhera. Byla tak krásná, že to vykouzlilo úsměv na tváři. A nejen můj. Kolemjdoucí lidé se zastavili a volali na sebe s úsměvem: „Ta je krásná, podívejte se.“ Čas, který plyne neskutečně rychle, se zastavil. První myšlenka, rychle, kde mám mobil? Sice to není kvalitní fotoaparát, ale to zkrátka musím mít. Začala jsem fotit, otočím se a vidím, že nejen já, ale i ostatní dostávají podobný nápad. Inu proč ne. Ta nádhera stojí za to.

Cestou domů jsem přemýšlela, co to vlastně je. Jasně ze školy si ještě pamatuji, že se jedná o optický úkaz, který vzniká lomem a vnitřním odrazem slunečního nebo měsíčního světla na vodních kapkách v atmosféře. Ale zajímá mě trochu víc.

Již Aristoteles prosazoval, že vzniká odrazem světla ve vodních kapkách. René Descartes kolem roku 1637 byl první, kdo duhu vědecky popsal, ale nedokázal vysvětlit její barevnost. Komu se to podařilo, to byl až Isaac Newton, který pochopil, že paprsek, který prochází dešťovou kapkou, se rozkládá na jednotlivé barvy.

Tato byla dvojitá, to jsem ještě neviděla. A na to existuje také vědecké vysvětlení. V dešťové kapce může dojít nejen k jednomu, ale k více odrazům světelného paprsku. Ta druhá, byla větší a její barvy ladily opačně od té hlavní. Byla ale vidět slaběji a to už můj mobil nedokázal zachytit. Škoda.

Zajímavé je i to, že duha vyvolávala již své tajemno v různých náboženstvích a mytologii. Například v křesťanství připomíná smlouvu mezi Bohem a člověkem. Tento příběh znáte určitě všichni, pojednává o potopě světa, kdy Bůh slíbil lidstvu, že už nikdy nebude taková potopa, aby zničila vše živé na celém světě. V mytologii starých Slovanů se zase věří, že když se muž dotkne duhy, je vytažen do nebe a stane se z něj démonické stvoření. A samozřejmě jiná kultura, jiný příběh. Vznikaly i různé povídky, pověsti a pohádky. Třeba, kdo dojde na konec duhy a začne tam kopat, nalezne hrnec zlaťáků nebo poklad.

O duze by se dalo psát hodně zajímavého, ale já se chtěla s vámi podělit o jeden krásný zážitek, který ve mně nechá i pěknou vzpomínku.

Petra LITVANOVÁ