PÍSEK: Pandemii zvládají nejlépe ti, kteří jsou schopni i ochotni přizpůsobit se, vysvětluje Rostislav Homola

Více než rok trvající pandemie Covid-19 se podepisuje na psychice většiny z nás. Duševní nepohodou jsou přitom nejvíce ohroženi lidé pracující ve vypjatých profesích, například zdravotníci, a na druhé straně ti, kteří nemohou vykonávat svou práci. Pečovat o duševní zdraví píseckých zdravotníků pomáhá Rostislav Homola, vedoucí Oddělení spirituální péče Nemocnice Písek, a. s.

Skloubit práci s rodinou je pro mnohé lidi za běžného stavu hračka. V posledním roce je ale na rodiče dětí kladeno více úkolů, souvisejících s péčí o děti doma a distanční výukou. Lze to zvládnout?

To je otázka spíše na pedagoga a psychologa. Pokud mohu mluvit z vlastní zkušenosti, a to jak z pohledu ambulance spirituální péče, tak jako otec tří dětí, tak pro mnohé rodiče skloubit práci a rodinu nebyla hračka ani za běžného stavu. V současné době nároky na rodinu enormně stouply a přináší to mnohem víc stresu a napětí, ale také mnohem víc výzev a možností růstu. A situace každé rodiny je trochu jiná. Někdo má ve svém okolí rodiče, prarodiče, někdo nemá, někde jsou zaměstnaní oba rodiče, někde jenom jeden nebo žádný, někdo je na home office, někdo ne, někdo bydlí v malém panelákovém bytě a někdo v prostorném domě se zahradou, někdo na vesnici, někdo ve městě, někdo pracuje jako pendler, další podniká, ta situace každé rodiny je trochu jiná. Jiný je počet dětí, věk dětí, typ školy, zdravotní či jiná omezení, profil žáka, profil rodičů, akutní, nebo chronická nemoc v rodině. Není ani jednoduché v tomto někdy velmi hektickém období dosáhnout určitého nadhledu, rozpoznat nejdůležitější potřeby, vytvořit strategii a všechno harmonicky skloubit. Vše se děje za pochodu. Zvládá to ten, který je ochoten a schopen se nové situaci přizpůsobit.

Co byste poradil těm, kteří se snaží to zvládnout?

Domnívám se, že důležité jsou tyto čtyři oblasti: péče o sebe samého, vzájemná péče a podpora partnerského vztahu, společný zájem a péče o děti a dobře a laskavě nastavená organizace chodu rodiny. Každý má své místo, každý zná své povinnosti. Jde o jednoduchou a všem jasnou strukturu dne, ve které je prostor na práci, školu, hraní, odpočinek, společné vycházky, nadechnutí se a společné sdílení. Aktivita i odpočinek. Samostatnost i společenství. Někomu se to nastavuje lépe, někomu hůř, někdo je vyváženější ve všech oblastech, někdo méně, někdo je organizovanější, někdo je chaotik atd. Ale je to cesta, jak tuto situaci zvládnout, něco se naučit a být si možná i jako rodina blíž.

Roste počet zdravotníků, kteří se na vás obracejí s žádostí o pomoc?

Ano. Ale z mé dosavadní zkušenosti nemohu říci, že by problémy, které nyní většinově řeším, vznikly až v tomto období pandemie. Mnohé neřešené věci spíše latentně spaly a nyní se pod tlakem nově vzniklé situace otevřely, ožily a vystoupily na povrch. Vedle toho potkávám mnoho zdravotníků, kteří na promluvu se mnou nemají čas, ale jsou rádi, že jsem tady. „Už jen vědomí, že Vaše oddělení je nám k dispozici a Vy jste zde připraven poskytovat duchovní a morální oporu, mě osobně uklidňuje a působí na mě hodně pozitivně,“ napsal mi jeden z těchto časově vytížených lidí.

Co vaše klienty trápí nejvíce?

To, s čím se potýkají zdravotníci, je podobné tomu, s čím se potýká i většinová společnost. Od různých závislostí svých partnerů přes menší či větší krize v partnerských vztazích až po rozchody a rozvody. Ale zažívám i návraty, nové vztahy nebo dokonce svatby, kde pak třeba mám tu možnost i kázat. Další velkou oblastí jsou děti a dospívající, respektive bolest a někdy bezradnost s dospívajícím dítětem, který hledá svou identitu a místo ve společnosti. A pak oblasti týkající se nemoci, umírání či ztráty blízkého příbuzného v rodině. A tyto osobní, rodinné, zdravotní věci běží paralelně a samozřejmě se prolínají s pracovním nasazením, zodpovědností, únavou a neustále se měnící situací v tomto období. Velmi si všech těchto lidí vážím. Myslím, že každý touží po nadechnutí se a odpočinku.

Pomohlo by podle vás otevření škol? Nebo by to situaci naopak zhoršilo?

To je otázka spíše na epidemiology, pedagogy a rodiče samotné. Ale ani já, jako rodič tří školou povinných dětí, nedovedu jednoznačně odpovědět. Například moje dvě starší dcery, jedna na vysoké škole a druhá na střední, jsou celkem spokojené doma a nic by na nynějším stavu neměnily. A ta nejmenší, ta se těší už několik měsíců do školy. Obecně si ale myslím, že střízlivé a dobře načasované otevření škol s ohledem na epidemiologickou situaci prospěje pedagogům, žákům, studentům, rodičům i celkové situaci.

Text a foto: FB – NEMOCNICE PÍSEK