ŽIVÉ TRADICE: Šestá postní neděle se latinsky nazývá Dominica in Palmis, česky Pašijová, Květná, Beránková
Květná neděle, kdes’ tak dlouho byla? U studánky ruce, nohy myla. Čím sis se utírala? Šátečkem, lístečkem, abych byla bílá.
Šestá postní neděle se latinsky nazývá Dominica in Palmis, česky také neděle Pašijová, Květná, Beránková či Palmová. Končí se jí čtyřiceti denní postní období a začíná období velikonoční. Křesťané si v tento den připomínají Kristův slavný příjezd do Jeruzaléma, zároveň se však již naplno otevírá téma jeho umučení a květná neděle je tak vždy prvním dnem, kdy se v kostele čtou pašije – části evangelií pojednávající o utrpení a ukřižování Páně.
Křížky ze svěcených kočiček se zastrkávaly do polí jako ochrana proti blesku a krupobití.
Ochránit mohou i naši domácnost a navíc jsou moc hezké na pohled.
Zdroj: http://www.knihy-galerie.cz/dramaticke-velikonocni-dekorace/
Ježíše, jedoucího na oslíku, přišli přivítat obyvatelé celého města a na pozdrav mu kynuli zelenými palmovými ratolestmi. Tento biblický příběh dal vzniknout církevnímu obřadu svěcení ratolestí, jehož součástí byly i palmové průvody, které jsou v západní Evropě doloženy již od 7. století. Původně se jednalo o snítky palmového listí, s územním rozmachem křesťanství se však rostlinná skladba zelených svazečků měnila s ohledem na to, jaká květena byla pro daný region typická. Původ zelených ratolestí coby rituálních předmětů je však mnohem starší a jejich kořeny vězí v pohanském podloží – mnohem hlouběji, než kam sahá ta nejstarší křesťanská tradice. V lidovém prostředí je tedy svěcení ratolestí jen jakýmsi umocněním či přetavením síly jarního prutu, který je magický sám o sobě (dokladem toho budiž písemné varování z 18. století, aby lidé v žádném případě nenosili ratolesti do domu ještě před jejich posvěcením).
U nás jsou nejčastěji svěceny kvetoucí větvičky jívy, takzvané kočičky, místy i větvičky březové, jasanové či lískové. Až do začátku 20. století se jako součást těchto církevních obřadů držely také průvody při nichž byla na vozíku tažena dřevěná soška Krista na oslíku (jednu ze 17. století si můžete prohlédnout například v Muzeu středního Pootaví ve Strakonicích).
Chození s berany na beránkovou neděli ve Velešíně
Nejčastějším typem vazby svěcených ratolestí jsou drobné svazečky převázané stužkou. V některých oblastech byly pro změnu připravovány do velkých otýpek převázaných mašlí nebo bičem. Velmi zvláštní druh vazby pak nacházíme ve Slezsku, na Horácku a v jižních Čechách. Říkalo se jí palma, beran nebo koště a vytvářela se navazováním pletenců ratolestí na 2 – 6 metrů vysoké kůly. Výsledné dílo se ještě dozdobilo stuhami a na jeho vrchol byl upevněn kříž z jedlových větví. Palmy a berany nosili do kostela chlapci (v některých obcích společně s děvčaty) a po jejich posvěcení s nimi obcházeli příbuzné a známé a podělovali jednotlivé domácnosti požehnanými proutky. Za tuto záslužnou činnost dostávali darem vajíčka, peníze a ovoce. Na rozdíl od smrtky nebo létečka však byla výroba berana ryze individuální záležitostí a zdrojem vzájemného soutěžení. Každý chlapec si svého berana vázal sám (možná tak ještě přijal za pomocníka mladšího sourozence) a byl na něj také jak se patří pyšný. A nebyla to pýcha falešná, protože svěcené ratolesti hrály v životě prostého lidu velmi důležitou roli.
F. G. Waldmüller – Květná neděle
Kočičky a pučící proutky vůbec byly používány jako předměty ochranné a blahonosné magie. Věřilo se, že mají příznivý vliv na úrodu, dobytek, vodu, rodinu, dům i celé hospodářství. Základem těchto rituálů byl kontakt s ratolestí, zprostředkující přenos obnovené vegetační síly. Svěcenými ratolestmi se šlehali a hladili lidé i domácí zvířata, také se zastrkávaly ve chlévech, za obrazy, za krovy, do polí i do hnojiště, vhazovaly se do studní i do ohnišť a někdy se užívaly i vnitřně. Nejrozšířenější z těchto zvyků je dodnes oblíbená pomlázka, o té ale zase za týden…
A tak jako je postních nedělí šest, i naše povídání má šest dílů:
1. neděle postní – liščí, černá, pučálná
2. neděle postní – pražná, sazometná
3. neděle postní – kýchavá
4. neděle postní – družebná
5. neděle postní – smrtná
6. neděle postní – květná, palmová
SPOLEK AUTORŮ, Velké dějiny zemí Koruny České – tematická řada Lidová kultura
1. vyd. Praha: Paseka, 2014, 803 str., ISBN 978-80-7432-442-0
ZÍBRT, Čeněk Veselé chvíle v životě lidu českého – Smrt nesem ze vsi
Text a obrazové přílohy: Eva DOLEJŠOVÁ VALACHOVÁ