STARÁ ŠUMAVA: Pramen Vltavy

STARÁ ŠUMAVA: Pramen Vltavy

ŠUMAVA, tichý svědek tajuplných příběhů. Poslouchejte tu věčnou píseň divočiny, nádhernou píseň šumavských lesů a hor. Ticho a samota panuje v lesích, jen skupinka dřevorubců se tu občas objeví, s až neuvěřitelnou rychlostí zas pohlcena divočinou – jakoby ty záhadné postavy jen mimochodem zplodila mimo svět a mimo čas prapůvodní síla stvoření.
Prameny Vltavy

Pramen do světa putuje,
les marně už ho hlídá.
Ne, ničím nelze zastavit
ten proud, co se na cestu vydal.

I ty svět dětství opustils
a začal dlouhou pouť.
jako ten pramen neklidný
chceš tísním uniknout.

Dosud tě šumem provází
ten milovaný břeh,
brzy však do neznáma sám
půjdeš po cestách všech.

Před tebou obzor bez konce
sahá až k oblakům.
Bez cíle půjdeš. Ochranu
ti nedá rodný dům.

Za tebou zdáli šumí proud
a ty se k němu skláníš,
jde k tobě z rodných údolí,
poznáš ho bez váhání.

Je jako přítel na cestách,
dál chce tě provázet,
kde sotva kdo tě jménem zná,
kde cizí je ti svět.

Jan Neruda a prameny Vltavy

Po kmenech táhnou se až k zemi chumáče šedých vousů. Některá souš, přímo ještě stojící, ale již bez listu, bez kůry, vypadá jako kostra bílá. A po zemi tisíciletá generace na tisícileté! Kde noha může k zemi, jako by stoupala po nejměkčích kobercích. Musíš‐li ale přes padlé stromy, zachytneš se za krásnou girlandu, pnoucí se ze země k větvím nebo od kmenu ke kmenu. Dole vidíš práchnivící, zeleně omženou mrtvolu prastarého velikána, přes něj se převalil druhý, formy těla jsou ještě zachovány, ale prstem projedeš celým tím tělem prohnilým, a přes ten se položil zas třetí; také mu již opadaly všechny větve, leží jen pouhý dlouhý trup, a z toho vyrůstá padesát veselých stromků mladých, živících se trouchní svého otce. Kořínky jejich objímají jej, běží kolem něho jako obruč k zemi nebo se probodají přímo jeho tělem. Budoucnost jich seznáte na vedlejším pětisetletém mladíku. Otec pod ním zmizel, kořeny tvoří celé loubí – kapličku v chrámě – teprve asi sáh od země spojily se v mohutný kmen…(Jan Neruda 1871)

Studánka u obce Kvilda na Šumavě je jedním z nejnavštěvovanějších míst v republice, a to i navzdory faktu, že zdejší pramen je vlastně falešný. Nikdo totiž neví, kde Vltava vlastně pramení. A záhad, které obklopují pramen nejdelší a nejvodnatější české řeky, je víc. Stejně jako v případě Labe dosud nebyl nalezen jeden “pravý” pramen Vltavy. Vltava se částečně rodí z několika menších pramínků na jihovýchodním svahu Černé hory v nadmořské výšce 1172 metry a zčásti vzniká odvodněním protáhlého rašeliniště na západních úbočích hor Stráž, Holý vrch a Holubí skála.

Skutečné prameniště by se pak mělo nacházet uvnitř jedné ze středověkých štol, kterými je prý Černá hora protkána. Dokládá to mimo jiné velké množství stříbra, které voda z pramene obsahuje. Možná proto se o této vodě říká, že je léčivá. Kdo se z ní napije, do roka zplodí dítě, tvrdí místní pověsti. Voda prý má zásadní vliv na potenci. Vodní prameny a studánky bývaly odjakživa posvátnými místy. Jak Keltové, kteří předhůří Šumavy v polovině prvního tisíciletí před Kristem obývali, tak i Slované je chovali ve velké úctě. V Čechách se podle Kosmy konaly oběti studánkám ještě v 11. století, než tyto kulty natrvalo zakázala církev. Chata u pramenů Vltavy byla slavnostně otevřena na konci července 1923.

Ve vlastenecky laděném článku v Jihočeských listech ze 4. srpna téhož roku (č.60, str.2) byla tato skutečnost oceněna jako další krok v upevňování sítě českých turistických zařízení v dvojjazyčné oblasti Šumavy:
Prameny Vltavy poznati bylo donedávna možno jen odvážnějším chodcům. Ale péčí volyňského Klubu čsl. turistů byly upraveny veškeré cesty tam vedoucí a hlavně však zbudováním tamnější chaty naskytla se nyní možnost i výletníku turistice méně zvyklému, poznati tajemnou nádheru těchto míst. Turista přicházející od boubínské dráhy, či slézal-li po celý den Roklan neb Luzný, s povděkem uvítá příležitost spočinouti na jednom z nejkrásnějších míst naší vlasti. Vystoupiv na prosté rozhlediště, (rovněž jmenovaným klubem zbudované) rozpozná, proč vévodí Vltava nade všemi svými přítoky. Málokterá řeka může se pochlubiti tak mocným pramenem. Vklíněna mezi velkými svahy čerpá vláhu po tisíce let z blízkých bažinatých slatin, nízkou klečí porostlých, které jak by přitahovaly páry nebes pro vltavské řečiště. Kdykoli vystoupíš na rozhlediště, zmocní se tě dojem úcty a lásky k této naší půdě, od tohoto zřídla po celé to vltavské údolí s jeho čertovými srázy, jihočeskými oklikami, se zvíkovskou, orlickou nádherou, se Svatojanskými proudy a celým širokým tokem od Prahy až k mělnickému soutoku s Labem. A s pohledem na nedaleké hranice, povzbudí tento dojem každého vlastence k tajemnému slibu, hájiti tyto prameny, a celou svoji vlast do posledního dechu. – V chatě u pramenů Vltavy dostane se nám chutného, výtečného posilnění a čistého lože, které tím raději uvítáme, byli-li jsme nuceni předešlé noci přespati na méně čisté posteli, jakých se nám dostává v německých šumavských hostincích. A kdo k tomu ještě má štěstí setkati se v chatě s jedním spolutvůrcem chaty, vyhlídky a úpravy cest – s jednatelem volyňského Klubu panem Viktorinem, který s neobyčejnou ochotou provede nás po celém kraji – v místa kam bez jeho pomoci bychom se nedostali – bude dlouho vzpomínati, na ten krátký pobyt u pramenů a předsevezme si při nejbližší příležitosti, ať v létě či v zimě na lyžích, opět vypraviti se v tato půvabná místa, významná i tím, že zde jest téměř středisko šumavských hvozdů, odkud lze podniknouti na všechny strany ony věhlasné nádherné výlety šumavské na Boubín, Luzný, Pürstling, Roklan, Mader, k Vydře atd. – Při odchodu odtud každý turista opravdu se obdivuje té veliké lásce a oddanosti k věci a obětavosti, jež jedině umožnila provésti zde obtížný a důležitý úkol: upraviti řádně cesty a zbudovati útulek a rozhlediště u pramenů Vltavy. Jen jedno jest zapotřebí: aby čeští lidé, kteří každoročně miliony obětují na nákladné výlety do ciziny, připamatovali si též povinnost poznati vlast svoji a její krásy. Kdo této výzvy uposlechne, přesvědčí se, že Šumava stojí za to, aby ji poznal každý Čech!“

Prameniště Vltavy však ve 20. století zasáhly neblahé události. Bylo to dáno jeho polohou u hranic s Německem. Po Mnichovu v roce 1938 byla Šumava připojena k německé říši a s ní i pramen nejkrásnější české řeky. Do německé správy přešla také turistická chata, kterou v roce 1922 nechal Klub československých turistů postavit těsně u pramene Vltavy. Za 2. světové války v roce 1942 ji nacisté přebudovali na zajatecký pracovní tábor, kde věznili převážně důstojníky Rudé armády.

“Původně vyzděná jímka (pramen Vltavy), která jest v blízkosti chaty, je od Němců demolovaná a okolí zpustošeno. V těsné blízkosti pramene Vltavy bylo popraviště ruských vězňů (nápis na stromě, který jest opatřen křížem, praví, že na tomto místě byli vězňové věšeni),” stojí psáno v archivním dokumentu z roku 1946. Temnou minulost u vltavského pramene dnes již nic nepřipomíná. Chata byla zbourána v roce 1953 a koncem 90. let byl zlikvidován i pomník vězněným rudoarmějcům. Studánka, která se v letech 1949–1989 nacházela v ostře střeženém pohraničním pásmu, je dnes volně přístupná veřejnosti a zdobí ji socha od řezbáře Davida Fialy. Před osmi lety si však v okolních smrkových lesích zařádil kůrovec a prameniště Vltavy proměnil v měsíční krajinu.

A ještě pověst na konec….Kdysi dávno se kolem Černé hory za Kvildou ochomýtal černý – zkrátka čert. Číhal zde na pocestné, lákal je tím, že jim pod nohy házel zlato. Kdo by je zvedl, ten propadl peklu. Jenže v zimě tu nebylo živáčka a tak se čert rozhodl, že si pospí do jara. Uvelebil se v močálech a brzy usnul. Jenže přišel silný mráz a čertovi přimrzl ocas do sněhu. Když se chtěl na chvíli prolétnout po okolí, nemohl se odtrhnout od země. Nakonec za použití všech pekelných sil vyrazil vzhůru a z jeho pelechu vyrazil mocný proud vody – pramen Vltavy. Snad od těch časů se její horní tok kroutí jako čertův ocas.

Zdro:j Extrastory, Jihočeské listy, Hilde Peyr-Höwarthová, báseň pochází z autorčiny sbírky Erinnerungen an den Böhmerwald. Překlad a český text Jan Mareš, Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora

 

 

 

Komentáře

komentářů