TRADICE: K velikonočním svátkům patří různé zvyky a symboly. Některé již zanikly, jiné tu jsou s námi stále
Jaro je totiž konečně tady! Kromě probouzející se přírody je toto roční období spojené především s několika svátky. Prvním a zároveň nejvýznamnějším křesťanským svátkem, který je oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista, jsou Velikonoce. Ty patří k pohyblivým svátkům, jelikož jejich datum není přesně stanoveno. Ostatní pohyblivé svátky celého roku se vždy odvozují právě od data Velikonoční neděle.
V západní křesťanské tradici připadají Velikonoce na neděli po prvním jarním úplňku, tedy na měsíc březen či duben. Slovanský název svátku, Velikonoce, se vztahuje na „velkou noc“, v níž byl Kristus vzkříšen. Kristovo ukřižování se událo kolem roku 30 či 33 a k jeho zmrtvýchvstání došlo třetí den po jeho ukřižování. K Velikonocům neodmyslitelně patří různé zvyky a symboly, některé v průběhu let zanikly, jiné se však do povědomí lidí vryly tak silně, že do budoucna si bez nich jen těžko dokážeme oslavy představit.
Popelečná středa – tak se nazývá středa před Božím hodem velikonočním. Říkalo se jí škaredá, černá nebo také sazometná, protože se vymetaly komíny. Podle lidového obyčeje se nesmíte tento den mračit, jinak se budete mračit po všechny dny v roce.
Zelený čtvrtek – dříve lidé na Zelený čtvrtek vstávali časně ráno, rodina se společně pomodlila a omyli se rosou, která je měla ochránit před nemocemi. Na zelený čtvrtek vstávaly časně především hospodyně, aby stihly zamést dům ještě před východem slunce. Smetí pak odnesly na křižovatku cest, aby se v domě nedržely blechy. V tento den platila také pověra, že kdo sní před východem slunce pečivo namazané medem, je uchráněn před uštknutím a žihadly. V Orlických horách zase házeli chléb namazaný medem do studny, aby se v ní držela voda po celý rok. Na Zelený čtvrtek se také pekly jidáše a pokud se jedly potřené medem, měly mít opět blahodárný účinek na zdraví. V tento den bylo také dobré sít len a hrách, protože vše dobře prospívá. Na Zelený čtvrtek byste neměli nikomu nic půjčovat, aby se k Vám peníze jen hrnuly, a neměli byste se hádat, aby se Vám konflikty vyhýbaly i po zbytek roku.
Velký pátek – lidé vstali před východem slunce, šli se umýt do potoka, aby se jim vyhýbaly všechny nemoci. Někde se chlapci dokonce potápěli, aby vylovili ústy kamínek, který pak hodili za sebe. To mělo posloužit jako ochrana před bolavými zuby. V krajích s plátenickou výrobou se předly pašijové nitě, jimiž se udělalo na šatech pár stehů, jež měly chránit před uhranutím a zlými duchy. Košile ušitá z plátna pašijových nití také chránila před bleskem. V tento den se nesmělo nic půjčovat, protože půjčená věc by se mohla očarovat. Nepracovalo se, aby se nehýbalo zemí, a také se nepralo, protože by se prádlo mohlo namáčet místo do vody do Kristovy krve. Na Velký pátek chodili lidé dům od domu, řehtali přitom řehtačkami a oznamovali tak poledne a ranní i večerní klekání.
Bílá sobota – na Bílou sobotu nosili lidé do polí křížky vyrobené z ohořelých dřívek, aby bylo pole úrodné. Louky se zas posypávaly popelem z posvěceného ohně. Někde se uhlíky dávaly za trám domu, aby chránily hospodářství před požárem. Tento den je tak pojmenován také proto, že přípravy na Boží hod vrcholily a na sobotu připadl velký úklid a bílení. Pekly se sváteční pokrmy, mazance i beránci, pletly se pomlázky z vrbového proutí, vázaly se březové metličky a malovala se vajíčka.
Boží hod velikonoční – na Boží hod se provádělo svěcení velikonočních pokrmů, beránků, mazanců, vajec, chleba i vína. Na Chodsku se posvěcené jídlo jedlo ve stoje v kostele. Také každá návštěva dostala kousek z posvěceného jídla. Ve východních Čechách dal hospodář kus svěceného mazance, vejce a víno poli, zahradě i studni, aby bylo všeho dostatek.
Velikonoční pondělí – na tento den připadá pomlázka a velikonoční hodování. Chlapci chodí dům od domu za děvčaty, šlehají je pomlázkami a pronášejí při tom koledy. Za to dostávají malovaná vajíčka. Tento zvyk má však také několik regionálních variant. Někde je zvykem, že v úterý chodí s pomlázkou děvčata, jinde polévají chlapce vodou.
O stáří velikonoční pomlázky svědčí vzpomínky pražského kazatele Konráda Waldhausera ze 14. stol. Pomlázka vznikla od slova pomladit a muži s ní šlehají ženy, aby síla z pomlázky přešla do člověka. Ačkoli může být vyšlehání bolestivé, není cílem způsobovat příkoří. Spíše je pomlázka symbolem zájmu mužů o ženy. Nenavštívené dívky se mohou dokonce cítit uražené. Chlapci dostávají na oplátku malovaná vajíčka nebo jiné dobroty. Pomlázka má však v různých krajích různá pojmenování. Známe ji i pod názvy tatar nebo korbáč. Dalšími pojmenováními jsou koleda, mrskut či sekačka. Pojmenování pomnihod pochází ze středověkého verše „Pomni hody do provody“ a dále dynovačka či hodovačka zase podle velikonočních hodů, vínovačka nebo bínovačka podle toho, že se pomlázka někde splétala z prutů vinné révy. Ale říká se jí i žíla, metla, šlehačka nebo švihačka. Pomlázku dříve uměl uplést každý kluk. Pletla se ze tří, osmi, devíti a šestnácti pruhů, ale ty největší, které byly dlouhé až čtyři metry, byly ze šedesáti prutů. Pěkná pomlázka byla chloubou každého koledníka. Za vyšlehání dostali muži a chlapci od dívky drobné pohoštění, vajíčko a trochu rosolky, což byl sladký ovocný likér. Na pomlázku dívka uvázala barevnou pentli, která měla také svoji symboliku. Rudá stuha znamenala náklonnost a lásku, modrá značila naději, žlutá odmítnutí a zelená stuha prozrazovala, že je chlapec u dívky oblíben.
Dalším z velikonočních symbolů je vajíčko (kraslice) , jako symbol nového života. V mnoha kulturách vejce vyjadřuje plodnost, život a vzkříšení. V souvislosti s lidovou tradicí vznikl zvyk vejce malovat. Důvodem pojídání vajec o Velikonocích byla zřejmě i skutečnost, že se nesměla jíst v postní době. V křesťanství se vejce vykládá jako symbol zavřeného hrobu, z něhož vstal Kristus, jako symbol nesmrtelnosti. Ačkoli mnoho nenáboženských tradic má své kořeny v křesťanské symbolice, některé velikonoční symboly můžeme vystopovat až z předkřesťanské doby.Například zajíček má zřejmě původ v pohanských rituálech oslavující příchod jara, avšak např. v byzantské ikonografii představoval zajíc Krista. Beránek je v křesťanství jedním za symbolů Ježíše Krista, protože on je obrazně beránek, který byl obětován za spásu světa.
iŠUMAVA.cz
Foto: archiv (red) – Za krásnější Vimperk