STARÁ ŠUMAVA: Zlatavé kouzlo ze šumavských horských luk
Letní louka
Vstříc nám dechne z čerstvých sen
šťovíkem a šalvějem.
Pryskyřník tam místo měl,
paznehtník i petržel,
toten, také tymián,
hadinec a kmínů lán,
kontryhel a rozrazil,
straček, vlčích máků díl,
zvonečník i řebříček,
houšť pupalek, smolniček.
Levandulově vonný dech
z luk opájí tě v letních dnech.
Voňavé lesy a louky, údolí ztracená na konci světa, bezedné slatě, ledovcová jezera a obzory plné hor a kopců – tak se vám představí letní Šumava. Šumavské louky a pláně zarostlé žlutou arnikou, mateřídouškou, dobromyslem a řadou dalších bylinek. Hluboké šumavské lesy a slatě, čistá pramenitá voda, horský vzduch a místní bylinky, to byl domácí lékař obyvatel Šumavy.
Arnika byla v dřívějších dobách tolik sbíraná, že by došlo k jejímu rychlému vyhubení. Je proto chráněná zákonem a ve volné přírodě na Šumavě se můžete kochat jejími květny od června do srpna na rozkvetlých loukách.V některých rodinách bylo trhání léčivých bylin spojeno s různými lidovými modlitbami a přípovídkami. Jinde to zase bylo vázáno na různé pověry a určen tak den a hodina trhání.
Ze šumavských luk roznášeli kořenáři po domácnostech heřmánek, puškvorec, arniku a jalovec. Ve městech se vykládaly na trzích a poutích. Tyto rostliny, zvláště arnika, se nakládaly do samožitné kořalky, anebo do čistého lihu a uchovávaly se v almarách. Nejeden bylinkář a léčitel považuje právě arniku za jednu z nejléčivějších rostlin vůbec. Někdo možná zná arniku pod jiným jménem – lidové názvy odkazují na její tradiční použití při léčbě – bylina pádů (léčba následků úrazu nebo svalového přetížení), bylina kazatelů (úleva pro nadměrně zatěžované hlasivek) nebo vogézský tabák (využití listů arniky).
Bylina svatého Jana, nebo chcete-li bylina letního Slunovratu. Bylinka plná slunce, tepla a lásky. Podpora pro období temna i dlouhých zimních nocí, kdy můžeme trpět na deprese či bolavé klouby. Květy arniky mají většinou trochu nedbale uspořádané okvětní lístky. Jejich zlatá barva vyniká mezi ostatními žlutými bylinami, které na horských loukách rostou. A ta vůně! Lepší snad příroda ani nemohla namíchat.
Arnika je jednou z nejstarších léčivých bylinek a poprvé se o ní písemně zmínila ve 12. století abatyše Hildegarda z Bingenu. Ve středověku se dávala arnika pod střechu proti blesku, stejně se pálily květy arniky se zaříkáním: „Hoř, arniko, hoř, bouři rychle umoř.“ S vědomím, že arnika je „ne platit zlatem,“ pomáhal Sebastian Kneipp bavorský kněz a významný představitel přírodní medicíny, rostlina v 19. století k nové slávě. Doporučil ji také ke kloktání jednomu opernímu zpěvákovi, který ztratil hlas, a rada vedla k uzdravení. Goethe ve svém díle Báseň a pravda píše, že pil při srdečních křečích arnikový čaj.
Arnika byla zasvěcena také bohyni Freye. Je také nedílnou součást při veškerých rituálech, které se konali na počest letního slunovratu. Věřilo se také, že arnika má kouzelnou moc, která dokáže ovlivnit počasí.
Zdroj: Böhmerwäldler Heimatbrief, 2006, č. 7, s. 9, Emilie Gaisbauerová, autor překladu Jan Mareš, Jihočeská vědecká knihovna
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora