SDRUŽENÍ OBRANY SPOTŘEBITELŮ MORAVY A SLEZSKA: Na co si dát pozor, pokud chcete předčasně splatit úvěr
Také jste si už někdy půjčili od banky nebo nebankovní společnosti peníze nebo jste si koupili nějakou věc na splátky? A víte, že podle zákona je spotřebitel oprávněn spotřebitelský úvěr zcela nebo zčásti splatit kdykoliv po dobu trvání spotřebitelského úvěru?
Pokud si najdeme lepší práci, něco ušetříme, zdědíme nebo si najdeme půjčku za mnohem výhodnějších podmínek, pak je dobré mj. zvážit i možnost splacení svých závazků. U spotřebitelských úvěrů máme v takovém případě právo na snížení celkových nákladů spotřebitelského úvěru o výši úroku a dalších nákladů, které bychom jinak byli povinni platit v případě, kdy by k předčasnému splacení nedošlo.
Všichni poskytovatelé spotřebitelských úvěrů musí svým klientům využití práva na předčasné splacení umožnit! Samotnou proceduru předčasného splacení však zákon přímo neupravuje a tak se k naplnění této povinnosti jednotliví poskytovatelé úvěrů staví různým způsobem, pro spotřebitele někdy možná neočekávaným.
Spotřebitel zpravidla očekává, že když pošle na účet úvěrové společnosti mimořádnou splátku, bude tato částka použita na umoření tzv. jistiny (půjčené částky) a budou mu tak poměrně sníženy i náklady úvěru (úroky), které by jinak zaplatil a bude mu přiměřeně zkrácena doba splácení úvěru nebo aspoň sníženy jednotlivé splátky. Ne všichni poskytovatelé se však k mimořádným splátkám takto automaticky stavějí. A spotřebitel, který nečte obchodní podmínky, se po čase může divit.
Stejnou zkušenost učinila v tomto roce také paní Dana, která se rozhodla, že si pořídí novou pračku a navštívila za tímto účelem obchodní řetězec s elektronikou. Jelikož jí přítomný prodavač slíbil v rámci speciální akce téměř poloviční slevu z ceny výrobku, vybrala si nakonec dražší model pračky se sušičkou, po slevě za 19 000,- Kč. Jediným zádrhelem bylo, že sleva jí bude poskytnuta pouze v případě, když si zboží zakoupí na spotřebitelský úvěr. Znělo to velmi lákavě, obzvláště, když ji prodejce ujistil, že pokud úvěr do 3 měsíců celý splatí, pak nedojde k žádnému navýšení a zboží bude její za 19 000,- Kč. Paní Dana se nechala přesvědčit a bez dlouhého přemýšlení a hlavně bez přečtení podepsala všechny předložené dokumenty. Jelikož se jednalo o vázaný úvěr poskytnutý právě na koupi konkrétního zboží, paní Dana si mohla zboží hned bez zaplacení odvézt.
Podle pokynů prodavače, pak na účet úvěrové společnosti uvedený ve smlouvě zaslala ve třech splátkách celou částku rovnající se kupní ceně zboží, tj. 19 000,- a věřila, že celá záležitost s úvěrem je tímto vyřízena. Až několik měsíců nato paní Dana náhodou zjistila, že k předčasnému splacení úvěru vůbec nedošlo. Na radu známého totiž úvěrovou společnost požádala o zaslání dokumentu, který by potvrzoval, že závazek splatila a nic již nedluží.
Odpovědí jí však byla obálka od úvěrové společnosti, obsahující splátkový kalendář s výší splátek podle uzavřené smlouvy. Podle něj úvěrová společnost požadovala po paní Daně splatit během 4 let formou pravidelných měsíčních splátek i s úroky více jak 33 000,- Kč, takže částku, za kterou by spotřebič nikdy nekoupila. Spotřebitelka nevěřila vlastním očím a tak rychle vyhledala smlouvu. Splátkový kalendář odpovídal tomu, co podepsala. V rozporu s tvrzením prodavače nic o tříměsíčním bezúročném období nenašla. Zapřísáhla se, že příště si již smlouvu, než ji podepíše, důkladně přečte.
Otázkou však zůstává, co se stalo s jejími devatenácti tisíci, co poslala?
Tady je potřeba, aby se spotřebitel podíval do obchodních podmínek a speciálně na podmínky předčasného splacení. V tomto případě, když spotřebitelka navštívila poradnu SOS MaS, z.s. jsme zjistili, že společnost vyžaduje, aby jí spotřebitel oznámil, že uplatňuje své právo na předčasné splacení úvěru nejpozději v den, kdy je částka připsána na její účet. Pokud tak neučiní a pouze poukáže částku převyšující splatné dlužné částky, bude to považováno za „předplacení úvěru“.
Protože paní Dana peníze pouze poslala, úvěrová společnost to vůbec nebrala jako předčasné splacení. V praxi to pak znamenalo, že z poslaných 19000,- Kč, úvěrová společnost pouze každý měsíc strhává částku ve výši 700,- Kč, tj. pravidelnou splátku. Nedocházelo tak k žádnému snížení celkových nákladů úvěru o poměrnou výši úroků a dalších nákladů. Společnost by takto pokračovala, až by byla částka po přibližně dvou a půl letech vyčerpána. Spotřebitelka by se pak dostala do prodlení s další splátkou a až tehdy by patrně zjistila, že k předčasnému splacení úvěru nedošlo, a že je povinna dál splácet.
Paní Dana naštěstí na celou záležitost přišla poměrně brzy a hned začala komunikovat s úvěrovou společností, což jí zachránilo nemalé finanční prostředky.
Nutno podotknout, že na trhu spotřebitelských úvěrů fungují i společnosti, které uplatňují systém opačný, pro spotřebitele výhodnější. Každou splátku v hodnotě vyšší než sjednaná výše, automaticky považují za částečné či úplné předčasné splacení.
Ještě je potřeba připomenout, že předčasné splacení není úplně zadarmo. Zákonem je však stanovena maximální výše poplatku za předčasné splacení, který úvěrové společnosti mohou spotřebiteli naúčtovat. Poskytovatel má v případě předčasného splacení právo na náhradu vzniklých nákladů, ty však mohou činit maximálně 0,5 %, respektive 1 % z předčasně splácené částky podle toho, zda do splacení úvěru zbývá méně či více než 1 rok. Výše náhrady nákladů zároveň nesmí přesáhnout částku úroku, kterou by spotřebitel zaplatil za dobu od předčasného splacení do skončení spotřebitelského úvěru. Pozor výše uvedené informace se týkají úvěrů jiných než na bydlení, předčasné splacení tzv. hypoték se řídí vlastními pravidly.
Víte, jakou praxi uplatňuje Váš poskytovatel úvěru? Pokud ne, doporučujeme si před posláním mimořádné splátky, důkladně přečíst obchodní podmínky, abyste po čase nebyli překvapení. Pokud jste i vy již poslali mimořádnou splátku, přesvědčte se, že jste splnili podmínky k tomu, aby byla považována za předčasné splacení.
SDRUŽENÍ OBRANY SPOTŘEBITELŮ MORAVY A SLEZSKA, z.s.