Domů VIMPERK - VIMPERSKO LIPENSKO: V Horní Plané chystají sraz příbuzných Adalberta Stiftera

LIPENSKO: V Horní Plané chystají sraz příbuzných Adalberta Stiftera

VIMPERK - VIMPERSKO

Led 4, 2019

V Horní Plané se chystá setkání příbuzných zdejšího nejslavnějšího rodáka, česko-rakouského básníka, spisovatele, malíře a pedagoga Adalberta Stiftera, který si vysloužil přízvisko básník Šumavy. Sraz příbuzných básníka jehož tvorba je stále aktuální svou kritikou vyhrocených vztahů mezi národy a citlivým vztahem k šumavské přírodě, se bude konat na podzim roku 2020.

Autorkou myšlenky setkání je Lenka Hůlková, která pracuje jako kustodka v Památníku-rodném domě Adalberta Stiftera v Horní Plané. Památník je pobočkou Regionálního muzea v Českém Krumlově Podle jejích slov navštívila Stifterův památník již celá řada lidí, kteří zde svůj příbuzenský vztah zmínili.

„Děje se to každý rok. Ty vazby na rodinu Adalberta Stiftera jsou různé, v některých rodinách je to spíš jako legenda. I s takovými rodinami jsme i dále v kontaktu. Čekáme, že by se srazu mohlo zúčastnit zhruba sto příbuzných, kteří žijí u nás, v Rakousku a v Německu, ale je možné i jinde, například v zámoří,“ uvedl Lenka Hůlková.

Letos v létě se ve Stifterově rodném domě setkala například s Janem Štifterem, novinářem a publicistou z Českých Budějovic, jehož rod také pochází z Horní Plané. „Adalbert neměl žádné děti, nikdo z nás nemůže být jeho potomkem. Ale máme s ním společné hornoplánské předky. Kdykoliv dorazím do Horní Plané, mám pocit, že jsem tak trochu doma,“ říká Jan Štifter. Rodinná vazba se promítla do jeho profese, pokračuje v tradici – píše knihy, letos mu vyšel román Sběratel sněhu z česko-německého prostředí.

Stifterův fenomém je v Horní Plané silně zakořeněný, je zde celá řada dalších památek či míst, které nesou Stifterovo jméno. Například lesopark, pomník, smrk. Řada pamětihodností je samozřejmě s jeho jménem spojená.

„Je to náš nejvýznamnější rodák a my jsme na něj stále pyšní. Snažíme se o to, aby byl jeho odkaz stále živý a aby na něj další generace lidí, a to nejen z Horní Plané, nikdy nezapomněla,“ uvedla Hůlková.

„Adalbert Stifter je ikona celého regionu Lipenska. Je pro nás i pojítkem pro mnohá partnerství v zahraničí, protože Adalbert Stifter spojoval národy Čechů, Rakušanů a Bavoráků. Má řadu pomníků u nás, v Rakousku i v Německu. Jsou po něm pojmenované školy, spolky. Loď tohoto jména každé léto vozí turisty na Lipně. Setkání širokého příbuzenstva je skvělým důkazem, že obrovský odkaz rodáka z Horní Plané funguje i dnes a dále spojuje národy,“ uvedl Jiří Mánek předseda Turistického spolku Lipenska, který se stará o rozvoj cestovního ruchu od Stožce po Rožmberk.

S klíčovým Stifterovým příbuzným jsou hornoplánští v kontaktu již nyní, jedná se o jeho prapraprasynovce, který je dokonce jmenovcem slavného spisovatele. „Pocházím z rodinné linie od Simona Stiftera, spisovatelova strýce. To znamená, že dědeček spisovatele byl můj pra- pra- pradědeček. Mne a Adalberta Stiftera odděluje období pouze tří generací! To je proto, že se muži v mé rodině ženili až pozdě. Tak mému otci, narozenému v roce 1902, bylo 48 let, když jsem se narodil,“ prozrazuje Stifter.

Pětašedesátiletý Adalbert několik let sbírá všechny údaje týkající se jeho Stifterovské rodiny a snaží se vytvořit rodokmen. Nejstarší předek, kterého zaznamenal, žil v Horní Plané již okolo roku 1600. Jméno Stifter bylo před nějakou dobou nejobvyklejším příjmením v Horní Plané. Velké “Stifterovské rodiny” existovaly i na jiných místech v Čechách, např. v Prachaticích a Českém Krumlově, ty však podle Adalberta nemají s jeho rodinou nic společného. „Znám několik lidí, kteří jsou stejně jako já příbuznými Adalberta Stiftera, je samozřejmě velmi zajímavé setkat se s těmi, kteří jsou skutečnými příbuznými spisovatele. Částečně se ale jméno Stifter i vytratilo. Nutno ale také říci, že ne každý, kdo je se jmenuje Stifter nebo pochází z Horní Plané, je příbuzným spisovatele,“ řekl.

Ten vyrostl v Německu. Vystudoval ve Frankfurtu nad Mohanem a v Innsbrucku filozofii, teologii a pedagogiku. „Navíc jsem vystudovaný počítačový odborník. 11 let jsem učil na vyšší obchodní škole v Tyrolsku, poté jsem přešel na správu katolické církve v Salzburgu. Tam jsem byl několik let vedoucím IT. Pak jsem pracoval jako teolog a nakonec jako právník církevního práva,“ shrnuje svou pestrou profesní dráhu Adalbert Stifter. Je ženatý a se svou manželkou, která pracovala celý život jako učitelka, vychoval dvě děti, ty jsou dnes samozřejmě dospělé. Po odchodu na odpočinek žije se svou paní v rakouské obci Mühlviertel. Ta leží hned za českými hranicemi a narodil se tam jeho otec.

Do Horní Plané jezdí teď asi tak jednou měsíčně, rád tu navštěvuje Stifterův rodný dům. Někdy tu provází jednotlivce nebo skupiny z okruhu blízkých přátel. Pro ně je samozřejmě atraktivní, že jsou provázeni potomkem z rodiny spisovatele.

Adalbert Stifter

(23.10. 1805 – 28.1. 1868)

Doma se mu říkalo Bertl. V Horní Plané se mu říkalo Stifter-Bertl. Na gymnáziu v rakouském Kremsmünsteru byl nazýván „StifterAdalbertus, BohemusOberplanensis“ v překladu: “Adalbert Stifter, Čech Hornoplanský”. Jako muzejní památník slouží rodné stavení číslo popisné 21 v Horní Plané. Byl otevřený roku 1960 zásluhou historika a památkáře Dr. Huga Rokyty. Kromě stále expozice se zde konají sezónní výstavy a četné akce. Je zde také k vidění dlouhodobá expozice o krajině, domech a lidech před vybudováním Lipna. Stifter patří k nejvýznamnějším představitelům uměleckého směru známého jako biedermeier. Je dodnes aktuální svou kritikou vyhrocených vztahů mezi národy. Díky jeho příkladným postojům ve vztazích mezi českým a německým obyvatelstvem zemí Koruny české po něm bylo pojmenováno sdružení Adalberta Stiftera, které se zabývá podporou česko-německého porozumění – to funguje v Mnichově, hornoplánské bylo bohužel zrušeno. Stifterův zvláštní význam tkví také v tom, že jeho dílo bylo přeloženo do 27 jazyků, čímž zprostředkoval krásy kraje dnešního Lipenska celému světu.

Své životní krédo – zákon laskavosti – vyjádřil Adalbert Stifter v předmluvě ke sbírce povídek Pestré kameny:

Za „velké“ považoval takové věci jako plynutí vody nebo šumění větru, protože jsou to jevy nenápadné, avšak všeobecně platné a trvalé. Za „malé“ považuje naopak sopečné chrlení lávy nebo bouře, které přes svou obrovskou sílu představují pouze jevy místně ojedinělé. Používá toto měřítko také na lidský život a vidí tento „laskavý zákon“ zosobněn v jednoduchosti a vytrvalosti lidského snažení se zaměřením na určitý smysl.