ŽIVÉ TRADICE: Druhá postní neděle je v lidové tradici nazývána nedělí pražnou a rovněž také sazometnou

Druhá postní neděle je v katolické praxi nazývána Reminiscere, podle prvního slova vstupní antifony Reminiscere miserationum taurum (Rozvzpomeň se na své smilování), která se váže k tomuto dni.
V lidové tradici je nazývána nedělí pražnou či sazometnou.

První z těchto názvů je odvozen od pražma – postního pokrmu, který bylo v tuto neděli zvykem připravovat. Jedná se o pražené nedozrále či naklíčené obilí, které se dále upravovalo stejným způsobem jako hrachová pučálka, vařila se z něj typická jihočeská polévka praženka, nebo také sladká i slaná kaše.

Pražmo tvořilo důležitou součást jídelníčku již u starých Slovanů. Sloužilo jako neocenitelný zdroj potravy a vitamínů v době před novou sklizní a bylo také obřadním jídlem letního slunovratu. Proto mezi typicé vybavení slovanských obydlí patřila takzvaná pražnice. Byla to velká plochá deska z hliněné mazanice, obvykle umístěná v těsné blízkosti ohniště. Z pece se na ni přenášely rozžhavené uhlíky, které se rozprostřely v souvislé vrstvě po celé její ploše. Po chvíli se uhlíky smetly pryč a na rozpáleném povrchu pražnice se pekly placky a pražila obilná zrna.

Menu pro 2. postní neděli si můžete připravit i vy. Recepty najdete v článku Obilná kaše, praženka a Hamanovy uši.

Alternativní název sazometná odkazuje na činnosti, které se během této neděle prováděly. Postní období nebylo určeno jen očistě těla a duše, sloužilo také k důkladnému úklidu domácnosti a přípravě celého hospodářství na nový zemědělský cyklus. Během sazometné neděle se tedy, jak už sám název napovídá, vymetaly komíny, čistila se kamna a pece od sazí, bílily se světnice i maštale. Hospodáři si také chystali osivo, rozmýšleli kam co zasadí a opravovali zemědělské stroje a nářadí, aby měli do začátku jara vše připraveno.

A tak jako je postních nedělí šest, i naše povídání má šest dílů:

Text a obrazová příloha: Eva DOLEJŠOVÁ VALACHOVÁ