STARÁ ŠUMAVA: První školní den a kornoutovník
Píseň o slabikáři
Zní opět staré vzpomínky,
nikdo jim neodolá:
Jde chlapec vedla maminky
a už začíná škola.
Slabikář vidím v duchu zas
s obrázky Alšovými.
Bože, bylo tam tolik krás,
jež dávno zapadly mi.
Neskáče pes už přes oves,
jak tenkrát v písničce skromné,
větříček sice foukal dnes,
neshodil hruštičku pro mne.
Tak jenom napadlo mi,
jak jsem v té knížce čítal.
čas letěl nad těmi deskami,
já roky nepočítal.
Seifert Jaroslav (*23.09.1901 – †10.01.1986)
Můžete souhlasit nebo nemusíte, ale bejvávalo….Každý z nás má ve svém životě několik okamžiků, na které nezapomene do konce života. Narození dětí, nástup do první práce a většinou i první školní den. Vstup do první třídy je významným okamžikem, který je v naší společnosti ritualizován, tak proč ho řádně neoslavit. Také vám jej rodiče zpříjemnili kornoutem, plným bonbónů a čokolády?
….“V zahradě pana učitele roste zvláštní strom. Jmenuje se kornoutovník. Rostou na něm listy ve tvaru malých kornoutů a hlavně… koncem srpna na něm dozrávají velikánské kornouty plné sladkostí a malých překvapení. Každý kluk a holka jednou příjdou do věku, kdy už jsou dost velcí, aby si jeden takový kornout utrhli. Až se tak stane, je ten správný čas, na to jít do školy.”…
Na takovémto příběhu je založena tradice, která vtiskává prvňáčkům v jejich slavnostní den kornouty plné sladkostí do jejich náručí. Odkud ale tato tradice přišla? A jak je u nás vlastně rozšířená? A jak se k nám tedy dostaly? Kornout (Schultüte nebo Zuckertüte) je původně saská tradice, která se časem rozšířila do celého Německa a přes hory i do českého pohraničí.
Dodnes v některých oblastech dostávají děti kornouty ze stromu, třeba v parku při školní slavnosti na přivítání od pana učitele. Ty jim buď připraví škola, a všechny děti mají kornouty stejné, nebo je rodiče přinesou potají do školy a učitel je zavěsí. V jiných pohraničních oblastech je dostanou děti od rodičů ráno a přinesou si je do školy, kde si je rozbalí, nebo nerozbalí, to závisí na škole.
Někde si nosí děti kornouty i na mši před zahájením školy a kněz jim je požehná. Kornout symbolizuje školní zralost dítěte. Základem této tradice byl zvyk v židovských komunitách v Německu dávat dětem v den, kdy dosáhly zralosti na studium Tóry, sladké pečivo ve tvaru písmen jako upomenuti slov žalmu: „Dein Wort ist in meinem Munde süßer als Honig“ (Tvoje slovo je v mých ústech sladší než med). Někteří z Vás si možná připomenou, jak se ještě v šedesátých letech lesklé malované kornouty dovážely z NDR.
Tradice se dodnes drží především ve spolkových zemích SRN, v některých švýcarských kantonech a v severních a západních Čechách. Kornouty tu přežily jak vyhnání německých obyvatel na konci druhé světové války, tak i léta komunismu, kterému cukrátka nijak nevadila. Dnes to mnozí považují za zkomercializovanou novotu. Dvě stě let starý zvyk je ale mnohem víc dokladem prolínání židovsko-německo-českého elementu na malém prostoru Sudet, odkud jen tak odsunout nejde.
Zdroj: Schulanfang und Zuckertüte
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora