STARÁ ŠUMAVA: Velikonoční beránek

Beránek Boží je mou nadějí

Vlk v rouše beránčím
stojí, hladově čeká.
Ta představa mě leká,
tuším jeho hrozný čin.
Beránek vysvlečen z kůže,
stojí tu nahý přede všemi,
vydán na pospas kruté zemi,
kde krev vytéká z růže.
Zástava srdce nad představou,
že smrt je možno porazit
a vysvobodit slepý lid
vzkříšením, Boží slávou.

Velikonoce nejsou pouze oslavou nadcházejícího jara, ale patří mezi nejdůležitější křesťanské svátky. Jsou dokonce důležitější než Vánoce. Ve většině domácností se právě na Velikonoce peče beránek a s mašlí uvázanou kolem krku zdobí sváteční stůl. Bez beránka už si Velikonoce skoro neumíme představit, víte ale, odkud se vzal? Až beránka s čokoládovou polevou zakrojíte, třeba ke snídani, pak si vzpomeňte, co vlastně znamená.

„Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa.” Janovo evangelium 1, 29
Co tento beránek symbolizuje si připomínáme každým slavením Velikonoc. A je potřeba si to neustále připomínat, abychom na to především v dnešní době nezapomínali. Je zvláštní, že dnešní děti se už neptají na úlohu beránka při slavení Velikonoc jako tomu bývalo dříve. Možná jsme se také my sami přestali ptát a odpovědí si nejsme příliš jistí. Beránek, jako mládě, je také symbolem všech mláďat, představuje počátek nového života a také jara probuzeného po dlouhé zimě, koloběhu života a zázraku stvoření. Ježíš je ve společnosti beránka také často zpodobňován na historických malbách.

Beránek je velmi stará tradice, která má svůj původ v židovství. Při oslavách svátku Pesach, na památku úniku z egyptského zajetí, Židé konzumují jehněčí nebo skopové. To souvisí s tím, že sami sebe vnímají jako součást stáda božího, kde Bůh je pastýřem. Přešlo to i do křesťanské tradice, kde ovšem je beránek symbolem Ježíše Krista, který se obětoval pro lidstvo. Byl tedy tou obětinou, beránkem. Často je jako člověk bez hříchu symbolizován beránkem Božím, Agnus Dei. Ale protože v křesťanské tradici byla ještě část Velikonoc spojená s půstem, bylo nutné něčím nahradit tu jehněčí pečeni. Proto se stalo náhražkou pečivo ve tvaru beránka.

Máme historický dopis z konce 16. století, že už tehdy se pekli beránci. Je zachován recept v kuchařské knize Bavora Rodovského z Hustiřan. Byla to velmi složitý recept, kde se nevytvářel jen ten samotný beránek, ale i zdání, že stojí na louce, takže to působilo i velmi dekorativně. A samozřejmě i to jehněčí patřilo ke křesťanským Velikonocům, ale až po té, co byl ukončen půst. Takže jehněčí bylo vnímáno jako tradiční součást velikonočního stolu. Beránek – symbol záchrany.

Tradice velikonočního beránka se zrodila dávno – před mnoha tisíci lety v Egyptě. Bude navždy spojená s vysvobozením izraelského národa z egyptského otroctví. Bůh svému lidu tehdy prostřednictvím Mojžíše nařídil, aby každá rodina připravila obětní pokrm z beránka, ročního samce. Beránek byla zástupná oběť. Beránka upečeného na ohni pak v podvečer záchrany společně každá rodina jedla. Krví beránka měli označit vchod do svého domu. Pomazání veřejí dveří nad vchodem do domu se ukazuje i symbolicky, že vcházet lze jen skrze krev, tzn. že cesta do života vede skrze smrt. Každý tudy vcházející i vycházející je tak poznamenán krví smlouvy. A takto označené domy byly znamením pro Boha, aby je míjel až bude pobíjet Egypt; ale byly i vyjádřením důvěry v Boží záchranu. Tato velká noc záchrany, zahájená večeří hodu beránka se připomínala každoročně svátkem Velikonoc – (jako připomínka veliké noci záchrany – odtud název „velikonoce“) – vyjití z Egypta, vyjití z otroctví do svobody.

Podobně večeřel naposled i Ježíš se svými apoštoly o Velikonocích v Jeruzalémě. Když usedli ke stolu, řekl jim: “Velice jsem toužil jíst s vámi tohoto beránka dříve, než budu trpět. Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud vše nedojde naplnění v království Božím.” (Lukášovo evangelium 22.15-16). Ježíš – Beránek Boží – symbol zástupného utrpení. Bible říká, že jsme byli před Bohem jako bloudící ovce. Každý se dal svou vlastní cestou. Člověk se vzepřel svému Stvořiteli a rozhodl se žít nezávisle na jeho pomoci a lásce. Vztah s Bohem byl touto vzpourou zničen. Hřích je zakořeněn hluboko v srdci každého z nás a ničí lidské životy. Musíme připomenout, že Ježíš se stal beránkem Božím, obětním beránkem snímajícím hříchy ostatních dobrovolně: “Nikdo mi život nebere, ale já jej dávám sám od sebe.”

Pečící formy na velikonočního beránka. V minulosti se v neděli před velikonočním pondělím peklo jehněčí maso. Chudší lidé si ho ale nemohli dovolit a tak si upekli alespoň sladkého beránka. Původní litinové nebo kameninové formy se v mnoha domácnostech často předávají z generace na generaci. Nejoblíbenější materiál na výrobu forem velikonočních beránků je určitě keramika, která vždy patřila k české domácnosti. Formy dělali hrnčíři jak na vesnicích, tak i ve městech. Často se originální vzor na formu předával z jednoho hrnčíře na druhého i po delší období. Není tedy jednoduché určit dobu výroby jednotlivých forem. Nepomůže ani to, že na formě má beránek hlavu zepředu nebo z profilu, zda má rohy nebo ne. Formy se mohou lišit i tím, co má beránek zavěšeno na krku – zvoneček, mašličku či řetěz, což také nemůžeme brát jako určující znak.

Ani barva glazury není rozhodující, přestože starší formy mohou mít zelenou olovnatou glazuru, a jsou staré 200 let a více. Po roce 1850 se už dělaly jen zřídka. Při jejich výrobě se totiž používalo olovo, které našemu zdraví příliš neprospívá. Takže pokud máte doma zeleně glazovanou formu na beránka, máte hodně starý kousek a novější bývají světle či tmavě hnědě glazovány. Mezi unikáty patří forma, zřejmě z období konce baroka, která je zeleně glazovaná a vnitřek má vystouplé rýhování. To je u těchto forem ojedinělé. Zajímavý je i beránek označený jménem výrobce Fr. Procházka nebo formy od současných hrnčířů. Nelze vynechat i rozmanité kovové formy. Plechové formy se kdysi vyráběly hlavně při hranicích s německými zeměmi. Beránci se pekly i v různých velikostech. Kdysi totiž nemívala formu na beránka každá rodina. Bývalo zvykem, že na farách nebo ve mlýnech se peklo pro velké rodiny nebo větší skupiny lidí a to vyžadovalo i větší formy.

Zdroj: Ottův slovník naučný/Pascha Velikonoční tradice

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora

(Z cyklu Stará Šumava)