ČAS PRO CHVILKU POEZIE: Jaroslav Seifert – Zima

Máme úkol o zimě
a o kráse její.
Už se nohy boří mě,
cestou do závějí..

Vykládám, proč klesá rtuť,
pod stupínek nuly
a že někdy mívám chuť,
rampouch zlomit v půli..

Vzpomínám i na vrány,
stromy plné jíní,
jak nám zajíc zrousaný,
přiběhl až k síni..

Jak děvčátko stýská si,
nos jí v chladu zmrzá.
Sníh jí vlétl na řasy
a je z něho slza..

Už se slza kutálí,
po tváŕi jí kane.
Už jí spadla do šály,
v uzel zavázané…

Dopsal jsem, však už byl spěch,
za chviličku zvoní.
A jalovec na kamnech,
zapraskal a voní…

Ilustrace Josef Paleček