STARÁ ŠUMAVA: O školním stravování dětí

Současné publikace uvádějí, že se české školní stravování datuje od konce druhé světové války. Po druhé světové válce totiž vyšly v platnost první zákony regulující stravování dětí školou povinných. Před vznikem prvních zákonů o školních jídelnách neexistovalo nic, co by bylo těmto jídelnám podobné. Tradice českého školního stravování musí být jistě starší, než je běžně uváděno.

V prvních kuchyních se jídla připravovala na klasických kamnech, což bylo jistě časově, ale zejména pak fyzicky velmi náročné. Oběd tvořila pouze polévka nebo hrnek mléka s chlebem. To až později se začala vařit složitější jídla, pokud však bylo z čeho. Vařit v tehdejších poměrech nebylo vůbec jednoduché. Na trhu chybělo kvalitní maso, zelenina i ovoce.
Sehnat kuchařku do školní jídelny byl také velký problém a tak se nezřídka stalo, že musely vařit i manželky učitelů.

Z českých kronik:

Chanovice 1903
V zimě roku 1903 a 1904 byl pro přespolní děti zřízen polévkový ústav, který finančně podpořila Pavlina Schmidlová se svou dcerou a další zámožnější občané Chanovic. Polévkový ústav umožnil školní docházku více dětem. Peníze na školní pomůcky pro nejchudší děti se získávaly z divadelních představení, z výstav žákovských prací a také z darů zdejšího velkostatku . zdroj

Benešov, 1907
“Polévkové ústavy začaly bilancovat. Např. v Pyšelích vydali do března 10 tisíc polévek, průměrně 129 dětem denně. Velkou zásluhu měl baronský pár Mattencloitů. I v „neúrodných“ Zdislavicích rozlili 2350 talířů výživné polévky. V Neveklově zatoužili po měšťanské škole, ale myšlenka měla hodně nepřátel. Prý by přišla stát na 40 tisíc zl. ročně, ale hlavně sedláci by přišli o čeleď. „Študovaným“ by se ke koním a kravám nechtělo … ”

Benešov 1908
Polévkové ústavy zase sytily chudé žáky. V Týnici dávali lidé kromě peněžních darů i naturálie. Pan Korbel poslal hovězí hlavu, Voráček z Bukovan dva pytle brambor, Berka z Brodců dva bochníky chleba.

Polévkové ústavy
Tradice polévkových ústavů se datuje již od 1. poloviny 19. století. Tyto ústavy a další jiné subjekty, například mléčné kuchyně, které zajišťovaly stravu dětem školou povinných, se postupem času zakládaly po celých Čechách. Polévkové ústavy se sice těšily velkému rozmachu, ale stále se v nich převážně vařily husté polévky, ke kterým žáci zakusovali pečivo – chléb či housku. Ne každá škola však měla možnost připravovat teplé polévky. Tam, kde nebylo možné uvařit teplou polévku, bylo dětem podáváno pouze pečivo a mléko. Ústavy, zprvu fungující díky podpoře mecenášů a charitativním darům, byly s počátkem 20. století částečně dotovány i ze státní kasy.

Stále však platilo, že strava byla poskytována především dětem ze slabých sociálních rodin a přespolním žákům, kteří neměli možnost jít se domů najíst. Zemská komise pro ochranu dítek a péče o mládež v Království českém Roku 1907 byl založen spolek s názvem Zemská komise pro ochranu dítek a péče o mládež v Království českém. Jednalo se o spolek působící na území celých Čech, který zajišťoval péči o chudé děti a mládež, vedl několik škol, učilišť, internátů, polepšoven a sirotčinců, přispíval na péči matkám samoživitelkám a pěstounům, zaopatřoval sirotky. Jednou z vedlejších činností byla i příprava obědů pro školou povinné děti v době nouze.

Komise získávala finance na svou činnost z příspěvků svých členů, darů, pořádání společenských akcí a postupem času později i od státu. Tento spolek byl roku 1917 přejmenován na Českou zemskou komisi pro péči o mládež, roku 1933 na Zemské ústředí péče o mládež v Čechách a nakonec byl roku 1949 zrušen. I další země – Moravské, Slezská, za Československa i Slovenská, měli své komise fungující na stejném principu.
Během zimy 1928/1929 dlouhodobě panovaly mrazy až -30 stupňů, což se projevilo na zdraví školních dětí. Československá vláda proto uvolnila České zemské komisi 5 milionů korun, aby uspořádala “pomocnou stravovací akci pro potřebné děti”. Komise zřídila na území celého státu kolem tisíce vývařoven (především ve školách), ve kterých se stravovalo více jak 68 tisíc chudých dětí. Během jedné zimy zde bylo vydáno 3 750 000 dávek jídla.

Pomocná stravovací akce pro potřebné děti proběhla v menším rozsahu i následující zimy. Během 30.let 20.století dostávaly děti jídlo na základě poukázek, které dětem přidělovali učitelé po posouzení potřebnosti. Polévkové a jiné ústavy byly již v této době podporovány státem. I přesto, že stát nehradil veškeré náklady spojené s fungováním polévkových ústavů, vynaložil ve školním roce 1936/37 na polévkové ústavy přes tři miliony korun, což za první republiky byly velké peníze. První republika, to byla noblesa a elegance, a to nejen v oblékání, ale i ve stravování. V bohatých rodinách nebylo nezvyklé, že se k večeři jedli šneci, humři, raci, jehněčí kotletky nebo tatarský biftek. V dělnických rodinách se během pracovního týdne téměř nejedlo maso. Maminky dětí ale i z mála uvařily velmi chutný oběd. Velmi oblíbenými byly například nudle s mákem, celerová polévka nebo tzv. lepenice.

Malé okénko do roku 1933
Vyprávění paní Tuliové z Prahy. Pocházím z jedenácti sourozenců. Naše rodina se řadila mezi ty chudé, byli jsme bez hospodářství, měli jen pár slepic, prase, kozu a králíky. Kůň sloužil k přepravě zboží na trh. Do školy jsme chodili jako děti pěšky, cca 4 km tam a zase zpět. K jídlu do školy jsem dostávala chleba, který mi maminka schovávala do kastrůlku. Když bylo lépe, tak byl chléb pomazaný sádlem nebo byla bramborová placka. V létě byla strava pestřejší o cestou natrhaná jablka, švestky, třešně apod., dle toho, co bylo cestou, zkrátka to, co právě zrálo. Za války mi maminka dávala lístky na jídlo, za ty jsem si pak kupovala v obchodě housku a trochu nejobyčejnějšího salámu. Vejce nebyla a když ano, byla ku potřebě celé rodině – nedělalo se, že by dítě dostalo a snědlo si vařené vejce. Pití jsme si nekupovali, natočili jsme si ve škole vodu z kohoutku.

Zdroj: 100 let společného stravování

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora

(Z cyklu Stará Šumava)