STARÁ ŠUMAVA: Svatoštěpánská koleda
„Vinšujeme bez přestání štěstí, zdraví, svaté boží požehnání, mnoho zdaru na každičký krok, abyste dočkali Krista Pána narození napřesrok. Nejen napřesrok, ale na delší časy s menšími hříchami a s větší radostí. A co se dobrého budete přát, aby vám to Pán Bůh ráčil dát. A vinšovať nepřestanu, dokud něco nedostanu!“…
Druhý svátek vánoční, svátek sv. Štěpána, býval v minulosti vždy spojený s koledou, se kterou děti každým rokem obcházely stavení. Hospodář už ale také obřadně připravoval jarní obilí k setí a všichni se u něj společně modlili. Víte, co dalšího provázelo v minulosti tento svátek? 26. prosince – svátek svatého Štěpána, dříve také zvaný „Prostřední“ svátek.
Ten den býval v minulosti věnován hlavně koledě. I když koledování bývalo obvyklé i při jiných svátcích, na Štěpána byly kolední obchůzky nejčastější. Děti obcházely stavení se zpěvem a s přáním štěstí a zdraví. Když ke koledě přišel jako první synek, měla kráva býčka, když děvče, tak měla jalovičku. Za koledování se dávalo po koláči nebo 10 krejcarů či 5 haléřů. Někdy si děti vykoledovaly až pět rakouských korun. Zpívaly se koledy, které dnes budou znát již jen nejstarší pamětníci. Často však také končila i skutečná svoboda mládenců, neboť nyní již opět z kazatelen zaznívala jména těch, kdo chtěli vstoupit do svazku manželského.
První a druhý měsíc v roce se pak vyznačovaly nejvyššími počty svateb ze všech měsíců. Každý muž se ten den musel objevit v hospodě, i kdyby se v ní za celý minulý rok neukázal. Když se pak všichni vraceli notně rozjaření domů, manželky se na ně ani příliš nezlobily. Svoboda mužů končila až 31. prosince.
Svatoštěpánská koleda bývala v minulosti spojená i s vykuřováním stavení, což vykonával „kantor“. V ten den také hospodář připravoval jarní obilí k setí. Zapálil hromničku a všichni poklekli ke společné modlitbě. Doprostřed hromady se kladla kytice posvěcená na Jméno Panny Marie, kterou se před tím všechno obilí ometlo.
Svatý Štěpán býval také patronem koní. Proto se na jeho svátek jezdilo s koňmi do vody. Věřilo se totiž, že tím dostanou koně „zlaté obroučky“ na nohy. Dnes je tento den příležitostí hlavně k návštěvám příbuzných, procházkám a prohlídkám betlémů v kostelích. Svatý Štěpán byl řecky mluvící Žid, který se obrátil na křesťanství. Šlo o jednoho ze sedmi jáhnů první křesťanské komunity v Jeruzalémě, který neohroženě hovořil o vzkříšení Ježíše Krista. Byl ukamenován za tvrzení, že jsou Židé vinni Ježíšovou smrtí, a ten je roven Bohu. Tento den byl u nás po dlouhá staletí spojen s tradiční koledou, při níž koledníci chodili od domu k domu. Zpočátku šlo pouze o kněží, později se zapojovaly i děti.
Tradičně byl svatý Štěpán zobrazován s kameny palmovou ratolestí u hlavy a byl patronem koní. Například kronikář Panni uvádí, že v Kašperských Horách se koledovalo hlavně o svátku svatého Štěpána. Už od časného rána zde obcházely domy a stavení malé skupinky dětí. Před každými dveřmi, kde očekávaly nějakou almužnu, zazpívaly děti vánoční píseň, například: “Goledi singen, an Kreutzer bringen” – ve volném překladu: “Koledy zpíváme, na krejcar čekáme. Teplo je uvnitř vám, zima zas venku nám. Chcete-li dát něco ven, dejte to brzy jen!” Když byly pozvány dál, zazpívaly děti další koledu ve světnici.
Časem se církvi znelíbil rozpustilý ráz obchůzek, kdy lidé koledovali v nejrůznějších maškarách, a zavedli obchůzky kněží. Ať tak nebo tak, kněží a později děti a oficiálové, pastýři či ponocní pilně obcházeli stavení a koledovali. Zpívající koledníci si vysloužili trochu hrachu, krup, lnu nebo třeba koláč či kus vánočky, kněží dostávali peníze a výši darů si prý v pozdějších dobách přímo hamižně diktovali, k nelibosti sedláků.
Zdroj: ZÍBRT, Čeněk. Hoj, ty štědrý večere : Od vánoc koledou do Nového roku. Praha: Šimáček, 1910
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora:
(Z cyklu Stará Šumava)