JAN VELEBA: Způsob hospodaření se dřevem ze Šumavy připomíná banánovou republiku
Prezident Miloš Zeman navštívil v minulém týdnu Jižní Čechy a velmi se podivil, jak hospodaříme s naším lesním bohatstvím. Já tam byl před rokem a tři dny jsem se věnoval usychající Šumavě a nevěřil jsem svým očím.
Mluvil jsem se starosty, lesníky a pamětníky a moc mně to hlava nebrala. Uvedu jeden učebnicový příklad za všechny. Ve Volarech na místě dřívější fabriky na výrobu dřevotřísky, která zaměstnávala 500 lidí stojí solární elektrárna, která nezaměstnává nikoho. Stojí i šumavské pily, které připravovaly i pro tuto dřevotřískárnu surovinu, zmizela pracovní místa a surovinu vozíme do sousedního Rakouska a Německa.
Majiteli solární elektrárny ve Volarech jsou jeden bývalý starosta tamějšího okresního města a jeden opravdu vysoký politik, v jehož popisu práce byla starost o ekonomiku této země a s ní i o zaměstnanost. Shrnu pro ty, kteří dřívější dobu nepamatují. Dřevo ze šumavských lesů se zpracovávalo na četných místních pilách, které jely naplno a zaměstnávaly místní lidi. Z nich šly k dalšímu zpracování nařezané desky, hranoly a piliny. Vzpomenutá dřevotřískárna ve Volarech vyrobila surovinu pro český nábytkářský průmysl, kde byli zaměstnaní další lidé a tak bychom mohli pokračovat. Jen tak namátkou – Jitona Vimperk, Jitonana Prachatice, to byly nábytkářské firmy, které jsou dnes zavřené. Ve Vyšším Brodě se vyráběly dveře, bylo zde zaměstnáno 150 lidí. V Kašperských Horách zpracovávala šumavské dřevo pila, která zaměstnávala 500 lidí a tak bych mohl uvádět další a další provozy. Sečteno a podtrženo – na Šumavě se těžilo dřevo, které se zpracovalo v místních provozech na finální výrobek. Výsledkem byly české výrobky a zaměstnaní lidé. A nyní? Asi čtyřicet pošumavských pil stojí, navazující provozy rovněž, lidé jsou bez práce. Nic neprodukují, ale naopak spotřebovávají sociální dávky. Dřevo se samozřejmě těží dál a vozí do sousedního Rakouska a Německa. Tam zaměstnají lidi, vyrobí výrobky a ty se pěkně vozí k nám.
Pokud vám tento způsob hospodaření, dá-li se to vůbec hospodařením nazvat, připomíná banánovou republiku, tak se nemýlíte. Asociace podnikatelů v lesním hospodářství už léta apeluje na pravicové i levicové vlády, aby svými zásahy podpořily lesnicko-dřevařský prostor a zabránily tak situaci, která se děje dnes, kdy se nuceně zavírají pily, lidé přicházejí o práci a naše nezpracované dřevo se vyváží do zahraničí, abychom následně kupovali nábytek z dovozu. Česká republika vyveze ročně 4 miliony kubíků nezpracovaného dřeva, jen za roky 2012-2013 vzrostl vývoz kulatiny dokonce o 50%! Z toho je patrné, že se situace nejenže nemění, ale dokonce dál zhoršuje. Z Česka se v loňském roce vyvezlo surového dřeva za 9,5 miliardy korun! K tomu ještě za 1,5 miliardy dřevní odpade. Dřevo putovalo především do Rakouska a Německa. Rakousko odebralo dřevo za 4,8 miliardy korun, Německa za 4,4 miliardy korun. Moc rád bych pro srovnání věděl, kolik kulatiny oba státy vyváží. Řeknu-li, že nulu, nebudu daleko od pravdy.
„Česká republika by neměla vyvážet dřevo do zahraničí a výrobky ze dřeva by měly vznikat v tuzemsku.“ Prezident Miloš Zeman při návštěvě Jihočeského kraje touto větou pojmenoval letitý problém, který trápí všechny dřevaře v této zemi. Firmy v lesním hospodářství usilují o rovný přístup k veřejným zakázkám a dřevozpracující firmy zase ke státnímu dřevu. To by zvýšilo konkurenceschopnost českých firem a v regionálních oblastech zaměstnanost. Nezbývá než doufat, že současná koalice splní alespoň něco ze svého programového prohlášení. V něm se zavázala, že učiní kroky ke změně hospodářské politiky Lesů ČR ve prospěch zvýšení zaměstnanosti v jednotlivých regionech a podpory malého a středního podnikání. Doufejme, že nezůstane jen u planých slibů. Vláda, odběratelé i dodavatelé by měli mít stejný cíl: výrobky z našeho dřeva vyrábějme u nás! A nebo se firma řídí jinak?