NA CESTÁCH ČESKEM: Ozdobou městyse Žinkovy je renesanční zámek. Je ale veřejnosti...

NA CESTÁCH ČESKEM: Ozdobou městyse Žinkovy je renesanční zámek. Je ale veřejnosti nepřístupný

Žinkovy

První lidé prošli krajinou přibližně před 4 tis. léty. Poté si místo na kopci, které se dnes nazývá Obrovo hradiště vybrali Slované a osídlili jej. ještě dnes se zde nachází úlomky jejich práce a života. První písemná zmínka o obci (Sisencou,Sizinkou) pochází z roku 1177. Tehdy zde vládl Oldřich z Žinkov, předek pánů z Potštejna, vládnoucí na Potštejně do 15. století. Zříceninu hradu Potštejn lze nalézt ještě dnes.

Počátkem 16. století dochází k hospodářskému rozvoji díky panskému velkostatku. Roku 1684 potkaly Žinkovy špatné časy. Po vyhoření části Žinkov a kostela sv. Václava vznikly nové Žinkovy. Další požár zasáhl v roce 1783. V roce 1803 byl postaven vinopal, který pro poddané pálil kořalku. Také zde byl i pivovar. Páni z Klenové v 16. století vařili bílé pšeničné pivo a předkupní právo k němu měl panský statek. Díky tomu vznikla budova „panský dům“, který se stal zájezdním hostincem až do počátku 19. století a dnes se na jeho místě nachází hotel Zlatý jelen.

Žinkovský zámek se požárům vyhnul. Jeho historie sahá do roku 1559, kdy si Šebestián z Klenové postavil v Žinkovech dům. Ten stál v rovině a obklopoval ho vodní příkop, který čerpal zásoby ze žinkovského rybníka. V letech 1624–1642 byl na místo tvrze postaven nový zámek, který byl postupně dostavován do trojkřídlé barokní budovy. Zámecký areál je rozložen na břehu rybníka. Největšími změnami prošel po roce 1897, tehdy koupil Žinkovy architekt rytíř Karel Wesselý, který nechal zámek přestavět v romantické sídlo v duch české renesance. Příkop byl zasypán a za zámkem vznikl park. Mezi poslední vlastníky patřil Jeroným hrabě z Colloredo-Mansfelda, od kterého zámek koupil roku 1916 Karel Škoda. Poté zámek přešel do vlastnictví ROH. Byl velmi často využíván pro rekreaci a od roku 1999 je zámek zase v soukromém vlastnictví. Dne 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse

Wikipedie

Foto: Jan KUBITA

This slideshow requires JavaScript.

 

Komentáře

komentářů