STARÁ ŠUMAVA: Velikonoční jídelníček připravovaly hospodyně podle přísných pravidel
Jak pro hospodáře, tak pro hospodyni, byly Velikonoce a stejně tak celé jaro ve znamení velké práce. Zatímco hospodář byl od slunka do slunka na poli, hospodyně stála před nelehkým úkolem, jak z mála uvařit hodně. Sklep i komora po zimních masopustech byly v tuto dobu téměř prázdné a možnosti surovin, ze kterých by se dalo vařit velmi omezené. A tak se vařily zejména brambory, pekly bramborové placky, na řadu přicházely hrách a kroupy. Z toho mála, co ještě zbývalo, se snažila hospodyně ušetřit co nejvíce na přicházející Velikonoce.
Velikonoce patří mezi jedny z našich nejkrásnějších svátků. Kromě kraslic, pomlázek a křesťanských oslav značí Velikonoce především příchod jara. Probouzená příroda se chystá k novému plození. Historie Velikonoc sahá až do pohanství, kdy se přinášely oběti Matce Zemi. Maso se snědlo a kosti zahrabaly do země. Měly ochránit hospodářství před blesky, zatímco na poli zakopaná vajíčka měla přivolat bohatou úrodu.
Škaredá středa, kterou půst končí a začínají přípravy na Velikonoce, se totiž za chvíli objeví v kalendáři. Jelikož Velikonoce netrvají pouze jeden den, tak si přiblížíme jednotlivé dny těchto svátků. Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, Boží hod Velikonoční a Velikonoční pondělí. O těchto dnech dodržovaly naše babičky přísná pravidla, co se týče jídelníčku.
Ač bylo jídlo skvělé a hospodyni se na Škaredou středu neobvykle dařilo, bylo nutné, aby jídlo právě v tento den na talíři vypadalo ošklivě a na první pohled nepovedeně. Jestliže se hospodyně rozhodla usmažit bramboráky nebo placky, vždy je při obracení trochu potrhala nebo přeložila. Tak vznikly trhance.
Zelený čtvrtek. Na tento den se v chalupách vařilo z jarní zeleně a luštěnin. Pekly se preclíky, pletence nebo škvarkové placky, které se přikusovaly k jarním polévkám. Kromě petrželky se vařilo hlavně z mladých kopřiv, špenátu a další zeleniny. Jidáše, do spirály stočený nebo propletený váleček kynutého těsta symbolizuje provaz, na kterém se oběsil Jidáš, jenž podle biblického příběhu zapříčinil Kristovo zatčení a smrt.
Na Velký pátek se obvykle držel půst. V některých krajích se toto pravidlo dodržovalo velmi striktně. Už po čtvrteční snídani a až do snídaně na Bílou sobotu. Ten, kdo věděl, že páteční půst nevydrží, mohl si k jídlu připravit rybu, pokud si jí mohl dovolit. Lidé, kteří rybu neměli, si napekli náhražky ve tvaru ryby z bramborového těsta a pak byla polévka. Zpravidla jí bývala sytá hustá polévka z toho, co dům dal. Například z kysaného zelí, špenátu, brambor, fazolí, hrachu i kořenové zeleniny či kmínu. Lidé například věřili, že voda v řece nebo v potoku má na Velký pátek léčivou sílu, ale jen do chvíle, než se jí dotknou první paprsky slunce. Mytí za kuropění mělo děvčatům přinést krásu a zbavit je pih.
Bílá sobota. V tento den se lidé byl hodokvas. Hlavním pokrmem totiž byla velikonoční nádivka. Někde se jí říká velikonoční buchta, sekanice, sekanina, nebo velikonoční snítek. V tento den také na stole nesměl chybět zlatavý mazanec.
Nedělní Boží hod Velikonoční. Tímto dnem v podstatě velikonoční svátky vrcholily. S pondělní pomlázkou děvčat se začalo až později. V každém stavení se slavnostně prostřel stůl, z kuchyně se začaly valit nejlahodnější vůně buchet, mazanců a mas, což se v tehdejší době, kromě svátků, tak často nestávalo. Pak přišly na řadu tradiční zvyky na oslavu života a jara. Samotná hostina měla začínat jakýmkoliv masovým vývarem. Pak už záleželo na tom, jak je rodina bohatá, jaké konkrétní zvyky dodržují, v jakém kraji žijí, a jestli jsou to měšťané nebo bydlí-li na vesnici.
Na Velikonoce připravovaly naše prababičky maso vesměs všeho druhu. Většinou se snažily, aby měly kůzlečí. Toto maso ale přišlo do módy o něco později. Jinak se podávala hlavně všem dostupná drůbež, skopové, jehněčí, králičí, pokrmy z vepřového masa, uzeného a kdo měl, dal na stůl šunku. Nikdy však nesměl chybět pečený beránek. Ať už ten masový, nebo nám všem dobře známý – ze sladkého těsta. Toho opravdového masového beránka si mohl dovolit jen málokdo. V některých rodinách se na Velikonoce pekla dokonce holoubata.
Na Šumavě se vyráběla slaměná hnízda, která rodiče schovali na zahradě a dávají do nich velikonoční zajíčky, vajíčka a jiné sladkosti. Během velikonoční neděle pak prý padají z nebe a děti si je na zahradách hledají.
Velikonoční pondělí. O Velikonočním pondělí převažovaly v kuchyni pokrmy z vajec. Samozřejmě. Vždyť vajíčko je velikonoční symbol a považuje se za symbol nového života a znovuzrození. Dělala se vejce plněná, smažená, dávala se do omáček, salátů, k masu a pokud se pekla další várka velikonoční nádivky, vejce v ní nesměla chybět. Oblíbené byly i různé pomazánky. Na Šumavě se házela vejce přes chalupu, aby byla ochráněna před bleskem, a na některých místech bývaly zase často k vidění velikonoční ohně – prastarý zvyk, který dříve sloužil k vyhnání zimy a přivítání slunce. Oheň svými očistnými účinky měl také zajistit plodnost, růst a dobrou úrodu.
Pokud se vám příčí používat chemická barviva, můžete si pomoci historií :
Nejoblíbenější barvou je červená. Bývá označována jako barva lásky a života. Té dosáhnete přidáním octa do odvaru ze slupek červené cibule nebo z červeného zelí.
Žluté vajíčko získáte z odvaru šafránu, lipového květu, kmínu nebo kopřivového kořene.
Oranžové nebo hnědé dosáhnete vařením vajíček v cibulových slupkách, čaji nebo kávě.
Zelenou získáte ze špenátu nebo z mladého žita.
Černé vajíčko budete mít, pokud ho uvaříte v sazích s rezavými hřebíky.
Modrou barvu vyrobíte pomocí poloviny větší hlávky červeného zelí. Tu nakrouháte na jemném struhadle a zalijete horkou vodou tak, aby bylo ponořené. Po přidání dvou lžic octa a špetky soli získáte bledě modrá vejce.
Zdroj: Křesťanské noviny
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora
