ČTENÍ NA VÍKEND: Pověsti ze Čkyně
Ves plná čekání
Čkyně leží na důležité cestě podél říčky Volyňky. Tudy putovali cizí kupci do srdce Čech anebo naopak vozilo se zboží k Vimperku a mnohdy až do Bavor. Všude hrozily strmé kopce, a tak se tu přepřahalo. Nu a to chvíli trvalo. Od toho čekání vzniklo jméno Čakaně nebo Čekyně. A to už je blízko dnešnímu názvu.
Smrt na klíně
Původní kaplička v Těšnově u Čkyně byla vystavěna pramátí rodu Maršálků. To se stalo takto. Do těchto končin zabloudil v čase válek postřelený jezdec. Už se neudržel v sedle a padl na zem. Kůň, rovněž poraněný, se dovlekl k louce, kde žena pracovala. I šla po krvavých stopách a nalezla pod skalkou umírajícího vojáčka, který zanedlouho v jejím klíně skonal. A protože se na chvíli ocitla v roli Piety, byla kaplička zasvěcena Panně Marii Sedmibolestné a na její oltář mariánská soška umístěna.
Světélka ve čkyňských lukách
Při dlouhé rovině u Čkyně objevovali se na noc světlíci. Lidé mínili, že jsou to dušičky novorozených, kteří zemřeli bez křtu. Jednou tudy projížděl forman, na kozlíku mu již svítila lucerna a do Volyně daleko. Najednou v lukách povstalo světélko, potom druhé a třetí… až jich tam poskalovalo celé hejno. Forman byl kurážný a jen si furiantsky pohvizdoval. A to neměl dělat, neboť tím světlíky přilákal k sobě. Než se nadál, už jsou u vozu, skáčou na korbu i pod plachtu lezou. Náhle je vůz k neutažení a i koně se začínají plašit. Muž se rozzlobil, zaklel a přetáhl světélka několikrát bičem. V tom okamžení se světlíci ztratili a spřežení šťastně jelo dál.
Hastrmanka
Jednou šel jeden strýček po práci na houby. Když byl v lukách za Čkyní, uviděl na trávě plno bílého prádla, jak se tam u potoka bělilo. Ve vodě další kusy máchala nějaká žena a jak ho uviděla, žbluňkla do vody. Tím rázem zmizelo i všechno prádlo. Když došel do lesa, byly tam jen samé muchomůrky. To se mu hastrmanka pomstila, že ji vyrušil z práce.
Přízrak na vartě
Jeden mladík ze Čkyně sloužil na vojně v Bosně. Když stával v zákopech na stráži, často myslel na svou starou matku. Jednou zase takhle stojí, hlídá své spící kamarády, když tu vidí, jak před ním vyvstala ze země bílá ženská postava. Sevřel pevně pušku a zavolá: „Stůj, kdo je tam?“ Žádná odpověď. Uvažuje, zda má vystřelit, ale pak ještě jednou zavolal. Ale tak silně, že se celé ležení vzbudilo: „Co se stalo?“ ptá se šikovatel. A mladík vyprávěl, celý zmatený, co viděl. Prohledali terén kolem zákopů, ale žádný vyzvědač! Vyměnili stráže a šli spát. Druhou noc stojí náš vojáček opět na svém místě a znova před ním pluje vzduchem bílý přízrak. Zase jsou vojáci vzbuzeni, ale šikovatel již zuří a přikáže vojákovi, aby příště bez milosti střílel, sic bude zavřen do arestu. Třetí noc nastala, mladíkovi srdce buší očekáváním. Má strach z bílé ženy, ze šikovatele i z vězení najednou. Vtom bílá postava vyrůstá ze země a před vojákem spíná ruce. Ten poslušen rozkazu bez varování střelil. Ozval se tichý vzdech a střelec se v mdlobách svalil na zem. Odvezli ho rovnou do lazaretu, protože blouznil. Za týden dostal z domova zprávu, že jeho maminka postonávala a jednou s půlnoci zaúpěla a hned nato zemřela. Bylo to oné noci, kdy mladík střelil po bílém přízraku.
Koňské strašidlo (pověst z Dolan)
Jednou šel stařeček Beznosků na havelské posvícení do chaloupky na Malém vrchu. Tu uviděl pod sebou ve svahu něco bílého. Mizelo to a znovu se zjevovalo. Pak se to ve tmě zformovalo do postavy, která na něj hrozila rukou. Děda měl však pro strach uděláno. Jde blíž, a ono to kramářova šimla. Mizela za vozem, pohazovala hlavou a tuze se snažila, aby vypadala jako řádné strašidlo. Kampak na Beznosku! Ten to pak dával k lepšímu po hospodách, takže napjaté ticho bylo vždy zakončeno bujarým smíchem.
Žena – kachnička (pověst z Onšovic)
Jeden mladík z Vonšovic se chtěl oženit, avšak nemohl najít k sobě nevěstu. Jednou viděl na rybníce šest divokých kachniček. I rozhodl se, že jednu z nich chytí a bude mít pečínku. Stále se mu to nedařilo, takže vyhledal jednoho, který se vyznal v čárách. Ten mu poradil, aby vzal z fanky obruč a tu hodil na ptáka. To se nakonec mladíkovi podařilo, avšak jak užasl, když se kachna náhle proměnila v mladou ženu. I odvedl si ji do domácnosti a vše se na hospodářství začalo náramně dařit. Jen jedno mu žena kladla na srdce, že se na ni nesmí dívat po klekání, když se bude pravidelně v rybníce koupat. Jednou po nějaké době podíval se na ni škvírou ve vratech, ale ona to vytušila, žalostně se s ním rozloučila a zmizela. Od té doby to šlo s hospodářem s kopce. Do roka a do dne se pak v tom rybníce utopil.
Ze sbírky pověstí Dědictví Šumavy od Ondřeje FIBICHA
Ilustrační foto: archiv (red) – Za krásnější Vimperk