DOBRŠ: Festival Dobršská brána ve svém 4. ročníku nabídne osvěžující pohled do...

DOBRŠ: Festival Dobršská brána ve svém 4. ročníku nabídne osvěžující pohled do světa soudobé hudby

 

Do letošního 4. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Dobršská brána zbývá necelý měsíc. V programu zůstávají evropské hvězdy světového formátu v oboru akordeon a foukací harmonika. Jednou z nich je zřejmě jeden z nejprogresivnějších akordeonistů současnosti – Kimmo Pohjonen. Hudební experimentátor si díky své neotřelé hře vysloužil několik přízvisek jako akordeonový samuraj, digitální harmonikář, nebo Jimi Hendrix akordeonu. Na festivalu představí za doprovodu svých dcer Inky a Saany projekt Skin.

Další hvězdou festivalu je akordeonista Daniel Mille. Za více jak třicet let kariéry, doprovázené vydáním mnoha alb, se etabloval jako jedno z velkých jmen v jazzu. Od skladby Libertango po další drahokamy, které dosud nebyly objeveny, nám originální kvartet na festivalu Dobršská brána nabídne koncert mezi nostalgií a smyslností, mezi rostoucí vášní a přemýšlivým tancem milonga, abychom tak oslavili jednu z největších hudebních legend – Astora Piazzollu.

V programu se objevují rovněž nová jména. Po absolvování úspěšného turné po celé Francii v roce 2018 přijíždí Charles Pasi se svým quintetetm na festival Dobršská brána. Zpěvák a hráč na foukací harmoniku, inspirovaný americkou hudbou, nás uvádí do zvláštního vesmíru. Čerpá své tóny z různých stylů a mísí soul, blues, jazz a dokonce i pop.

Řady hráčů na akordeon rozšíří evropská špička ve hře na tento nástroj Vojtech Szabó.

Bohužel v současné situaci, kdy vývoj pandemie nejen v USA je ve vzrůstající křivce, jsme s lítostí nuceni vystoupení účinkujících Yvonnick Prené Quintet a Castaneda & Maret jako součást letošního ročníku zrušit. Stejně tak z pochopitelných důvodů i vystoupení bardů italského jazzu, téměř devadesátileté dvojice úctyhodných mužů Gianni Coscii a Gianluigi Trovesiho.

Věříme, že volba koncertů Vás potěší a v polovině srpna vstoupíme za hudebním zážitkem do dobršská brány.


 

 

 

Festival Dobršská brána ve svém 4. ročníku opět nabídne osvěžující vhled do světa soudobé hudby bez dramaturgických kompromisů a formálního žánrového zařazení interpretů. Ti ve tvorbě, kterou představí, volně přechází mezi žánry a kombinují prvky lidové hudby s jazzem a komorní hudbou. Tomu odpovídá i konkrétní dramaturgie festivalu a jeho motto „Brána do světa hudby“.

Jednotlivé koncerty festivalu se uskuteční na různých místech Dobrše. Většina vystoupení se uskuteční v areálu tvrze a zámku, jiná u kaple sv. Jana a Pavla. Komorní koncerty jsou předpokládány v kostele Zvěstování Panny Marie.

Posluchači i hudebníci z celého světa se tak seznámí s Dobrší a jejími památkami vč. významných sakrálních zblízka.

Festival navazuje a zapadá do celosvětového trendu hledání nových souvislostí mezi tradiční, klasickou a soudobou hudbou a vytváří tak svým charakterem jedinečnou hudební událost, která by na české hudební scéně těžko našla srovnání. Festival současně dává nový impulz k setkávání světových hudebníků a českého publika na místě pro mnohé návštěvníky netradičním, přesto s dlouhou tradicí a to také hudební, přesto však mimo tradiční české metropole. Důkazem skutečnosti, že zaměření festivalu bylo vykročení tím správným směrem je úspěch předchozích tří ročníků, podpořený hudebními ohlasy ze strany publika a recenzemi hudebních kritiků, na kterém se v průběhu dvou dnů posluchačům představili interpreti z Norska, Nizozemska, Japonska, Německa, Anglie, Španělska, Senegalu, Maďarska, Francie a ČR. Proběhla tak akce se vskutku evropským přesahem.

Jednotícím prvkem čtvrtého ročníku festivalu je tentokrát nástroj „harmonika“ a sice akordeon a harmonika foukací. Ty uslyšíme v různých kombinacích, ve volné improvizaci. Zazní tak jazz různorodý, ve všech podobách a barvách, i lidové písně, skladby, komponované na odkazu národního folkloru i kompozice určené přímo pro ty které konkrétní interprety nebo interpretky.

Známí čeští či zahraniční muzikanti a uskupení se představí ve skladbách s historickým původem, ale také ve skladbách, pracující s improvizací a národními lidovými písněmi (např. Finsko, Francie, Švýcarsko, Bělorusko, Slovensko, cČR), prostor dostanou představení improvizace, intonace a celkové hudební pohotovosti. Bude znít hudba staré i zcela současné, aktuální, vznikající právě v okamžiku vystoupení.


 

 

 

PÁTEK 14. srpna 2020

VOJTECH SZABÓ / SVK – Kostel

Sólový hráč na akordeon Vojtech Szabó patří k evropské interpretační špičce. Ačkoliv se věnuje převážně jazzové, francouzské a argentinské hudbě, progresivním stylem a hrou na elektrický akordeon oslovuje i popové a rockové publikum. Vedle koncertování se stará o mladé akordeonisty a pořádá výchovné koncerty.

Program představuje akordeon jako sólový nástroj. Navazuje na debutové album „VojtechSzabó: Play Accordion“, které bylo vydané v roce 2018. Repertoár koncertu Vojtěcha Szabó zahrnuje virtuózní skladby od tradičního argentinského tanga až po tango nuevo Astora Piazzolli, francouzské valse mussette, filmovou hudbu, vlastní skladby, jazz / swing a skladby Richarda Galliana.

Vojtech Szabó, akordeon

 

VESNA CÁCERES / CZE – Kostel

Vesna Cáceres je česká hudební skladatelka, zpěvačka a akordeonistka. Narodila se v Chorvatsku v česko-slovinské rodině. Od roku 1990 žije v Praze. Vystudovala akordeon v Chorvatsku. V roce 1990 přišla studovat muzikologii na Karlovu univerzitu do Prahy. Kromě muzikologie vystudovala zpěv na Konzervatoři Jaroslava Ježka, zpívala ve vokálním sextetu Prestissimo s jazzovým Big Bandem Radia Praha, v roce 1993 reprezentovala Českou republiku ve světovém sboru World Youth Choir. V roce 1996 založila společně s mexickým kytaristou Pablem Ortizem skupinu Anima Band. S Animou vystupovala v klubech, na koncertech a festivalech v České republice i v zahraničí, s repertoárem, který zahrnoval originální úpravy brazilské, latinskoamerické a také vlastní skladby. Čtyři roky moderovala česko-španělský program Contacto Latino na Radiu 1. Od konce devadesátých let rozšířila svůj repertoár o jazzové standardy a vlastní jazzové skladby. S repertoárem „swing & bossa“ vystupuje v jazzových klubech v České republice i v zahraničí. Od roku 2004 zahájila sólovou kariéru v žánru šansonu s písničkami k textům francouzských a českých básníků, stejně jako vlastními skladbami, doprovázejíc se na akordeon. Od roku 2000 se podílí na různých divadelních projektech, píše a hraje hudbu pro divadelní představení.

Na festivalu představí autorským projektem “Le bal des fleurs” (bál květin) a vybranými šansonovými písněmi z divadelní tvorby. Balet “Le bal des fleurs” jesou kompozice inspirováné francouzskou tradici valse musette a barevný zvuk akordeónových rejstříků propojí hudbu, tanec a výtvarné umění.

Vesna Cáceres, akordeon, zpěv

Jana Bezpalcová, druhý akordeon

Jaroslav Friedl, kytara

Baletní škola Pirueta, taneční choreografie

Markéta Laštůvková, obrazy a video

 

MAREŠOVÁ YASINSKI / RAZAM /CZ, BLR – Zámek

Worldmusic se silnými slovanskými kořeny, ve které se potkávají hudebníci z Čech, Běloruska a Ruska.

Původně působili jako trio Marešová Yasinski Vašíček a v této sestavě vydali v roce 2016 úspěšné album „Kéž bouře by přišla“. Později začali spolupracovat s ruským violistou Iliou Chernoklinovem a bubeníkem Radkem Doležalem. Jejich autorské písně jsou postaveny především na zvuku akordeonu fenomenálního běloruského akordeonisty Aliaksandra Yasinského a výrazném projevu zpěvačky Ivy Marešové. Marešová a Yasinski vystupují v současnosti jednak jako samostatné duo, ale mnohem častěji je můžete vidět a slyšet i s dalšími výše jmenovanými hudebníky. Nově začali právě pro seskupení, ve kterém se potkávají i s dalšími muzikanty, používat název RAZAM, což v běloruštině znamená dohromady, společně. Jejich koncerty tak získávají na pestrosti, neboť veškerý svůj repertoár mají zaranžovaný pro různá nástrojová obsazení. Texty písní jsou převážně české, ale používají i běloruštinu, nebo makedonštinu. Marešová Yasinski RAZAM momentálně pracují ve studiu na dalším autorském albu. Kromě toho, že se všichni jmenovaní věnují své vlastní společné tvorbě, spolupracují též s dalšími známými hudebními osobnostmi napříč všemi žánry a kulturami. Jejich živé koncerty patří k velkým hudebním zážitkům, které se diváků dotýkají svou syrovostí, autenticitou a v neposlední řadě i výborným zvukem zvukaře Petra Janečka. Aliaksandr Yasinski zaranžoval též program pro Marešová Yasinski RAZAM a symfonický orchestr. Ukázky z jejich živých vystoupení a oficiální videoklipy můžete shlédnout v následujících odkazech.

Aliaksandr Yasinski vystudoval konzervatoř v Minsku a poté Pražskou konzervatoř. Žije a pracuje v České republice. Hraje na knoflíkový akordeon (bajan) s mezinárodním úspěchem. Vystupuje sólově i jako účastník různých projektů nejen v Evropě.

V 2007 se účastnil mezinárodním festivalu Yesou Expo v Yeosu v Jižní Koreji. Hrál sólově se Státním komorním orchestrem Běloruska, komorním orchestrem Gradus Ad Parnasum Běloruské státní akademie hudby, s orchestrem lidových nástrojů běloruské Academy of Music Talihavay, s komorní filharmonií v Praze, filharmonií v Hradci Králové či Státním komorním orchestrem v Žilině.

Kromě širokého repertoáru hudby pro bajan (klasické, jazzové, argentinského tanga, francouzského šansonu) je také autorem a interpretem vlastních písní. Byl účastníkem bělorusko-švédského souboru volné improvizace Morph, se kterým koncertoval v Bělorusku a Švédsku. Spolupracuje s mnoha českými hudebníky, např. zpěvačkou Radkou Fišarovou, Ivou Marešovou a skupinami Jelen či Gare. Je rovněž zakládajícím členem mezinárodního projektu Shum Davar, hrajícího fúzi lidových písní a míchajícího tak hudební prvky klezmeru, romské, východoslovanské, balkánské a kavkazské hudby. Je autorem hudby pro dokumentární cyklus Země géniů a filmů První světová válka v produkci filmové společnosti New Wave Production.

Iva Marešová je česká zpěvačka, herečka a textařka. Působí ve svém mezinárodním autorském projektu „Marešová Yasinski RAZAM“ s běloruským akordeonistou Aliaksandrem Yasinskim, kytaristou Michaelem Vašíčkem, ruským violistou Iljou Chernoklinovem a bubeníkem Radkem Doležalem. Zpívá ve skupině Precedens. V minulosti byla frontmankou skupiny Deset očí (zpěv, kytara), se kterou v roce 2002 vydala album. Poté založila skupinu 999, s níž 28. října 2008 pokřtila album Na křídlech koní. Dne 17. ledna 2009 získala se svou kapelou 999 hudební cenu Tais©Award 2009 v kategorii Band of the Year. Album Kéž bouře by přišla vydala 24. října 2016 s akordeonistou Aliaksandrem Yasinskim a kytaristou Michaelem Vašíčkem.

Projekt „Marešová Yasinski Vašíček“ založila v roce 2014. Po čtyřech letech se trio rozrostlo o violistu Ilju Chernoklinova, bubeníka Radka Doležala a změnilo název na „Marešová Yasinski RAZAM“. V roce 2016 se stala zpěvačkou skupiny Precedens Martina Němce, dále hostovala se skupinami Blue Effect Radima Hladíka nebo Čechomor. Spolupracovala s Michalem Pavlíčkem, Jiřím Škorpíkem, Oskarem Petrem či kytaristou Davida Bowieho Gerrym Leonardem. Na scéně Divadla Ta Fantastika účinkovala v titulních rolích Pavlíčkových muzikálů Excalibur jako Ginnevra a Obraz Doriana Graye postavou Dorianovy matky, Ještěrky a Operní divy, dále pak jako Markéta v Dámě s kaméliemi. Účinkovala také v muzikálu Václava Bárty a Jiřího Pokorného Němcová!. Působila v divadle Hybernia, kde ztvárnila titulní role v muzikálech Lucrezia Borgia (Lucrezia) autorů Petra Maláska, Libora Vaculíka a Václava Kopty, Antoinetta – královna Francie (Antoinetta) od Jiřího Škorpíka, Jiřího Hubače a Pavla Vrby, Romeo a Julie (Chůva) Gérarda Presgurvica a Jana Fischera a do konce roku 2019 účinkovala též v muzikálu Mefisto (Laurécie Bosetti) Daniela Bartáka, Zdeňka Zelenky a Borise Pralovszkého. V divadle JK Tyla v Plzni hrála v představení Freddie the king of Queen (Slečna KDO) Petra Maláska a Libora Vaculíka. Od ledna 2017 představuje hlavní roli v muzikálu Ondřeje Soukupa a Gabriely OsvaldovéJohanka z Arku (Johanka z Arku) v divadle Kalich. Do konce roku 2019 účinkovala též jako královna Anna v divadle Broadway v představení Muž se železnou maskou.

Muzikálovou scénu se v roce 2019 rozhodla opustit, vyjma role Johanky z Arku v divadle Kalich, a věnuje se vlastním projektům v oblasti hudby a performance. V koncertním projektu The Greatest Show v divadle Hybernia vystupuje s písní Never enough a rovněž se v něm zhostila pěveckého nastudování jako členka tvůrčího týmu.

Iva Marešová, zpěv

Aliaksandr Yasinski, akordeon

Michael Vašíček, kytary, basa

Ilia Chernoklinov, viola, klavír

Radek Doležal, bicí, perkuse, klavír

Petr Janeček, zvuk

 

KIMMO POHJONEN / SKIN / FIN – Zámek

Finský hudebník Kimmo Pohjonen je živým důkazem, že slova „harmonika“ a „nespoutaná“ patří do stejné věty. Může se to zdát oxymorónem, zejména ve Spojených státech, kterým se možná tento nástroj jeví jen jako prokletí jejich pohodového dětství, ale Pohjonen nám připomíná bohatou lidovou historii nástroje, a co je důležitější, inovační potenciál. Za tímto účelem vybavil svůj akordeon jako hudební nástroj par excellence, takový, který hovoří stejně plynule elektrickými i akustickými jazyky. Sensitive Skin, nahrané v domácím studiu, je vyvrcholením mnoha pramenů, které procházejí jeho předchozím albem. Od klasické hudby po pop, od jazzu po filmové partitury, pro každého posluchače je něco, do čeho se může zakousnout.

Použití elektronických efektů, které mimo jiné Kimmo řídí pomocí harmoniky, kterou pro ně vytvořil, se stalo nedílnou součástí jeho kompozic. Pro své album „Sensitive Skin“ vytvořil plán: Jeho písně by měly znít harmoničtěji a klidněji – hudba pro uvolněné nedělní ráno, které odstraní všechny starosti. Po jeho boku stáli hudebníci jako Kronos Quartet a jeho dvě dcery. Festivalové publikum potěší v živé realizaci se svými dcerami Inkou a Saanou Pohjonen. Přestože jsou na jevišti „pouze“ tři muzikanti, můžete se těšit na úchvatné bohatství zvuku – protože díky akordeonům a dalším elektronickým zařízením může Kimmo Pohjonen Skin používat také zvuky Kronos Quartet & Co.

Kimmo Pohjonen, akordeon, elektronika, hlas

Inka Pohjonen, kytara, elektronika, vokály

Saana Pohjonen, bicí, vokály

 

 

 

 

SOBOTA 15 srpna 2020

CHECK ACCORDION TRIO / CZE – Kostel

Hlavním cílem Markéty Laštovičkové, Marie Čejnové a Michala Karbana je ukázat akordeon ve všech možných polohách a hudebních žánrech. Zaměřují se především na klasickou hudbu, ale v repertoáru nalezneme i moderní akordeonovou literaturu, balkánskou hudbu, argentinská tanga či minimalistické skladby. Toto trio vzniklo v roce 2017 a již za tak krátkou dobu si vydobylo uznání jak v rámci široké, tak i odborné veřejnosti v České republice i v Dánsku, především díky velmi rozmanitému repertoáru.

Markéta Laštovičková je v akoreonovém světě velmi známou osobou, nejen jako vynikající hráčka ale v poslední době stále častěji její jméno figuruje jako autorka mnoha skladeb nejen pro akordeon. Pro Check Accordion Trio složila skladbu ‚Simply happy‘ (=Prostě šťastní).

Je laureátkou mnoha národních a mezinárodních soutěží – Rusko, Portugalsko, Chorvatsko, Itálie… a zatím jejím největším úspěchem byl sólový recitál v rámci mezinárodního festivalu Pražské jaro 2018.

S pomocí kolegů z tria Markéta vydala svoji prvotní publikaci s názvem ‚Simply happy.‘ Obsahuje skladby v různých obtížnostních kategorií od skladbiček pro malé akordeonisty až po koncertní skladby pro starší žáky.

Co Markéta říká o hraní v triu?

“Hraní v triu mi přináší velký odpočinek od dnešního velmi uspěchaného světa. Je to čas, který můžu strávit společně s lidmi, které mám ráda.”

Marie Čejnová má dvě vášně, tou první je hudba a druhou cestování a pokud se jí obě věci podaří skloubit, vznikne z toho například hraní pro děti v Indii.

Je laureátkou mnoho soutěží jak národních, tak mezinárodních – USA, Korea, Německo… a za vzornou reprezentaci města Plzně byla oceněna cenou Plzeňský Orfeus a v rámci této ceny si zahrála s Plzeňskou filharmonií výběr z Trojanových Pohádek.

Proč Marie ráda hraje s triem?

“Díky hraní v našem triu jsem se naučila spoustu hudebních dovedností. Stal se ze mě týmový hráč, který nekope pouze za sebe, ale také za kamarády, kteří mě podporují, motivují a já jsem ráda, že je mám.”

Michal Karban je především spjat se značkou akordeonů Pigini, pro které je v České republice výhradním distributorem. Zahrál si například v talentové soutěži Česko Slovensko má talent či na soutěži v americkém Seattlu, odkud spolu s Marií přivezli ne jedno první místo.

Co Michalovi přináší hraní v triu?

“Hraní v Check akordeon Triu pro mě znamená sdílení. Sdílení radosti, hudby, koncertů s přáteli, se kterými je mi dobře. Naše Trio mi přináší možnost hrát netradiční hudbu pro publikum a ukazovat tak velké možnosti akordeonu.”

Markéta Laštovičková, akordeon

Marie Čejnová, akordeon

Michal Karban, akordeon

 

ELIŠKA SÝKOROVÁ / CZE – Zvonice

Poetická písničkářka s klavírem a akordeonem. Milovnice cizích, ba i exotických jazyků (vystudovala francouzštinu a indologii). Texty písní spřádá nejčastěji v mateřštině, avšak…

Písně o cestách do daleka i do sebe.

Část mých písní vzniká na cestách, kde je čas a příhodné klima pro vnímání nových námětů a podnětů. Poznávání cizí krajiny a lidí láká ke zpracování nových zkušeností. A pro mě byla vždycky nejpřímější cestou k zrcadlení toho, co zažívám, právě píseň. Ať už je to pobrukování písniček, co jsem někde slyšela, nebo těch, co si sama napíšu.

Když mě právě neinspiruje dálka, protože jsem doma v běhu všedních dní, vyplouvají na povrch témata odehrávající se uvnitř. Často si broukám a většinou o tom ani nevím. Ozvučuju si přítomnost – tak by se dala popsat kratochvíle, která se mě drží už od dětství. A když se mi povede soustředit pozornost a dát procesu potřebný čas, někdy vznikne i píseň. Pokud ta zachycená nálada osloví i někoho dalšího, je to pro mě velká radost.

Eliška vystupuje nejčastěji sólově na menších klubových scénách. Pravidelně se objevuje také na festivalech (Boskovice, Cool V Plotě – multižánrový festival jednoho umělce v Písku, Festival osamělých písničkářů). V roce 2018 vystoupila na Přehlídce písničkářských osobností v klubu Kaštan v Praze, pořádané kolektivem hudebníků a hudebních publicistů (Jan Burian, Petr Linhart, Petr Váša, Anna Mašátová, Antonín Kocábek). V létě 2017 se vydala spolu s písničkářem Janem Řepkou na desetidenní Slovenskou cyklotúru, kdy si oba muzikanti vezli přímo na kole všechno své vybavení a cestou ze Štrby do Košic odehráli celkem pět koncertů. Jízdu zakončili vystoupením na festivalu Igrici na ulici v Košicích.

Vydala alba Vlaštovky (2013) a Stínohra (2018). Kromě autorské tvorby zpívá i francouzský šanson s triem Chouette [šuet] a působí v komorním sboru Subito..

Eliška Sýkorová, akordeon, zpěv

 

DANIEL MILLE QUINTET / CHE, FRA – Zámek

Po devíti albech, mnoha oceněních, prestižní spolupráci, Daniel Mille poprvé věnuje kompletní opus jinému skladateli a to Astorovi Piazzollovi.

Astor Piazzolla překračuje hranice argentinského tanga, aby nám předal významné a nadčasové dílo. Daniel Mille nás nutí znovuobjevit celou lidskost této hudby, a to jak odborně tak i populárně, v instrumentaci a aranžmá Samuela Strouka se mísí smyslnost strun dlouholetého doprovodného violoncellista Grégoire Korniluka s violoncellisty Paulem Kolumbem a Michèlem Pierrem a slavným jazzovým baskytaristou Diegem Imbertem.

Na rozdíl od planetární skladby pro trubku Libertango popularizované Grace Jones, dílo je převážně půltónové, beztížné, s atmosférickým rozpoložením. Daniel Mille upřednostňuje malátné milongy před rychlostí tanga. Jejich album «Cierra tus ojos» (hudba Sony) je k dispozici po celém světě.

Akordeonista Daniel Mille, narozený v Grenoblu v roce 1958, jde cestou, která ho přivedla z Národní konzervatoře na Ecole Normale de Musique. Hudebník, otevřený všem trendům, doprovází umělce z různých žánrů, jako je Barbara, Jacques Higelin, Maurane nebo Salif Keïta, Lokua Kanza, Richard Bona nebo Nina Hagen. V roce 1993 získalo jeho první album Sur Les Quais ocenění Django d’or za nejlepší první jazzové album. Daniel Mille začal být okamžitě uznáván jako vedoucí sólista, a to díky následujícím albům: Les Heures Tranquilles z roku 1995 a Le Funambule z roku 1999. Ve stejném roce složil hudbu a hrál ve hře La Valse des adieux od Louise Aragona. V návaznosti nadlaší spolupráci s divadlem (Apollinaire v roce 2004) vydal alba Entre Chien et Loup (2001) a Après La Pluie (2005) u Universal Music Jazz. V roce 2006 získal Daniel Mille ocenění Victoire du jazz za nejlepšího instrumentalistu a v roce 2009 získal jeho opus L’Attente nejlepší ohlasy. Daniel Mille v roce 2011 spolupracoval s Jean-Louisem Trintignantem a violoncellistou Grégoireem Kornilukem na albu Vian Desnos Prévert, složené z básní na hudbu. Opravdový hudební badatel Daniel Mille v roce 2014 spolupracoval s Dorsafou Hamdani na albu Barbary – Fairouz, které vzdává hold těmto dvěma skvělým ženským hlasům z různých kultur. Ve věku 17 let objevil „Years of Solitude“, album Picassa argentinské hudby Astora Piazzolli a s elegancí vystoupoval spolu s mistrem barytonu Gerryho Mulligana. O mnoho desetiletí později Daniel Mille konečně zasvětil opus Astorovi Piazzolovi „Cierra tus Ojos“ – (zavřete oči) – se speciálním výběrem nástrojů, akordeonem, třemi violoncelly a kontrabasem. Díky aranžmá Samuela Strouka vzdává Daniel Mille skvělý hold lyricismu a skladbám Astora Piazzolly.

Violoncellista Grégoire Korniluk se narodil v Douai ve Francii v roce 1981. Hudební studia začal ve věku 5 let s klavírem a první lekce violoncella začal navštěvovat ve věku 7 let na Národní konzervatoř Douai. V roce 1997 nastoupil Grégoire Korniluk na Pařížskou konzervatoř National de Musique do třídy Philippa Mullera na čtyřleté stipendium; v roce 2001 získal 1. cenu ve hře na violoncello a komorní hudbě (smyčcové kvarteto).

Od roku 1993 vyhrál a získal ocenění v několika národních a mezinárodních violoncellových soutěží, jako jsou Wattrelos v letech 1993 a 1996, Macon v roce 1998, Perpignan v roce 1999, Varsovia v roce 2001, Záhřeb v roce 2002. Zúčastnil se také mnoha mistrovských kurzů se slavnými violoncellisty, jako je Alexander Boyarski. v Londýně Peter Whispelwey v Bruselu, Natalia Chakovskaya a Xavier Gagnepain v Paříži, Norman Fisher a Timothy Eddy v Bostonu a New Yorku, Arto Noras a Raphael Sommer v Prades. Kariéra Grégoire Korniluk ho přivedl k angažmá jako sólista ve Francii, Belgii, České republice, Polsku a USA a pozvání na festivaly komorní hudby jako Cobham (UK), South Hadley (USA), Cordes sur ciel (Francie),… Souběžně se svoji kariérou pravidelně hrál s pařížským operním orchestrem, Orchester National de France, ředitelem Orchester National de Bordeaux. V roce 2003 byl vybrán dirigentem Christophem Von Dohnanyim, který ho pozval, aby se stal šéfem Symfonického orchestru NDR v Hamburku. Vášeň pro moderní hudbu G. Korniluka přivedla k vývoji a studiu nového přístupu k akustickým i elektrickým violoncellům a hudební kompozici. V roce 2002 ho finská violoncellová skupina Apocalyptica pozvala na hostování na jejich albu« Reflections». Byl také pozván k vystoupení s osobnostmi jakými byli Marianne Faithfull (pro kterou hrál a složil 22 krátkých sólových skladeb), herci Jean-Louis Trintignant a Anouk Grinberg, akordeonista Daniel Mille, houslista Sarah Nemtanu,… Grégoire Korniluk se pravidelně účastní nahrávek zvukových stop filmů jako sólista a aranžér se skladateli, jako např. Armand Amar a Ibrahim Maalouf (Human, Home, první výkřik, několik filmů na pobřeží Costa Gavras,…).

Violoncellistka Michèle Pierre, která získala ocenění od Conservatoire National Supérieur de Paris, sklízí úspěchy s celou řadou projektů a upřednostňuje malé skupiny před velkými. Její první album, vydané v roce 2018 s kytaristou Armenem Doneyanem bylo kritiky vřele přijato. V roce 2012 založila s kytaristou Armenem Doneyanem Duo Solea. Oba získali několik prvních cen a veřejných cen v soutěžích komorní hudby (Fnapec, Bellan, Rabastens). Vystupují na mnoha festivalech a rozhlasových přenosech (Génération France Musique, Classic Club on France Musique).

Společně organizují a podporují umělecké směřování festivalu La Semaine Classique du Lavoir v Lavoir Moderne Parisien, v krásném divadle v Paříži, v duchu přátelství a otevřenosti vůči jiným hudebním stylům. Michèle je součástí lyrické tvůrčí společnosti Miroirs Etendus, tři roky a vystupovala v několika projektech, počínaje současnou operou až po revize již existujícího repertoáru ve Francii (opery Rouen a Lille, Imperial Theatre of Compiègne), v Německu (Berghaim) Berlín) a v Irsku. Hrála v několika velkých souborech: jako sólová hráčka na violoncello v Orchestra des Lauréats tři roky, v Dissonancích, v Orchestru Davida Grimaal bez dirigenta a je součástí François Salque Orchester de violoncelles. Eklektická violoncellistka, Michèle se ráda ponoří do velmi odlišných vesmírů. Vystudovala jazz v jazzové škole Jupo v Le Havru v Normandii. Je součástí několika světových hudebních skupin jazzu a improvizace, zejména argentinského tangového tria Roberta Roman Trio, projektu Odyssey vedeného Fredem Pallem a Le Sacre du Tympan, skupiny, která vyhrála v roce 2019 „skupinu roku“ na udílení cen Victoire du Jazz.

Projekt Duo Brady, jehož základ byl položen v roce 2011 violoncellistou Paulem Colombem, kombinuje improvizaci a osobní skladby inspirované hudbou z Indie, Orientu a Dálného severu. Michele také komponuje pro violoncello: v poslední době vytvořila hudbu dvou divadelních děl: „L’Ame offerte“ Joëla Zaffarana“ pro violoncello a elektroniku a „Encore combien d’étoiles“? pro dvě violoncella s Paulem Colombem.

Za posledních několik let patří kontrabasista Diego Imbert mezi nejžádanější francouzské hráče na basu. Díky mnoha koncertům, které za posledních dvacet let uskutečnil, získal hluboké porozumění jevištního výkonu. Tento všestranný přehrávač na basu hraje se stejnou lehkostí rozmanité styly, jako je cikánský jazz a jazz moderní, ale také v latinská hudba, pop nebo dokonce klasická a soudobá hudba. Jeho rozmanité hudební zkušenosti mu umožnily rozvíjet svůj vlastní hlas integrací a syntetizací všech těchto vlivů. Od roku 1998 do roku 2016 hrál s „Cikánským projektem“ Bireli Lagrene a nyní pravidelně hraje s Andreem Ceccarellim, Philipem Catherine, Enricem Pieranunzim a Sylvainem Beufem. Navíc je možné ho slyšet hrát s hudebníky, jako jsou: Archie Shepp, Alex Tassel, Antonio Farao, Sara Lazarus, Jean-Michel Pilc, Franck Agulhon, Flavio Boltro, Pierre de Bethmann, Guillaume de Chassy, Aldo Romano, Rosario Giuliani, Franck Avitabile, Stephane Huchard, Alain Jean-Marie, Sylvain Luc, Michael Felberbaum, Olivier Ker Ourio, Baptiste Trotignon, Elisabeth Kontomanou …

Vede své vlastní kvarteto od roku 2008 (s Davidem El-Malek-Saxem, Alexem Tassel-Fluegelhornem a Franckem Agulhon-Drumsem), nahrál tři CD s touto vynikající kapelou „A l’ombre du saule pleureur“ (2009),« Next Move »(2011) a« Colors »(2015). Hudební orientace, se kterou tato skupina experimentovala od roku 2008 při mnoha koncertech, vedla Diego Imberta k napsání nového repertoáru, ve kterém interakce, reaktivita a melodie jsou středem kolektivního diskurzu. Na Diegovu skladatelskou činnost má hlavní vliv Wayne Shorter a Dave Holland. Minulý rok vydal CD„Tribute to Charlie Haden“, ve kterém vystupují Enrico Pieranunzi a Andre Ceccarelli, kteří byli nominováni na cenu Jazz Awards (Victoires du Jazz 2018). Vede také duet s kytaristou Michelem Perezem a v roce 2013 vydali své první CD s názvem „Double Entente“. A co víc, napsal klasický současný koncert pro kontrabas, klarinet a smyčcové kvarteto.

Je členem několika uskupení, jako je Daniel Mille Quintet« Pocta Astorovi Piazzollovi Cierrovi Ojosovi », 7 000 mil s André Ceccarellim, David Linx a Pierre-Alain Goualch, Trio Anny Duros s Adrien Moignard, Enrico Pieranunzi Trio, Hono Winterstein a mnoho dalších. Vyučuje jazz, vyučuje na Konzervatoři Troyes, Institutu hudební akademie (MAI) v Nancy a v Centru hudebních didierů Lockwood (CMDL). Pro posledně jmenované vedl kurzy, workshopy, semináře, mistrovské kurzy a letní výcvikové kurzy.

Paul Colomb absolvoval HEMU v Lausanne ve třídě Franqois Salque, je francouzským violoncellistou z Guérande. Vyučoval na konzervatoři Saint-Nazaire a Nantes, ve třídách Cécile Grizard a Franqois Girarda.

Poté bral konzultace u Garyho Hoffmana, Christopha Henkela nebo Franze Elmersona. Jeho láskat ke komorní hudbě ho přivedla k lekcím Tria Wanderer a Fine Arts Quartet.

Elektrický violoncellista, Paul praktikuje improvizaci a moderní hudbu od útlého věku. Je tedy zcela přirozené, že vytvořil« Hybrid, Improvizaci pro cello and elektroniku»na rádiu Espace 2 jako součást své hudební interpretace v roce 2013. Tento projekt byl představen na mnoha festivalech (Rencontres Franco-American, Music Festival in La Baule, festival Off Evian …) a v roce 2019 vyhrál veřejnou cenu Musca Icart-Sessions France Musique. Vydání CD je naplánováno na rok 2020.

Paul se účastní mnoha projektů na různých vesmírech: klasická a současná hudba, jazz, pop, improvizace, mladé publikum … Vystupuje spolu s akordeonistou Danielem Milleem, se kterým nahrává CD Cierra Tus Ojos, věnovaný Astoru Piazzollovi a doprovází herce Jean-Louis Trintignanta, s nímž nahrává CD Trintignant / Mille / Piazzolla, hlavní cenu Akademie Charlese Crosa 2019. Hraje v Triu Elles of Sandra Nkake. Pravidelně se účastní orchestru Franqois Salque Cello Orchestra, je členem show Driiing! Hélěne Bohy a New, The improvized Musical. Doprovází loutnistu Hussama Aliwata. Paul tvoří s violoncellistou Michelem Pierrem Bradym Duo, věnované klasickému repertoáru a improvizaci. Paul vystupoval v Indii, na Kubě, v Kolumbii, Jordánsku, Singapuru, Dubaji, Alžírsku, Maďarsku, Kanadě …

Paul se pravidelně vyučuje. Haute École de Lausanne ho požádal o lekce na Bangalore School of Music v Indii, nabízí improvizační workshopy pro smyčcové instrumentalisty a pracuje s různými publikem v rámci workshopů Pocket Concerts.

Daniel Mille, akordeon Grégoire Korniluk, violoncello

Michèle Pierre, violoncello Diego Imbert, kontrabas

Paul Colomb, violoncello

 

ONDŘEJ ZÁMEČNÍK QUINTET / CZE – Zámek

Kapela Ondřej Zámečník Quintet se poprvé veřejně představila v roce 2018 v brněnském divadle Barka. Od té doby vystoupila na několika koncertech v ČR zahraničí. Hledá různé přístupy k jazzové hudbě a díky neobvyklé instrumentální kombinaci má vlastní osobitý zvuk, který nabízí širokou škálu možností. Autorské kompozice kapely jsou energické, nástrojově rozmanité, někdy až naivně melancholické a založené na nejpřirozenějším jazzovém myšlení. Jedná se zde o moderní pohled na soudobou improvizovanou hudbu (mainstream) v docela netradičním instrumentálním uskupení: akordeon, saxofon, kytara, kontrabas, bicí.

Členové kapely čerpají ze svých bohatých studijních zkušeností jak z České republiky a Slovenska, tak i ze zahraničí (studijní pobyty v Polsku, Švédsku, Anglii, Itálii, USA, Portugalsku).

Ondřej Zámečník, akordeon

Adam Sikora, bicí

Vít Beneš, elektrická kytara

Vladimir Micenko, kontrabas

Marek Kotača, alt saxofon

 

CHARLES PASI QUINTET / FR – Zámek

Po absolvování úspěšného turné po celé Francii v roce 2018 přijíždí Charles Pasi na festival Dobršská brána. První tóny jeho hudby zazní z klavíru. Zdá se, jakoby přicházely z konkrétního místa, z ulice s přeplněnými či opuštěnými chodníky, se stíny a osamělými stromy. Charles Pasi se v mysli těmi ulicemi toulá, přes špinavý asfalt i tvrdý beton. „From The City“ je první skladba nejnovějšího alba „Bricks“, jemné směsice sladkosti a melancholie. Zpěvák a harmonikář, inspirovaný americkou hudbou, nás uvádí do zvláštního vesmíru. Čerpá své tóny z různých stylů a mísí soul, blues, jazz a dokonce i pop. Evokuje radost i smutek svého každodenního života s vizí světa stejně tak krásného jako zrádného. Album zní a rezonuje citlivostí a bezkonkurenční originalitou. Ve skutečnosti, pokud o tom člověk přemýšlí, Charles Pasi nenahrál desku, ne, on jen pokračuje v psaní svého deníku. Aniž je zahleděn sám do sebe, vyjadřuje intimitu světa, který nikdy nekončí. Senzitivní, emocionální, bytostně jasnozřivý, s vlastnostmi, na které by někdy sám rád zapomněl, Charles Pasi má v složitém a problémovém světě vzácný dar: pohled bez odsuzování. Křehkou poezii, která vypráví o světě zároveň krásném i děsivém, nesmírném i nicotném, minulém i budoucím, krásném i zavrženíhodném. To vše je album „Bricks“. A Vy můžete album BRICKS objevit na scéně festivalu Dobršská brána.

Charles Pasi je nová hvězda, mladý zpěvák a hráč na foukací harmoniku francouzsko-italského původu. Studoval hudbu v Římě a Paříži. Později doprovázel při turné zpěvačku Carlu Bruin. V roce 2007 si zahrál „muže s harmonikou“ ve filmu Herečky. Roku 2006 vydal své první EP nazvané Mainly Blue. Na jeho albu „Uncaged“ (2009) se podílel legendární americký saxofonista Archie Shepp. V roce 2013 byl také členem turné Niela Younga v Evropě a v Číně. V posledních letech je vyhledávaným interpretem na předních evropských i světových scénách.

Joseph Champagnon je francouzský skladatel, kytarista a zpěvák, ovlivněný soulem, blues a pop music ze 60. a 70. let. Od roku 2005 vystupuje na francouzských pódiích a po celém světě. Joseph Champagnon spolupracoval s mnoha umělci, jako je Charles Pasi, se kterými nahrál několik alb a od roku 2011 ho doprovází na prestižních festivalech, jako je Montreux Jazz Festival, Festival de Juan les Pins, Jazz v Marciaci. Společně zahajovali koncerty mezinárodně uznávaných umělců (Neil Young, Santana, Lenny Kravitz). Slovenská veřejnost je mohla vidět na Bratislavských jazzových dnech v roce 2018. Joseph doprovázel trumpetistu a zpěváka Boneyho Fieldes od roku 2015 a mimo jiné se podílel na složení jeho nejnovějšího alba Bump City (2019).

Sébastien Levanneur je kontrabasista, skladatel, hudební aranžér, skladatel, frontman. Na basu začal hrát ve svých14 letech. Hraje mnoho rozličných žánrech, jeho hudební vkus tíhne k jazzu, funku a soulové hudby. Sébastiana nejvíce hudebně ovlivnili James Jamerson, Jaco Pastorius, Bootsy Collins, Paul Chambers. Po ukončení hudební konzervatoře a pařížské hudební univerzity získal Sébastien národní diplom pro výuku hudby na konzervatořích. Je učitelem hudby již 6 let, vyučuje basu, hudební teorii a hudební soubory. Sébastien díky hudbě hodně cestuje. V USA byl více než 10krát, zejména v Detroitu. Tam se setkal a hrál si s hudebními legendami jako Dennis Coffey, Martha Reeves, Amp Fiddler, Karriem Riggins. Byl také v New Yorku, kde si vybudoval silné přátelské vazby se členy kapely Snarky Puppy. A několikrát odešel do Dallasu, aby si zahrál a pracoval s hudebníky jako Shaun Martin, RC Williams, Funky Knuckles.

Sébastien vede svůj vlastní projekt, 8-ti jazzovou / funkovou kapelu s názvem The Big Hustle. Jejich první album vyšlo letos.

V současné době je Sébastien kontrabasistou a zpěvákem francouzského zpěváka Charlese Pasiho, se kterým provedl více než sto koncertů ve Francii, Německu, Belgii, Švýcarsku, Itálii a Číně. Sébastien je také basovou alternací za rappera Beat Assailant. Pravidelně pořádá také jam session v Caveau des oubliettes. Sébastien hrál s japonským hráčem na shamisen jménem Keisho Ohno. Sébastien s ním hrál několikrát ve Francii, Lucembursku a na turné v Japonsku. Nedávno se připojil k triu Dominiquea Fillona. S tímto triem odehrál několik koncertů ve Francii a v Tokiu.

Lucien Favreau je francouzský klavírista, klávesista. Vyrůstal v hudebním prostředí. Jeho otec, profesionální kytarista, který hrál a nahrával s některými velkými jmény francouzské hudby (Georges Brassens, Maxime Le Forestier, Yves Duteil, Georges Moustaki,… ) a jeho matka byla producentkou a fotografkou. Na klavír začal hrát ve 4 letech. Ve věku 18 let se rozhodl věnovat hudbě na plný úvazek a přestěhoval se do Paříže, kde studoval na Atlaské hudební škole a poté na pařížské konzervatoři.

Mnohá setkání a přirozená zvědavost ho přivedly ke zkoušení a hraní mnoha stylů hudby, jako jsou Blues a RnB, Rock, Pop, Folk, Soul, Funk, Hip Hop, tradiční hudba a mnoho dalších.

Pracoval mimo jiné s: Jessie Lee and the Alchymists, Elliott Murphy, Kandy Guira, Joël Favreau, Navii, Chilla, Arnaud Rebotini, Charles Pasi, Barbara Pravi, Antoine Elie, Un été 44, Madame Monsieur, 26 $ in my hand, Luidji, Oihaneko Zuhainetan, La Petite Ecurie, Céo…

V roce 2017 přeměnil staré vlakové nádraží na francouzském venkově na rezidenční nahrávací studio RailRoad Studio a začal tam skládat, produkovat a nahrávat hudbu.

Jon Grandcamp vyrůstal v uměleckém prostředí, obklopen starými záznamy jeho otce a malbami jeho matky. Velmi brzy se jeho pozornost obrátila ke světu rytmu a bicích. Ve svých devíti letech absolvoval Jon své první hodiny bicích s Denisem Dionnem. Osvojení si důkladných dovedností ve hře na bicích nástroje trvlo Denisovi Dionnemu sedm let tvrdé práce. Když bylo Jonovi 16 let , rozhodl se ukončit školní docházku a věnovat se hudbě na plný úvazek. Jeho vrozená zvědavost ho vedla k vyzkoušení různých stylů tradiční hudby, jako jsou afro-kubánská hudba, západní a středoafrická hudba, flamenco a hudba z arabského světa, které do značné míry ovlivnili jeho výběr povolání a jeho aktuální projekty. V roce 2001, po 3 vzrušujících a ambiciózních měsících strávených v Kalifornii v Los Angeles, opustil Jon své rodné město Štrasburk a přesunul se do Paříže, kde načerpal mnoho nových zkušeností. Od té doby spolupracuje s širokým spektrem umělců, například: Charles Pasi, Oumou sangaré, Manu Dibango, Eric Serra, Ana Tijoux, Sinclair, Emma Lamadji, Bireli Lagrène, Sandra n Kaké, Omar Pene, Ayo, Melissa Laveaux, Aziz Sahmaoui, Etienne M’Bappé, Defunkt, Hadrien Feraud, Zap mama , Cheick Tidiane Seck, Fatoumata Diawara, Carla Bruni, Obrysy, Juan Rozof, Blick Bassy, Guimba Kouyaté, Rivière Noire, Hervé Samb, Woz Kaly, Julian Perretta, Munir Hosn, Pierce faccini, Jannick Top, Magma, Martin Laumond, Sly Johnson , Guillaume Perret, Amayo (Antibalas), Černí kovbojové, Afrorockerz, Lynley Marthe, Ousmane Danedjo, Guillaume Farley, Eric Lelann, Amar Sundy, Madjo, Rido Bayonne, Ben l’oncle soul, Specta, Lisa Doby… a mnoho dalších.

Jeho setkání s Emmou Lamadji v roce 2009 bylo začátkem jejich spolupráce, která nachází inspiraci v africké hudbě, v soulu a ve funku: zrodil se projekt Ourim Toumim.

Jon jako dokonalý rytmik a skladatel, vytrvale pracuje na různých zvukových materiálech od blues po rock a od groove s africkými kořeny po world music. Jon se svým velkým talentem přináší kreativní směs ze života věnovaného hudbě, která svědčí o jeho vzácné, instinktivní a okouzlující subjektivitě otevírající brány univerzality.

Charles Pasi, zpěv, foukací harmonika

Joseph Champagnon, kytara,

Sébastien Levanneur. baskytara

Lucien Favreau, klávesy

John Grandcamp, bicí

 

 

 

 

 

Komentáře

komentářů