STARÁ ŠUMAVA: O magickém snítku jmelí
Snítka jmelí
K svátkům bychom měli
vzít z lesa trochu jmelí.
Ve vršcích stromů se k nebi vzpíná,
nutí slunce, ať neusíná.
A podivuhodné má šťávy —
lecčíms umí prospět zdraví.
Až zlatě zná se skvět,
byť všude sníh a led,
k jeho plodům se vrací
tam do korun stromů ptáci.
O Vánocích zvlášť se divy dějí
a jmelí skví se po naději.
Starodávná symbolika jmelí sice časem vyprchala, ale zůstává spjato s kouzlem Vánoc jako rostlina symbolizující pohodu a mír, přinášející štěstí celému domu. Odpradávna lidé věřili, že jmelí na stromech neroste jen tak, ale posílají ho bohové, a proto mu připisovali léčivou a magickou moc. Podle církve bylo jmelí velmi významnou rostlinou.
Raní křesťané mezi sebou tradovali, že jmelí bylo dříve volně rostoucím mohutným stromem. Z jeho větve prý Josef vyřezal kolébku pro Ježíška. Později strom porazili Římané a z jeho kmene byl vyroben kříž, na němž byl Ježíš ukřižován. Potomci stromu se v dalších letech natolik styděli za události na Golgotě, že seschli do drobných keříků. Z tohoto důvodu bylo dříve jmelí nazýváno dřevo kříže (latinsky Lignum crucis).
Způsob obživy keříku symbolizuje obřad přijímání Kristova těla a krve, patrně i proto se v křesťanské tradici jmelí udrželo jako celosvětový symbol vánočních svátků. A proč právě takováto cizopasná rostlina je uctívána s takovou silou? Je prý živa z hostitelských stromů tak, jako my z Ježíšova těla. Jmelí lidi odjakživa přitahovalo svým tajemstvím. Taky naše předky fascinovalo, že zůstává celoročně zelené. „Tato rostlina má bohatou předkřesťanskou a mimo křesťanskou symboliku související s pohanskými náboženstvími a s magií. Považovalo se za léčivé, nosilo se na krku proti křečím nebo neplodnosti. Například mezi starými Kelty šlo o symbol znovuzrození, Slované ho dávali kolem úlů, aby se rozmnožovala včelstva.“
Slovo jmelí se odvozuje od slovesa jmout neboli chytat. Však taky ve starší době jsme ho znali jako prostředek na výrobu lepu pro chytání ptáků. Přešel k nám i původně anglický zvyk líbání pod zavěšeným jmelím. Uchytil se. Charles Dickens ho popisuje už v 19. století, že každému muži je dovoleno políbit beztrestně kteroukoliv ženu, jež stojí pod jmelím. Ta pak odtrhne z kytice jmelí jednu bílou kuličku. Poslední kulička se ponechá na větvích a tato kytička se uchová do příštích vánoc spolu s bobulkou – jako symbol udržení lásky a štěstí v domě. Největší moc má prý jmelí darované. Darované jmelí má obdarovaného ochránit od nemoci, přinést do domu spokojenost a štěstí.
Posle jedné z tradic jmelí splní jedno přání každému, kdo je zašeptá do plamínku první zapálené svíčky na vánočním stromečku.
Větvička jmelí pod polštářem prý přivolává věštecké sny. Chcete-li vědět, jaký bude váš příští rok, můžete o Vánocích zkusit prostřednictvím jmelí nahlédnout do své budoucnosti. V antice se pro změnu věřilo, že jmelí otevírá brány do podsvětí, a proto se kladlo do hrobů. Jedna z legend zase říká, že jmelí funguje jako zlatá rybka – stačí jen potichu vyslovit svoje přání do plamene svíčky vánočního stromku a další pověra říká, že zelené jmelí je pro zdraví, zlaté pro peníze a stříbrné pro lásku. Posíláme virtuální větévku zeleného jmelí Vám všem, aby přinesla do Vašich domovů lásku, zdraví, štěstí a splnění všech přání.
Zdroj: Volksschule Ruderting – Emilie Gaisbauerová, autor překladů a českých textů Jan Mareš, Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích – Pověsti a pověry
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora