STARÁ ŠUMAVA: Sousedské vztahy

Kol dvou třetin rodin ve vsi titulovalo se »pane kmotře« neb »paní kmotra«, nebo prostě »kmotře« neb »kmotra«, a jen asi jedna třetina rodin, jsouc jinak pokrevně spřízněná, titulovala se »strýčku« neb »tetičko«. Tento stav titulátu a přátelského života potrval do let 1880, nejpozději již jen tu a tam v některých zapadlejších krajinách do konce 19. století.

Po letech osmdesátých přestávalo se mezi zámožnějšími rodinami požadovat sousedy za kmotry ke křtu a nahrazovali je příbuznými, bratry, sestrami, strýci neb tetami. Starý tento zvyk se nejdéle udržel mezi rodinami chudými, které ještě dlouho požadovaly za kmotry zámožnější manžele ze vsi, z příčin snadno pochopitelných. Oslovení kmotře, kmotra u stávajících skmotřených rodin však potrvalo až do smrti.

Mizením starého kmotrovství na vsi a zaváděním jeho mezi pokrevními přáteli počal se na vsi objevovat nový titul, nejprve v nejzámožnějších rodinách, používáním příjmení: »pane, paní « atd. A trvalo to přes čtvrt století, ba půl století, než se toto nové oslovení vžilo a teprve prvým čtvrtstoletím dvacátého věku titul »pane kmotře« zcela vymizel a zavládlo oslovování příjmením všeobecně i u lidu chudšího.

Ale s mizením »svatého kmotrovství«, tak se obyčejně mezi lidem kmotrovství nazývalo, mizel zároveň i přátelský a společenský život na vsi. Po letech 1880, ač nastala hrozná krize hospodářská, mizelo přátelství sousedů na vsí, nahrazovala je nedůvěra souseda k sousedu a sobeckost, Mizely a poznenáhlu zmizely nadobro ze vsi důvěrné soukromé zápůjčky peněz soused sousedu, což se dělo dříve obyčejně bez svědků, bez upsání, jak se říkalo mezi dvěma osobami, stranou, v kuchyni »pod komínem«. Příčinu k tomu zavdalo zakládání nových městských spořitelen.

Peněz potřební rolníci počali se houfně obraceti o peněžité výpůjčky do městských spořitelen a vypláceli své dluhy svým věřitelům, zámožným vesnickým sousedům. Tak zbavovali se jisté závislosti k těmto sousedům a tím počala se na vsi objevovat prvá sobeckost, prvé vědomí »já tebe nepotřebuji«. A aby se mnohé rodiny zbavily veškeré závislosti na sousedu, hleděly se zbavit i starého závazku – kmotrovství. A to se dalo provést teprve až v rodině se stala změna, když mladý hospodář, převzav od rodičů usedlost, se oženil.

A skutečností jest, že vymizením osobního úvěru, vzájemného posloužení kmotrovstvím a částečně též mizením zbožnosti ze vsi zmizel do dnešní doby povětšině přátelský a společenský život ze vsi. Pamatuji, že v mé rodné vsi sešli jsme se ještě v desetiletí 1880 – 90 v neděli odpoledne všichni sousedé do »staré hospody«, staří i mladí, zámožní i méně zámožní, chalupníci i domkáři a také podruhové, abychom při sklenici piva si pohovořili. A bylo to v čase, kdy panoval hrozný úpadek zemědělství. A jako mužové scházívali se v hospodě, scházívaly a navštěvovaly se ženy a navzájem návštěvy si oplácely v domácnostech.

A stal-li se případ, že ve stavu tu a tam podnapilém soused souseda urazil, jistě se urážka v dobrém vyrovnala. O to se sousedé postarali, aby se pohněvaní opět v krátkém čase smířili. Jakýkoliv soud byl na vsi velice řídkým případem. A příští neděli tu seděli opět v hospodě při pivě nedávno na sebe rozzlobení sousedé, nejevíce nejmenší známky hněvu.
Byly to také přástky, které podporovaly přátelství a společenský život na vsi.

Zdroj: Z PAMĚTÍ STARÉHO ČESKÉHO SEDLÁKA, Kus selské historie z 2. poloviny XIX. století napsal Josef Volf

Připravuje: Miroslav KŮS Andres

Foto: archiv autora