PROSTOR VIMPERK: Jak si architekt představuje budoucí podobu starého vimperského sídliště
Začátkem února se v MěKS ve Vimperku uskutečnila prezentace ateliéru Kročák, která představovala návrh budoucí podoby starého sídliště. Samotnému návrhu předcházela analytická část, která řešila širší vztahy dané lokality ve vztahu k celému městu. Jako východiska sloužila data, která vzešla z dotazníkových průzkumů strategické plánu, chcete -li z programu pro rozvoj města.
Pan architekt si z dokumentu vytáhl důležitá data pro samotný návrh a na prezentaci se je snažil interpretovat a předat publiku. Dozvěděli jsme se, že v dané lokalitě bydlí 23 % Vimperáků, kteří zde bydlí již řadu let, cítí se býti patrioty a spokojenými občany. Další zajímavé informace, které se již ve SP neobjevují je počet obyvatel na 1ha – 106 obyv./ha (staré sídliště), 267 obyv./ha (nové sídliště). Počet lidí na jednu domácnost 1,99 (staré sídliště), 3,18 na (nové sídliště) nebo např. stávající počet parkovacích míst na jeden byt 0,6. (130 parkovacích míst). Ve srovnání s moderním panelovým sídlištěm má to staré sídliště mnohem příjemnější lidské měřítko. Je zde dobrý poměr mezi zelení a zastavěnou plochou a území je relativně dobře prostupné. Ovšem důvodů, proč by měla být tato část města revitalizována, je mnoho.
Rozvoj dané lokality se dělí na to, co může ovlivnit veřejný sektor – město a na to, co mohou ovlivnit lidé, kteří mají jednotlivé domy v osobním vlastnictví. Zprivatizované domy se již před několika lety začaly rekonstruovat a to v tom nejnižším možném standardu, tedy zateplit obálku polystyrenem a omalovat ho jásavou barvou. Po více než 50 letech přišla řada na veřejný prostor mezi domy a je správné, že se starým sídlištěm zabývá fundovaný architekt, který přemýšlí v mnohem širších intencích. Je třeba podotknout, že řešené území starého sídliště nezasahuje až k Jednotě, ale končí horní ulicí Klostermanova. Dolní částí sídliště se zabývá dopravní inženýr pan Janoušek a je škoda, že nedošlo ke spolupráci, aby se tato lokalita pojala jako celek.
Primárně se měla řešit doprava v klidu (parkování), které není ve srovnání s panelovým sídlištěm tak palčivý problém, přesto je potřeba se jím zabývat. Lokalita je tedy doplněna o nová parkovací místa, která jsou řešena šikmým nebo podélným stáním. Dle situace by mělo dojít k navýšení o 130 nových parkovacích míst (dvojnásobek stávajících), což je z našeho pohledu opravdu maximalistická varianta. Kdybychom se dostali na jedno parkovací místo na byt, je dle nás nová kapacita zcela dostačující. Pěkné je pojednání samotných parkovacích míst a to dlažbou se zatravněnou spárou. V ulici Palackého by dle nás mohlo dojít na úkor nějakých parkovacích míst k doplnění liniové vzrostlé zeleně, která zvláště v letních měsících vrhá příjemný stín na zaparkovaná auta a zbavuje ulici prašnosti. Nejsme si také jisti ve vztahu k prostupnosti územím plošným parkovištěm umístěným nad školkou vedle „U“ domu s Rafandou.
Tím ovšem návrh nekončí. Ač se jedná o územní studii, je zpracována v relativně velké podrobnosti ,než bývá zvykem. V návrhu jsou řešeny nové přístřešky pro popelnice a to nejen jejich umístění v rámci lokality, ale také jejich tvar a materiálové pojetí, které dosahuje kultivovaného vzhledu. Dalším tématem, kterým se pan architekt zabývá, je návrh nových cest a cestiček. Ten však neměl pozitivní odezvu od občanů, kteří v dané lokalitě bydlí. Nicméně park s krásnými vzrostlými stromy, který svírá ulice Palackého a ul. Klostermanova by si zasloužil třeba minimální mlatovou cestičku, která by se propisovala celým územím a umožnovala tak projít skrz tento park, což byl hlavní záměr a nynější stav to neposkytuje.
Dalšími složkami veřejného prostoru je mobiliář – lavičky, odpadkové koše, kolostavy, pítka, plakátovací sloupy, veřejné osvětlení, na které se často zapomíná nebo jsou řešeny v tom nejlacinějším standardu. To se ovšem promítá do celkového dojmu z prostoru. Pan architekt tuto část prezentoval z větší části svými referencemi, které již realizoval na jiných místech. Výběr a umístění konkrétních typů mobiliáře a finálních materiálů budou řešeny v dalších stupních dokumentace. Samostatnou kapitolu představuje zeleň a to nejen travnaté plochy, ale také vzrostlá zeleň. Určitě by bylo vhodné v navazujících stupních zajistit spolupráci s krajinářským architektem, který by řešil zeleň v dané lokalitě.
V dalších fázích by bylo určitě dobré se ještě více pověnovat širším vztahům. Vzhledem k tomu, že se sousedící lokality – centrální sportoviště i modernistické sídliště budou, doufám, v blízké době rozvíjet, je důležitá vzájemná provázanost.
Podněty k danému návrhu je možné podávat na odboru investic, kde je možné si i celou studii prohlédnout. Celkově mám dobrý pocit z toho, že se začíná více pracovat s architekty, kteří již mají určitě renomé a koncepční přístup k věci. Pomalu se začíná ustupovat od zadávání veřejných zakázek urabnistických celků dopravním inženýrům a dává se přednost architektům. To neznamená, že architekt není v koordinaci s dopravním inženýrem, ale celou práci zaštituje s jeho pomocí. Doufám, že nastolený standard, který provázel proces spojený s návrhem ul. 1.Máje bude dále v budoucnu využíván i u jiných projektů ve městě.
Karel HARAZIM, Prostor Vimperk
Obrazové přílohy: ateliér Kročák
Foto: Prostor Vimperk