STARÁ ŠUMAVA: Poslední den starého roku

STARÁ ŠUMAVA: Poslední den starého roku

Přestože jde od reformy kalendáře z 16. století o poslední den starého roku, jeho bujaré oslavy byly lidovému pojetí dlouho cizí. Venkované tento den vnímali spíše jako předvečer Nového roku, jehož příchod vítali o půlnoci vyzváněním zvonů, troubením či střelbou. S pomocí magických praktik se zato
snažili příznivě ovlivnit nadcházející období podobně, jako tomu bylo i na Štědrý večer.

U nás bylo tehdy ve zvyku jíst o půlnoci horký ovar, kroupy a křen s jablky pro štěstí a dům od domu chodily „ometačky“ – černě oděné chudé ženy, které ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého třikrát zaklepaly a třikrát ometly kamna, aby v novém roce dobře hřála. Dle pověr také nesmí hospodyně o Silvestru prát a věšet prádlo, aby nezapříčinily smrt blízkého a nesmí se podávat drůbež, aby neuletělo štěstí.

Po bohaté silvestrovské večeři se v domácnostech věštilo, lidé vykuřovali stavení i chlévy, práskalo se bičem, hlasitě troubilo a střílelo se z pušek a hmoždířů, aby zlé mocnosti nemohly škodit.I k poslednímu dni roku se v našich horách vázaly různé zvyky a pověry. Kdo na Silvestra něco polámal,v příštím roce zemřel. Dvanáct půlnočních úderů zvonu představovalo dvanáct měsíců následujícího roku. Pokud některý z úderů slyšíme slabě nebo vůbec, pak budeme v příslušném měsíci těžce nemocní nebo dokonce zemřeme.

V šumavských obcích se takovému silvestrovskému hlučení říkalo „vystřelovat či vyfukovat starý rok“. Poslední den v roce si navíc zdejší obyvatelstvo mnohdy vykládalo jako zápas starého a nového roku, což se projevovalo např. i v kupletech a slovních dialozích, které v šumavském příhraničí často bývaly na pořadu veselého programu v místních hostincích.

Podobnost mezi silvestrovským a štědrým večerem vyplývá především z kalendářních posunů počátku nového roku, jelikož až do 16. století byl novoročním dnem 25. prosinec, tedy Boží hod vánoční. Silvestrovské obyčeje doplňovaly zábavy mládeže i dospělých v hostincích, přípitky na nový rok a vzájemné návštěvy sousedů a příbuzných. Lidé se na potkání zastavovali, vzájemně si odpouštěli a přáli si všechno nejlepší do nadcházejícího období. Doma se před svatými obrázky a pod křížky zapalovaly svíce za zemřelé a svíčky ozařovaly rovněž kapličky na návsi.

Na Silvestra se prováděli doma i ve stáji jen ty nejnutnější práce. V Kašperských Horách v 19. století se mnohdy stávalo, že ponocný, který zahájil svoji novoroční obchůzku už od půlnoci, svým zpěvem a vinšováním budil už spící obyvatele. Silvestr byl ale chápán jako výjimečný den a byl nazýván druhým nebo malým Štědrým večerem. Odpoledne šli horalé do kostela, po práci a dlouhé večerní modlitbě si mužští v hospodě podle starodávného zvyku přiťukli sklenkami na nový rok. I v tuhle noc si chlapci a děvčata vykládali budoucnost a lili olovo.

 

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora

 

 

 

 

Komentáře

komentářů