STARÁ ŠUMAVA: Šeravská huť
Středověké osídlení v několika případech sleduje trasu vimperské větve Zlaté stezky, což je jediný případ, kdy je ve středověku trvale osídlena horská část sledovaného území. A co nám píšou kroniky:
Jižně od huti Tomášovy ležela huť Šeravská Od Michala Jilicha přešla, nevíme ani jakým způsobem a kdy, na Mikuláše Regencikla, který, maje huť svou od dávných časů zaplacenou, ji do roku 1631 držel. Od roku 1632 — 50 měl ji Vondra Fojtl a přivedl ji k takové pustině, že dne 2. května 1650 zase skrze rychtáře Pravětínského Petra Fuxa prodána býti musila; koupil ji Jakub Fejtl za 80 kop grošů míš.
Ale i o něm poznamenává gruntovní kniha roku 1667: jest žebrák, musí huť co nejdříve stát nechati. Proto odpustil dekretem ze dne 23. listopadu roku 1667 kníže Jan Krištan z Eggenberga Matějovi nejen nezaplacený úrok per 133 zl., nýbrž snížil mu jej na příště na 5 zl. I není divu, že za těch okolností huť delší dobu stála.
Revisitační komise poznamenala u něho r. 1678: bývala někdy huť, ale již není.Též se sklářstvím zřídka kdy vysadil, byl by míval vždy teplou pec, kdyby jenom byl měl dostatečný odbyt na páteříky. Rozkaz knížecí, že tři, neb při nejmenším dvě huti páteříkové zrušeny býti mají, byl též proti Šeravské huti namířen.
Jenom pro množství polomů a suchého dříví prodloužil kníže Adam František výnosem ze dne 27. července 1722 životní dobu Šeravské huti ještě na 3 až 4 léta; pak měla zrušena být. Ačkoliv tedy osud sklárny té na dobro zdál se býti zpečetěn, přece podařilo se jí, nejen tomu ortelu uniknouti, nýbrž i všechny ostatní hutě přetrvati.
Hejtman Čapek, zkoumaje poměry Vimberských skláren, shledal u Šeravské, že si více hospodářství a chovu dobytka než řemesla hledí a o 50 zl. 49 kr. 3 d. méně platí. Šeravské sklářství prý proti dřívějšku kleslo, protože množství malých cizozemských páteříků do země přichází, které v okolí Skalice každý téměř nádeník brousí.
V ten čas dělaly se v huti páteříky rozličné fagony, barvy a velikosti pro cizozemsko. Po vypršení lhůty prodlužován privilej čas od času nejvíce z příčin komiseračních až do roku 1863. Na knížecí vrchnosti neleží tedy vina, že Šeravská huť, poslední to závod starý panství Vimberského, při obrození českého sklářství v našem století nepovstala k novému, slibnému životu, nýbrž na majitelích samých, kteří se drželi zděděných tradic, o pokrok, větší rozhled a odbyt se nestarajíce. Tu jest přirozeno, že rostoucí konkurenci odolati nemohli a jenom živořili…....tak, to nám píší dobové kroniky sklářů.
Až do roku 1872 se zde vyráběly páteříky a jiné drobné skleněné zboží, stejně jako v mnohých hutích v kraji. Na počátku 18. století za majitele Jana Františka Plechingra byla huť přemístěna na jižní část šeravské planiny asi o dva kilometry na jihozápad od stávající hutě. A stala se tak, s nadmořskou výškou 1055 m, nejvýše položenou sklárnou na Vimpersku. Kromě páteříků, kterých sklárna ročně vyrobila až 22 miliónů, a to jak z modrého, mléčného, žlutého, zeleného, černého, či fialového skla, nebo dokonce se zatavenými skleněnými broky, se zde vyráběly i lustrové ověsky a okenní terče.
V roce 1796 byla postavena brusírna k výrobě sklíček do hodinek. V tu dobu se na Šeravě vyrábělo také křídové a zelené tabulové sklo, i když nevalné kvality. Za majitele Aloise Plechingera byla huť v roce 1883 pro nedostatek zakázek zrušena.
Šeravská huť zmizela ze světa a ještě v roce 1957 byly k vidění v lese zbytky sklářské pece…….
A přidáme ještě jednu pověst na konec. Lidem sídlícím vprostřed šumavských hvozdů bývalo vždy divné, že kolem svátku sv. Jana Křtitele, lesy a háje utichají a není slyšet ptáčka zpěváčka. Jedna stará vdova šla kdysi na chrastí k otopu. Jak se tak shýbá a váže větvičky do otýpek, uviděla mezi stromy divnou záři. Schovala se za rozložitý dub a vidí, jak lesem kráčí anděl v doprovodu poustevníka od Jordánu, samého Jana Křtitele. Na všechny strany do korun stromů volají a prst na svá ústa kladou: „Pst, nezpívejte, malý Ježíšek chce teď spát!“ A ta malá Boží stvoření umlkají a lesem se šíří pokojné ticho.
Zdroj: Muzeum středního Pootaví Strakonice
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora