STARÁ ŠUMAVA: Říjnové rozjímání

Teplé letní dny jsou dávno pryč, slunečná odpoledne časného babího léta už také pomalu předávají nadvládu podzimu v celé jeho mohutnosti. Mohutnosti, která neděsí, ale uklidňuje. Příroda střídá klid s divokým temperamentem, zář barev s rozvážností tmavších odstínů.

Příroda se pomalu ukládá ke spánku, na stromech žloutne listí a mnohé stromy už ho sypou na zem. Každý se na nadcházející období věčného šera připravuje po svém. Podzim však nadchází s tichými hodinami příběhů, když zvuky trdlice vystřídají úder posledního cepu na mlatě, když se rozpřede prvý kolovrat, když se večer snese dříve shůry časnou tmou. A že je co vyprávět.

V žádném ročním období nevoní kuchyně tak intenzivně jako na podzim. Zatímco v létě věnovali lidé maximum svého času práci na polích, s přicházejícím podzimem pracovní úsilí pozvolna utichalo a nahradily jej zábavné i gastronomické kratochvíle.Dozlatova upečená křupavá kůrčička, skvělé zelí, ještě lepší knedlíky a neodolatelná vůně, která vás rozhodně nenechá chladnými.

A také sezóna zvěřiny je opět tady a s ní i všechna ta radost z vůně podzimu, pečených švestek a divokého koření a říjen dává možnost ochutnat vynikající kančí žebírka na česneku nebo srnčí s ovocnou omáčkou. Chutné maso nám zvedne v pošmourných podzimních dnech náladu. Na rozdíl od minulosti, kdy hony byly společenskou událostí a oblíbenou kratochvílí bohatých aristokratů, dnes slouží především ke snižování stavů divoké zvěře, která už většinou nemá v přírodě přirozené nepřátele.

Během začátku podzimu tak myslivci nejčastěji vyrážejí za spárkatou neboli srstnatou zvěří – srnkami, daňky, muflony, jeleny, divokými prasaty, liškami, králíky nebo zajíci – a samozřejmě nepohrdnou ani křepelkami, bažanty, krocany, divokými husami nebo kachnami. Kdo z vás by si jednou za čas nedal výbornou zvěřinu? Zvěřinové maso se řadí mezi nejpřirozenější pokrmy pro lidi.

Zvěřina se odjakživa považuje díky své výjimečné chuti a kvalitě za maso králů. Aby také ne, vždyť jde o maso zvěře pocházející z majestátních českých lesů. Mezi nejoblíbenější zvěřinové recepty patří různé guláše, špízy, steaky, ragú, pečeně, paštiky, klobásy apod. Ke zvěřině se hodí brusinková nebo šípková omáčka, v některých oblastech se připravuje omáčka višňová, rybízová, borůvková, třešňová a švestková. Že se ovoce k dochucení zvěřiny skvěle hodí, věděli už naši předci.

Zvěřina se ve středověku a začátkem novověku zpravidla vařila, často s vínem a pivem. Jelen se například připravoval s cibulí a jablky, někdy ještě s přídavkem mandlí a rozinek. K srně se naopak jablka a cibule nedávaly, zato se vařila se švestkami nebo s třešněmi.

Říjen… Poletujícím závojem natrhaným do nití rozkvetl den často paličkovaný jinovatkou studených rán, teplem v poledne, chladem za večerů pod nebem bez mraků, zato však vysokým a plným hvězd. Rosa roní stříbrné slzy a slábnoucí slunce žlutí trávu usínajících pasek, co mu síly stačí a modrá natírá úbočí několika odstíny. Hezký, skvostný podzimní čas.

Říjen je varování přírody, velmi pohledná předzvěst zlomu mezi létem a zimou a šetrně připravuje život na to, aby se přeměn přespříliš nezděsil. I proto podsouvá očím nejhezčí barvy roku, milostivě zapůjčené samotnou matkou Přírodou. Nabízí nádheru nutící člověka bezděčně, leč zároveň nekompromisně k pokleku, k pokoře, k hlasitým díkům životu. Vítr tiše, tichounce hraje na svůj andělský nástroj nad horami něžné podzimní rekviem, nucený však zesilovat pochod k uvítání mrazivé královny, přísné a mocné paní Zimy.

Zdroj: Sudetenland, 1958/1959, č. 3, s. 163, Wilhelm Pleyer TETÍKOVÁ, J. Zvěřinové hody. Praha: Agentura V.P.K., 2002.

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora