PŘÁTELÉ ČESKÝCH TRADIC: Svatý Valentýn – 14. únor

PŘÁTELÉ ČESKÝCH TRADIC: Svatý Valentýn – 14. únor

 

Ač se to na první pohled nezdá, i oslava svatého Valentýna k naší zemi a historii patří, byť v jiné formě, než s ní přichází obchody.

V naší krásné české kotlině oslavujeme svatého Valentýna minimálně již od dob vlády Karla IV..

Oslavy měly místně různý ráz i zvyklosti. Všechny kraje ale propojovala základní myšlenka a to, že žena má být ženou ve své ženskosti a křehkosti a muž mužem v mužnosti a rytířskosti.

Všude se lidé v tento den způsobně a s úsměvem zdravili a byli k sobě všichni slušní. A i dnes by to měl být den úcty, slušnosti a rytířskosti.

Žena by měla v tento den najít svou ženskost, jež jí byla darována a kterou díky současnému každodennímu shonu většina žen zanedbává. Bez ženskosti žena není ženou.

Ke zdárnému nalezení, nám jistě dopomůže i vhodné ženskost podtrhující odění, líčení, jemné chování a samozřejmě čistota. Takže zahodíme kalhoty a vezmeme si sukni či šaty, necháme doma pohorky a vezmeme na své ladné nožky střevíčky, či jinou elegantní obuv dle počasí. Také je pěkné si na hlavě vyrobit nějaký účes.
Mladé dívky dbají toho, aby nevypadaly jako do větru, neboť tak vypadajíc, by žádného kvalitního jinocha dozajista nezaujaly. Nezapomínáme na vybrané chování a úsměv.

Muž se taktéž vymydlí a vhodně ustrojí, aby na ženu dobře působil, a chová se způsobně. Zachází se ženou jako s dámou (a to nejen s tou svou) a chová se dle rytířských pravidel. Snaží se v sobě najít rytířské kvality, stejně jako se žena snaží v sobě najít ženskost a lehkost. Neznamená to, že si na schůzku se svou milou obleče brnění, nýbrž to, že se rytířské ctnosti bude snažit obsáhnout.

Neodmyslitelně k českému sv. Valentýnu patří květiny.
Každý muž totiž ví, že ženu nejvíce potěší právě květinou. I kdyby to měla být ta nejmenší kytička.

Za dob Karla VI. se jistě zamilovaní obdarovávali něčím jiným, čím jsem zatím nezjistila. Nicméně vím, že ve 14. století často muži chtěli vyniknout v trubadúrství a skládali pro své dámy zamilované verše a písně.

Jiné obdarovávání zamilovaných vzájemně malými dárky byl pouze místní zvyk a většinou tam kde byl kostel zasvěcen svatému Valentýnu, tam se pořádala pouť (průvod a trh), které se účastnili zejména mladí a zamilovaní a dávali si perníčky.

I dnes se pouť pořádá a to na Vyšehradě, kde je uložen jeden z ostatků svatého Valentýna.

A já jsem pro, aby se se tento náš český způsob slavení svatého Valentýna vzkřísil. Jak by bylo pěkné, kdyby aspoň jeden den v roce se všichni lidé na ulicích usmívali a zdravili, byli k sobě slušní a uctivý. Kdyby ženy byly aspoň jeden den v roce dámami, muži gentlemany a všichni byli jako ze škatulky..

Dnes se spíše setkáváme s komerční „masáží“, která s myšlenkou slušnosti a rytířskosti nemá už moc společného.

Valentýnky, přáníčka a srdíčka se k nám dostaly z Ameriky.

A jak to v Americe vlastně všechno vzniklo? To jeden papírenský továrník začal mít hluboko do kapsy, konkurence rostla, pohledy se málo posílaly a prodávaly, a tak usilovně přemýšlel jak vydělat peníze. Tu dostal báječný nápad – posílání zamilovaných valentinek na sv. Valentýna. Udělal kampaň a lidé na konci 19. století z tohoto nápadu byli tak nadšení, že se téměř okamžitě na americkém kontinentě ujal. Postupně z toho vzniklo to, s čím se setkáváme dnes – přeslazená srdíčka, plyšáčci. Tento pan továrník měl ještě pár dalších nápadů ohledně jiných svátků, ale ty se již tolik neujali a tak je nemáme v povědomí, i tak si přišel na hezkých pár milionů dolarů.

Ten náš český Valentýn je s poněkud hlubším posláním, nemyslíte?

 

Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře

Připravuje: Barbora ORSÁGOVÁ

 

 

 

 

Komentáře

komentářů