PŘÁTELÉ ČESKÝCH TRADIC: Doba postní nebo-li období čtyřicetidenního půstu aneb Proč v 21. století držet tradiční půst
Půst se drží od té doby, co moudří naši předkové vypozorovali cykly a zvyklosti přírody jdoucí ruku v ruce s naším tělem a duší. Tradice je to prastará sahající daleko do předkřesťanských dob. Nicméně křesťanství tuto tradici bezezbytku přejalo a díky němu se dochovala až do dnešních dnů.
Spočítáme-li si v kalendáři dny od Popeleční středy do konce půstu, který končí Bílou sobotou, vyjde nám 46 dní. Je to proto, že neděle je den sváteční a nepočítá se jako postní den. I tak se ale o postních nedělích nejí maso a pouze s jednou výjimkou se nepije alkohol.
Neznamená to ale, že se v neděli nafutrujeme k prasknutí, to bychom tělu moc radosti neudělali.
Půst držíme tedy šestidenní a pak máme neděli volnější. O nedělích se tradičně pečou méně sladké koláče a připravují různá tradiční bezmasá jídla, můžeme mastit mimo sádla a také si dát třeba kávu. O neděli si můžeme udělat dobrou tučnou rybu. Takto půst také mnohem rychleji uteče.
Předem bych chtěla říci, že půst neznamená hladovění.
Pro tělo je postní období časem očisty. V tomto období příroda naprosto přirozeně tělu nastartuje očistu všech orgánů s důrazem na játra a ledviny. Když tělu nedáme možnost se vyčistit, strádá a my pociťujeme únavu. Je tedy dobré v tomto období tělu ulehčit. Když tělo nemá tolik starostí s odbouráváním toxinů, dává nám prostor pro lepší a snazší rozjímání (české slovo pro meditaci).
Jak to udělat?
Jak jsem již zmínila, tradice velí nejíst v tomto období maso a nepít žádný alkohol.
Jde o to, abychom dobře vyčistili játra. Těm nejlépe ulevíme tím, že nebudeme přijímat maso, alkohol, kofein a budeme dbát na to, abychom přijímali hodně vody, ideálně i teplé. Můžeme pít i čistící bylinné čaje, ale s mírou. Vynecháme černý i zelený čaj. Ideálně omezíme nebo vynecháme cukr, omezíme tuk, velké množství soli a umělé potraviny s éčky.
Maso a masné výrobky můžeme nahradit rybami. Ryba se tradičně nepovažuje za maso, je lehce stravitelná, obsahuje jiné bílkoviny a proto ji tělo jinak tráví, zdraví prospěšná, je však důležitá rozmanitost. V tradici ryba symbolizuje pokoru, o půstu tolik důležitou.
Můžeme jíst sýry a to zejména čerstvé (lučina, žervé, tvaroh, farmářské sýry,…) a zcela vynecháme sýry tavené, neboť obsahují neuvěřitelné množství solí i těch tavících obsahujících mnoho fosforu a fosfátů. Na tyto látky se váže vápník, který je v této formě pro tělo nestravitelný.
Snažíme se nekupovat dovozovou zeleninu a ovoce. Je zhusta vyhnaná uměle, obsahuje málo vitamínů a “sluníčka”, naopak obsahuje mnoho dusičnanů a je nepřiměřeně drahá. Prospěje nám kořenová zelenina a i další, která je dostupná v zimě v našich zeměpisných podmínkách. Ta, která se dá uchovat přes zimu ve sklepích, ideálně česká, takže převážně kořenová zelenina (mrkev, celer, řepa, černý kořen, pastiňák,…) a zelí. Z ovoce pak zejména jablka. Ideální je kysané zelí a i jiná kvašená zelenina, která obsahuje mnoho prospěšných látek z mléčného kvašení. Pokud si chceme v zimě pochutnat i na jiné zelenině, tak si dáme přes rok práci a v sezoně můžeme zavařit, zamrazit či naložit tu vypěstovanou v Čechách. Pokud nemáme možnost skladovat, je lepší koupit mraženou zeleninu, která se mrazí v sezoně a obsahuje více vitamínů.
Vynecháme sladké, a pokud máme na něco chuť, baštíme co je našemu českému tělu nejbližší a to jsou jablíčka, rozinky, ořechy, sušené české ovoce a další. K pití si můžeme dát horkou vodu s medem a kapkou citronu. Citrony a pomeranče se do našich zemí dováží už více jak 500 let a tak tu poměrně zdomácněly, ale rozhodně to s nimi nepřehánějme a dávejme přednost jablíčkům.
Dobré a zároveň velice zdraví prospěšné je již zmíněné tradiční kysané zelí (kvašené, nikoliv kyselé zavařené s octem). Je plné vitamínů, kupříkladu K a C, a minerálů, které naše tělo potřebuje. Ideální je doma naložené zelí. Pokud ho půjdeme koupit dáváme bedlivý pozor na etikety, mnoho firem přidává do zelí konzervanty a umělá sladidla, která zatěžují játra.
Jíme hodně luštěnin, vlákniny a snažíme se vynechat bílou mouku.
Protože žijeme v době, kdy se téměř zapomnělo na splynutí s přírodou a běh ročních období, v době kdy do těla dostáváme ve velkém množství cukry, soli a chemické látky, měli bychom ještě k půstu od masa a alkoholu přidat odříkání od cukru a bílé mouky. Na 40 dní se to dá vydržet. Krom mouky celozrnné se zaměříme na mouku špaldovou a žitnou. Celožitný (100% žitný) chléb je o půstu dobrá volba. Žito obsahuje minimálně lepku a nezatěžuje tolik střeva.
Neměly by se v tomto období pít ve velkém ani čerstvé ovocné šťávy a džusy.
Můžeme se o půstu vyhýbat i kukuřici a rýži (pokud nedržíme bezlepkovou dietu). Rýže obsahuje bohužel těžké kovy a arsen. Je to způsobeno zatíženou půdou v Asii na které se pěstuje. Pokud máme rádi rýži používejme italskou. V Itálii se pěstuje více druhů rýže, nejznámější je asi Arborio, kulatozrnná rýže a mléčná rýže. Místo rýže můžeme vařit bulgur – lámanou tvrdou pšenici, která je v našich zeměpisných podmínkách doma, je to taková česká rýže s oříškovou příchutí.
Typickými tradičními postními pokrmy jsou obilné a luštěninové kaše, pučálka, pražmo a polévky.
Dříve se vařívala muzika, pokrm z vařeného sušeného ovoce svařeného na kaši či omáčku. O půstu se prodávala ke kaším, nebo se s ní potíraly koláče. Mimo půst se podávala také k masu.
Našemu tělu můžeme také poskytnout ostropestřec – bylinku čistící játra velmi vhodnou pro jarní období. Dá se sehnat buď jako čaj nebo tinktura, která se jednou denně kape do vody. Já raději tinkturu, neboť čaj má velmi hořkou chuť. Zde je ovšem dobré konzultovat s lékařem, který zná náš zdravotní stav, jestli je pro nás tato poměrně silná bylina vhodná.
Nezapomínáme pít dostatečné množství vody. Na 100 kg váhy by se může vypít až 4 litry vody.
Pokud jste z těch, kteří vypijí hodně zeleného čaje, pak pijte teplou vodu. Tělo si potřebuje odpočinout jednou za čas i od čaje.
Takže maso vyměňme za ryby a bezmasá jídla, cukr za med, bílou mouku za celozrnnou, špaldovou a žitnou a pijme vodu a bylinky.
Dětem můžeme také vařit očistná jídla, ale dbáme na nutriční hodnoty, které ke svému zdravému vývoji potřebují, a nesnižujeme jim porce. Kupříkladu luštěniny přirozeně obsahují mnoho bílkovin podobně jako hlíva ústřičná. U malých dětí nevynecháváme maso, je důležité pro jejich vývoj.
Chce-li dodržet tradici půstu i člověk nemocný, může. Dobře však zváží, čeho se vzdá, aby svému tělu neublížil. Popřípadě se poradí s lékařem.
I zdravý člověk bude při svém postním počínání naslouchat svému tělu a pozorovat jej, jak na které potraviny reaguje. Nepleťme si však abstinenční příznaky s tím co tělu nesedí. Děje se tak hlavně u vynechání cukru a většího množství sacharidů. Cukr je pro naše tělo opravdu jako droga. Za 14 dní se však tělo srovná do normálu a poděkuje nám.
Je na každém z nás které potraviny vynechá. Pokud tento půst bude váš první, doporučuji vynechat jen maso a alkohol a každý následující jarní půst něco dalšího ubrat.
Mnoho našich předků bralo půst opravdu vážně, a kdo byl zdráv, chtěl a byl připraven, ten celých 40 dní pil jen vodu a jedl chléb ke kterému ráno přikusoval kysané zelí.
Ne každý byl na takové odříkání připraven a mnozí ráno chléb se zelím snídali, ale k obědu si dali třeba polévku a kaši a večer vařené zelí s chlebem.
Tradice snídaní s chlebem a kysaným zelím je zaznamenána v mnoha krajích a to nejen jako přísně postní jídlo.
A jak už bylo předesláno, o nedělích se pečou koláče a vdolky i jiné dobroty, tak jak velí tradice k té které neděli.
Ke zdravému půstu patří i očista duše. Když čistíme tělo, tak zároveň i duševní zdraví. Jedno bez druhého nejde.
Postní období pro nás po duševní stránce znamená oproštění se od všeho nepodstatného, ztišení se, soustředění, usebrání, rozjímání i třeba čas na modlitbu.
Když už jsme u modlitby – víte, že modlitba je mnohem starší než křesťanství a křesťanské učení ji pouze převzalo?
V půstu jde o to vystoupit ze všedního koloběhu života, snažit se hledat podstatné věci, nenechávat se vláčet tím co chceme, ale pozorovat to, co opravdu potřebujeme. Odložit vše zbytečné a přebytečné a postupně zkoumat zdali třeba nežijeme nad poměry, nebo jestli nás hmota příliš neodvádí od reality a sebe sama. Uvědomit si také jestli nemanipulujeme nebo nejsme manipulování a tak dále. Témat, nad kterými můžeme v tento čas rozjímat je mnoho a je na každém z nás, co si kdo vybere a jak letošní půst pojme.
Jedno je ale pro postní dny společné, ztišení se, hledání hlasu své duše, svého těla a jejich jednoty. Hledání a nalezení toho, co nám prospívá i toho co prospívá ostatním. Nicméně největší cvičení pro nás o půstu je poslušnost sama k sobě a tím pílení pevné vůle, která je nám třeba celoročně.
Půst tedy trávíme nejen určitou újmou na jídle, ale měli bychom se vzdát i něčeho jiného. Je to dobrý způsob jak se ujistit jestli třeba nejsme na nějaké věci závislí. Kupříkladu nebudeme celý půst hrát počítačové hry nebo nebudeme třeba trávit celý den na internetu, ale půjdeme ven. Nebo naopak třeba nás nebaví cvičit, tak si to zkusíme pěkně o půstu a třeba zjistíme, že to nic není a že nám je dobře. Jsou to jen příklady. Jen každý z nás ví sám o sobě jaké má nedostatky, na kterých je třeba zapracovat.
Abychom se nenechávali vytrhávat okolním světem, tak je v našem zájmu vypustit v tomto období návštěvy restaurací, hospod a zábav. Vyhnout se i hudbě, divadlu, televizi, internetu a i četbě knih s příběhem a jinou realitou. Toto všechno nás odvádí od nás samých i reality, kterou je potřeba vnímat. Nesmíme zapomínat, že půst je příprava na znovupřijetí sebe sama i víry v něco vyššího, co je kolem nás i v nás.
Když budeme držet půst a nezměníme myšlení, z postu bude trápení, z očistného období bude „trýznění“ těla, a duše může reagovat až depresí. Naopak, pokud svou mysl nasměrujete správným směrem a neulehčíme tělu tím, co přijímáme za potravu, zjistíme, že se nemůžeme pořádně dostat sami k sobě a něco je špatně. Takže jedno bez druhého nejde.
Chtěla bych ještě podotknout, že půst není dieta a obézním lidem pouze 40 dní odříkání od jejich kil nepomůže, je to však dobrý začátek se dostat do jídelního režimu, který nám od kil pomůže. O velikonocích pak přidáme do jídelníčku maso a mladou zeleninu.
Je na každém z nás, zda-li budeme půst dodržovat, a jak přísný si jej naordinujeme.
Pro zajímavost katolická církev zavazuje k půstu lid od 15 do 60 ti let, po 60. roku je půst dobrovolný vzhledem ke zdraví jedince.
Jestli se do půstu pustíte, a že ho vřele doporučuji, radím vám si neděle vyhradit na tradice a zvyky. Opravdu pak postní doba uplyne jako voda, budeme mít spoustu krásných prožitků a nebudete se trápit s jednotvárností.
Něco málo historie:
O půstu se nesměli zpívat světské písně, nesmělo se tančit a muzicírovat – to se považovalo za hřích. Jak jsme si už řekli, mělo to vážný důvod. Byl to čas očisty, klidu a rozjímání stejně jako dnes.
U zbývajících přástek ženské zpívaly postní a liturgické písně. Přástky (předení přízí) probíhaly podobně jako dračky (draní peří). Ženské se sešly v chalupě a pospolu předly, zpívaly a vyprávěly postní příběhy. Po klekání (tj. po šesté hodině večerní) se každý ve své chalupě modlil růženec.
V minulých dobách měla větší význam vnější symbolika, proto se během půstu nosila v mnoha krajích černá barva oblečení. Musel to být nápadný vizuální kontrast, když pestré kroje vystřídalo střízlivé oblečení a černé šátky. V kostele žádné květiny a často i zahalený oltářní obraz – všechno to, co je „navíc“ zmizelo z očí, aby se pohled mohl upínat jen vzhůru a sama k sobě.
Pomalu s koncem půstu končil i čas zimního odpočívání a nastával čas práce a jarních příprav na orbu, setí a co bylo třeba.
Poslední neděle půstu se nesly ve jménu příprav na jaro a důležitých oslav Velikonoc.
Kovové lžíce se o půstu vyměňovaly za dřevěné na důkaz pokory.
Někde byly půsty tak přísné, že se nesmělo vařit na hrncích a rendlících, které se byť dotkly živočišného tuku. Tam, kde byl půst méně přísný, se toto dodržovalo pouze o velkých postech na Popeleční středu, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílou sobotu a o sobotě před Svatodušními svátky, kdy se lidé snažili vůbec nemastit.
Ti, co chtěli i ducha s duší oblažit, se zřekli na celý půst tělesného milování a modlili se a rozjímali.
Jak už jsem se zmínila, aby nebylo postní období jednotvárné, tak si je naši předci uměli zpříjemnit. Na každou postní neděli se držely různé zvyky a peklo se pokaždé jiné pečivo. Tak období půstu dobře ubíhá, ale o tom až v samostatných článcích k jednotlivým nedělím.
Krásný a příjemný půst.
Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt – Veselé chvíle v životě českého lidu
Připravuje: Barbora ORSÁGOVÁ