ČAS PRO CHVILKU POEZIE: Jaroslav SEIFERT – Tatínkova dýmka
Tatínkova dýmka
JAROSLAV SEIFERT
Tatínek kouřil z dýmky
vždy večer, než šel spát.
Vidím ho z měchuřinky
do dýmky tabák cpát.
Obláček namodralý
tiše se rozplýval,
to, co jsme milovali,
milovat budem dál.
Sedával na pavlači,
když se už setmělo,
a plamen sirky stáčí
posvítit na čelo.
Co by byl bez vzpomínky
náš život? Co by byl?
Obláčky z jeho dýmky
jsou nejhezčí z mých chvil.
Maminka však se zlobí,
ne zle, spíš jenom tak.
Tatínek totiž drobí
z pytlíčku na tabák.
A když mu dýmka chladne,
brání se nesměle.
Komupak nevypadne
trošičku popele.
Obláček namodralý
tiše se rozplýval,
to, co jsme milovali,
milovat budem dál.
Když stůně, dýmka leží
na okně pavlače.
A maminka jen stěží
nedá se do pláče.
A něžně k ní se sklání
a nic se neštítí.
A dnes jí nezavání.
Dnes voní po kvítí.
Hladí ji usmířena
a rdí se před námi.
Dýmka je posázena
samými perlami.
Obláček namodralý
tiše se rozplýval.
To, co jsme milovali,
milovat budem dál.
https://www.citarny.cz/…/knih…/basnicky-deti/seifert-maminka
Seifert byl docela baller, ale podle dobové kroniky zapáchal a neuměl turecky, což považuji za závažnou neznalost. Tudíž tuto báseň považuji za irelevantní a nebudu se jí učit na hodinu českého jazyka.
S pozdravem
Prochazka Mi
achjo to nedam musim se to naucit a odrecitovat nevim co mam delat asi se zabiju pls nechcete to nejak tajne zkratit
tak co jak to dopadlo?