ANALÝZA ČS. SPOŘITELNY: Rvačka mezi prací a kapitálem, změna návrhu státního rozpočtu 2022
Rvačka mezi prací a kapitálem se brzo asi obnoví
Z nových čísel ČSÚ o českém HDP lze mimo jiné spočítat například odpověď na otázku, jak velká část odměny za výkon ekonomiky v letošním 2. čtvrtletí šla do kapes zaměstnancům (náklady na práci neboli „náhrady zaměstnancům“) versus do kapes vlastníkům firem a podnikatelům (náklady na kapitál neboli „hrubý provozní přebytek a smíšený důchod“).
Nuže náklady práce činily zhruba 50 % celkové „hrubé přidané hodnoty“ (HPH). Kolem této hladiny se podíl pohybuje už od začátku roku 2020.
Mohli bychom tedy říct, že koronakrize nedokázala tento podíl změnit. Trefnější je ale spíš pozorování, že koronakrize dokázala zastavit růst tohoto podílu: v předchozích letech totiž narůstal vcelku svižným tempem o cca půl procentního bodu ročně. Šlo o logický důsledek nerovnovážně nízké nezaměstnanosti (který lze chápat jako důsledek nerovnovážně nízké úrovně mezd).
Růst podílu práce na HPH lze interpretovat tak, že práce si v letech před pandemií z celkového vyrobeného koláče „rvala“ čím dál větší kus. Covid tento trend zastavil, nicméně při pohledu na aktuální stav českého trhu práce lze předpokládat, že se k onomu trendu brzo zase vrátíme.
Deficit na rok 2022 snížen jen kosmeticky
Ministerstvo financi oznámilo, že na vládu přinese úpravu návrhu státního rozpočtu na rok 2022, z níž bude oproti červnovému výkopu (390 mld. Kč) plynout deficit jen o 13 mld. Kč nižší. Ministerstvo s až dojemnou demagogií srovnává tento návrh s plánem na letošek (500 mld. Kč), přestože už je vcelku zřejmé, že letošek dopadne oproti plánu o dobrých 100 mld. Kč líp, takže meziroční zlepšení nebude 500-377 = 123 mld. Kč, nýbrž o mnoho desítek mld. Kč méně.
Ministerstvo se chlubí taky tím, že v upraveném návrhu jsou investice v objemu 218 mld. Kč (původní návrh obsahoval 189 mld. Kč), což představuje 11,4 % celkových výdajů. To je ve srovnání s minulými lety skutečně hodně (např. v roce 2017 to bylo jen 6,4 %). Je ovšem otázka, zda je dobré rozjíždět ve velkém vládní investice v době, kdy bude nejspíš chtít rozjet investice i soukromý sektor. Zejména u stavebních investic může docházet ke kolizi a růstu cen, a to může leckterou firmu od investic nakonec odradit. Stát by měl zkrátka hodně investovat zejména v době, kdy firmy nechtějí. Příští rok to bude bohužel přesně naopak.
Na druhé straně za rozumné lze označit udržení úmyslu nezvyšovat objem platů na státní zaměstnance v kombinaci se snižováním počtu těchto zaměstnanců, takže platy těch nepropuštěných nebo nově přijatých můžou růst tak, aby práce ve státním sektoru byla přitažlivá pro lidi, kteří dokážou zvýšit jeho efektivnost (jen aby praxe odpovídala těmto bohulibým úmyslům). V tiskové zprávě se naštěstí nezmiňuje nedávno zaznělý absurdní nápad paní ministryně (víc k jeho absurdnosti ZDE) oslabit neudržitelnost veřejného hospodaření tím, že budou zmrazeny platy hasičů a policistů.
Michal SKOŘEPA, ekonom České spořitelny a člen Výboru pro rozpočtové prognózy