JIHOČESKÝ KRAJ: Studenti chtějí pracovat v psychiatrické nemocnici

Desítky studentů oboru psychologie Jihočeské univerzity České Budějovice se nyní střídají na praxi v písecké psychiatrické nemocnici. Oceňují vstřícný přístup zdejších zaměstnanců, těsný kontakt se zdravotnickou realitou, praktickou činností v nemocnici. Ale také postupný zisk odborné zručnosti, přínosné je pro ně rovněž vstřebávat atmosféru jediného zdravotnického zařízení tohoto typu v kraji.

„Snažíme se je vzít do skutečného léčebného procesu, aby laicky řečeno zjistili, jak to opravdu vypadá v praxi. Něco jiného je, se učit teorii v přednáškovém sále a jinak vypadá realita,“ uvedl primář nemocnice MUDr. Marián Koranda. „Náš zaměstnanec se jim věnuje individuálně a oni se mohou daleko intenzivněji zapojit do jednotlivých činností. Stejně tak se dostanou velmi blízko k diagnostickým metodám i jsou součástí jednotlivých terapií,“ doplnil.

„Je to oboustranně výhodná spolupráce. Aby se ze studentů stali psychologové, musí se už na škole naučit pracovat v běžném provozu zdravotnického zařízení. A praxe v psychiatrické nemocnici má své nesporné přínosy,“ říká vedoucí terapeut Jiří Kůs. „Na druhou stranu mohou nemocnice praktikující psychology zaujmout a přilákat je po ukončení studia do svých týmů už jako plnohodnotné zaměstnance,“ dodává.

Jednou ze studentek, která o návratu do Písku uvažuje je například Michaela Boldišová.  „Opravdu o tom uvažuji, nejspíše ano. Nejvíce mne nadchla práce psycholožky Kateřiny Šimánkové při arteterapeutické skupině. Doporučila mi různé publikace k přečtení, poskytla náhled do praxe tohoto přístupu, do té doby jsem byla trochu skeptická k přínosu arteterapeutických postupů. Pan primář Koranda mne zase obohatil trochu realističtějším pohledem na pacienty a určité projednávané problematiky. Celkově z týmu psychologů a psychiatrů čišela pozitivní energie. Je vidět, že jsou to lidé, co mají svou práci rádi, opravdu se o pacienty zajímají a chtějí jim pomoct. Jsou to lidé na svém místě,“ uvedla Michaela Boldišová s tím, že co se vstřícnosti týká byli zdejší zaměstnanci určitě nejlepší. „Opravdu ráda bych se sem vrátila,“ říká další studentka Dominika Spínová.

Každé ráno se studenti účastnili porady psychologů a psychiatrů, poté spolu s pacienty docházeli na různé terapeutické skupiny dle svého výběru – arteterapie, dynamická skupina, konflikty, prožitková skupina, pracovní terapie.

„Beru jako největší pomoc to, že nám umožnili zúčastnit se jejich skupinových terapií. Jejich vstřícný přístup k praktikantům. To, že nás mezi sebe přijali a nedávali nám najevo, že je naše přítomnost obtěžuje jako se tomu, na některých praxích stává. Jsem vděčná za čas, který nám po skončení skupiny byl nabídnut a věnován. V tomto čase jsme s vedoucím oné skupiny měli prostor pro otázky, sebereflexi,“ doplnila Dominika Spínová.

Text a foto: Pavel PECHOUŠEK