ČTENÍ POD LAMPU: O dřevaři Jankovi – šumavskou lidovou pověst převyprávěl Jan Ziny Vávra

Kdysi dávno, na úpatí Boubína v jedné osadě žil u rodičů spolu s dalšími třemi sourozenci mladý dřevař Janek. Měl vyhlédnuté pěkné děvče, Gertičku z chalupy na konci vsi. Ale ani jeden ani druhý neměli dost peněz, aby mohli vystrojit veselku a postavit si chaloupku.

Za Gertičkou chodíval také čeledín od sedláka. Toho starý chalupník viděl raději, protože měl přeci jen více peněz než Janek a kdyby si jej Getrtička vzala, určitě by mohla jít k sedlákovi do služby. Sedlák také neměl nic proti a dokonce slíbil čeledínu místnost na statku, pokud by se oženil.

Janek jednoho dne šel do lesů na Boubíně. Vyhlédl si pěkný strom a počal jej rubat. Sekl jednou a strom jakoby zavzdychal. Sekl po druhé a ze štěrbiny vyskočil maličký človíček. Vypadal velice poděšeně a hrozil na dřevaře pěstí. Ten se podivil a sklonil se k zemi, aby si podivného pidimužíka, ne většího než prst na ruce, dobře prohlédl. Mužíček něco křičel a stále hrozil. Mladík si musel kleknout a hlavu dal až k malému skřítkovi. Ten na nic nečekal a sotva se drvoštěp přiblížil, kopl jej do nosu.

“Á, co ty si to za ďasa, že takhle lidem ubližuješ?” křikl mladík a skřítka chytil.

Ten sebou házel a mlátil pěstičkami a kopal kolem sebe, jak se snažil z ruky vykroutit.

“Pusť mě, slyšíš, člověče, pusť mě! Jestli mě nepustíš, nohy ti zpřerážím. Pusť!”

“Když mne slíbíš, že mi nebudeš ubližovat, tak ruku otevřu.”

Skřítek horlivě přikyvoval, tak Janek ruku otevřel a zvedl k očím.

“Co ty si za ďasa. To sem v lese ještě neviděl. Tebe vezmu domů ukázat.”

“Abys věděl, kdo jsem, tak já ti to povím. Jsem stromový mužíček. Opatruji a chráním tuhle jedli, která je prabábou všem stromům v lese. Dobře jsi udělal, žes mne pustil, protože jinak by ti jedle oči vyšlehala a nohy a ruce zpřerážela. Už bys domů živý nedošel.”

“Tak promiň, že jsem si k poražení vybral právě tenhle strom. Byl největší a my se v hospodě vsadili o to, kdo porazí větší strom.”

“Takový hloupý sázky. Co tím vyhraješ? Mysli raději na to, jak mít vlastní dům a jak se oženit. Vím, že máš rád chalupníkovic Gertičku.”

“Co ty si mi za ďasa. Jak to víš.?”

“Když jsi přišel, nevěděl jsem nic, ale stačilo se optat jedle a ta se zase ptala větru a tak dál.”

“No, jo, Jenže, to je těžký. Peněz mnoho nemám, doma je nás šest, u chalupníka zrovna tak. Pokud nechceme dřít bídu s nouzí a být u nás doma nebo u nich na přítěž, musím vydělat peníze. A jak je vydělám, když neumím nic než zacházet se sekerou. A dřevařina zase tolik nevynáší, protože takových jako jsem já, je kolem spousta. Já si jí asi nikdy nevezmu.”

“Nevzdychej a poslouchej. Hlavně se nesmíš nikdy vzdávat.  I když to s tebou vypadá sebehůř, musíš věřit v dobrý konec. Pokud se nebojíš tak jdi na severní stranu hory. Tam najdi malou skalku, na které stojí osamocený smrk. Pod tím smrkem je travou zarostlá díra do země.”

“A tam je poklad?”

“Počkej, poslouchej. Co vložíš do té díry, vyndáš dvakrát. Rozumíš? Ale jen tři dny po sobě. Pak naopak, co do ní vložíš, se o polovic zmenší, zase po tři dny. Slyšíš?”

Mladík si ta slova zopakoval, přikývnul a mužíček mu seskočil s dlaně a zmizel v záseku stromu, který v okamžení zarostl.

Drvoštěp se hned vydal na severní stranu a hledal tu skalku se smrkem. Našel ji až k večeru, když se stmívalo. Pod smrkem vyhledal díru a vložil do ní poslední šesták, co měl v kapse. Čekal, co se bude dít, až usnul.

Probudil ho ranní chlad. Slunce se dralo na oblohu a mladík si prohlédl díru. Byly tam šestáky dva. Zavýskl a hned je tam dal zpátky. Zítra budou čtyři a pozítří osm. To je ohromný. Běžel domů a cestou se zastavil u prabáby jedle. Pozdravil a poděkoval skřítkovi za radu.

Na druhý den si vypůjčil od sedláka zlaťák. Zastavil svoji sekeru i pilu s tím, že mu zlaťák nazítří vrátí. Sedlákovi hnalo hlavou, k čemu potřebuje chudý dřevorubec zlaťák, když mu ho chce na druhý den vrátit a proto za ním poslal svého čeledína, aby se nenápadně podíval, co má mladík za lubem.

Drvoštěp se dral lesem ke skalce a smrku na ní. Z díry pod ním vytáhl své čtyři šestáky, zasmál se a dal je zpátky do díry. Přihodil ještě tu zlatku a ustlal si ke spánku. Čeledín kouká a neví, co si má myslet. Drvoštěp vytáhl z díry pár šestáků, dal je zpátky a přihodil sedlákovo zlatku. Pak si lehl vedle díry a klidně usnul.

Co kdybych ho okradl? Napadlo čeledína. Vždyť pokud peníze leží v díře a ta díra nepatří dřevaři, může říkat, že je našel. Kdo mu dokáže, že ne. Pak mu ale zvědavost stejně nedala a řekl si, že počká do rána, co bude dělat Janek potom. Sebrat mu je může vždycky, až půjde zpátky.

Ráno dřevař sáhl do díry a k čeledínovu překvapení, vytáhl již šestáků osm a zlaťáky dva. V duchu si blahopřál, že je dřevaři neukradl hned, že jich teď bude mít přeci jen víc. Chystal se na něj počkat u cesty domů, ale dřevař se hnal, kdo ví kam do lesa. Čeledín tedy prohlédl tu díru. Nic zvláštního nenašel a tak šel podat zprávu sedlákovi.

Dřevař pozdravil jedli, poděkoval mužíčkovi a utíkal domů. U sedláka vyplatil svojí sekeru a pilu. Sedlákovi už čeledín pověděl, co si Janek počínal v lese. Jak do díry pod smrkem vložil čtyři šestáky a jeden zlaťák a ráno odtud vytáhl dvounásobek. Osm šestáků a dva zlaťáky. Sedlák chvilku přemýšlel, pak vyndal osm zlaťáků a pravil.

“Jdi do lesa na tu skalku a dej je do díry. Ne že je probendíš v hospodě, slyšíš? Ráno uhlídáš, co se stane, jestli se rozmnoží, nebo ne.”

Čeledín tedy znova šel k té skalce.

“Osm zlaťáků, to je celé jmění. Co kdybych prostě utekl i s těmi penězi. Kdo mne pak kde chytí.” Honilo se mu hlavou všelicos. Pak si ale vzpomněl, že do rána jich bude šestnáct a to je přece jen víc než osm. Může se vrátit k sedlákovi, říci, že se nerozmnožily a těch osm navíc si pak nechat. Sám si je pak může rozmnožit třeba desetkrát. To by bylo. To by bylo. Osm, pak šestnáct potom šestnáct a šestnáct to je. To je třicet dva a pak zase dvakrát tolik. Do tolika neuměl čeledín ani počítat.

Ráno ale popadlo čeledína zděšení. Namísto dvojnásobku mu polovina zlaťáků chyběla. Nevěřícně koukal na čtyři zlaťáky a měl slzy na krajíčku. Jeho sen o bohatství se rozplynul a navíc se nemohl vrátit ani domů, protože by jej sedlák nechal spráskat bičem a stejně by jej možná nechal i vyhnat.

Napadlo ho, že zkusí počkat ještě jednu noc. Večer tam vložil čtyři zlaťáky a ráno….

Ráno vytáhl jen dva. To snad ne. To není možný. A tak zoufalý běžel do vsi tajně za dřevařem, aby mu poradil, jak na to. Dřevař se smál, a když mu čeledín slíbil, že nechá Gertičku na pokoji, řekl mu, jak se to s tou jámou má. Že první tři dny sumu zdvojnásobí a pak po třikrát polovinu ubere. Potom se spolu znovu vydali k té tajemné díře.

Dřevař nebyl hloupý a do díry vložil dva kamínky. Ráno tam byl jen jeden. Na večer tam vložil každý své peníze. Čeledín ty zbylé dva zlaté. Dřevař Janek svých osm šestáků a zlaťák a pak peníze rodičů dva stříbrné schované pro Strejčka Příhodu a zlaťák od Gertičky, co dostala do kolíbky od freyunské kmotry.

Ráno tam byl dvojnásobek, na druhý den zas a třetí zrovna tak. Čeledín měl zpátky svých osm zlaťáků a ještě jednou tolik na vrch. Janek šedesát čtyři šestáků, šestnáct stříbrných a šestnáct zlatých. Protože měl Janek radost a nechtěl, aby byl čeledín smutný, dal mu jeden zlaťák a zmizel v lese. Čeledín chvilku stál a přemítal, co bude dělat. Jestli má nebo nemá utéct i s penězi. Doma stejně bude zle. Nakonec se rozhodl, že se vrátí k sedlákovi a poví mu čirou pravdu, jen ten zlaťák od Janka zatají. Sedlák byl rozčílený, ale jen chvilku. Pak si uvědomil, kolik mu ta díra v zemi může nadělat jmění a hned se chystal s truhličkou zlaťáků do lesa.

Janek se cestou domů zase zastavil u prabáby jedle. Pěkně jí pozdravil a děkoval mužíčkovi. Tu najednou ho něco ťukne do klobouku. Janek se podívá a sedí tam stromový mužíček.

“Jen mě prosím tě nevyklop. Tak co Janku.? Spokojen?. Už máš dost na svatbu a na postavení chalupy?”

“Spokojen skřítku, spokojen. Teď se můžeme s Gertičkou klidně vzít. Děkuji za radu. Mohu se ti nějak odplatit, skřítku?”

“Odplatit, odplatit. Můžeš, Janku. Zaval tu díru.”

Janek nevěřil vlastním uším.

“Co že chceš? Tu díru zavalit, ale proč?”

“Proč? Ty jsi čestný a nejsi žádný chamtivec, ale zrovna teď se k té díře chystá sedlák s pěknou truhličkou. Ty jsi řekl, že jsi spokojen a máš nyní peněz dost na svatbu i chalupu. Ale lidé jako je sedlák, ti mají pořád málo. Ty dokážeš svých peněz využít ke štěstí a prospěchu druhých, nejen pro sebe. Chamtivým by sloužit neměla. Jestli mi tedy chceš odplatit službu, jdi a zaval tu díru.”

Mužíček luskl prsty a vedle Janka se objevil krumpáč a lopata. Janek sebral náčiní a šel tu díru zavalit. Přemýšlel o tom všelijak, ale pak si řekl, že dnes má víc peněz, než kdy viděl po hromadě a tak všechno pustil z hlavy. Na druhý den díru zavalil, nářadí po té zmizelo. Janek dlouho nemudroval a pospíchal domů strojit veselku.

Den na to došel k díře čeledín se sedlákem. Jejich funění a hekání se neslo lesem, jak táhli tu truhlu s penězi. Když viděli čerstvě zavalenou díru a zkoušeli ji vyhrabat znova rukama. Pak se vrátili domů pro nářadí. Dlouhé noci trávili se svým počínáním a nakonec byli všem lidem v okolí pro smích.

Janek postavil chalupu a oženil se s Gertičkou. Původ svých peněz si nechali pro sebe, ale nikdy nezapomněli děkovat stromovému mužíčkovi za své štěstí.

Jan Ziny VÁVRA