ŽIVÉ TRADICE: Svatý Matěj byl spojován s příchodem předjaří. Nejznámější jsou dnes svatomatějské poutě

Zatímco dnešní katolíci slaví svátek svatého Matěje až 14. května, ještě před rokem 1970 si tohoto doplňkového apoštola připomínali již 24. února. Svatomatějské pouti tehdy otvíraly novou poutní sezónu a byly také jednou z předzvěstí nadcházejícího jara.

Svátek: 14. května (dříve 24. února)
Uctíván církvemi: luteránská, katolická, episkopální, anglikánská, pravoslavná
Atributy: kniha, sekyra, svitek, kopí, kamení
Patron: řezníků, stavařů, cukrářů, kovářů, krejčích
Životní situace: černý kašel, neštovice, neplodnost, záruka správných rozhodnutí a šťastné ruky při losování

Podle legendy se svatý Matěj narodil v městě Betlémě a pocházel ze zámožné a dobře postavené rodiny. Hluboce toužil po příchodu spasitele, kterého spatřil v Ježíši Kristu. Připojil se tedy k jeho 72 učedníkům a provázel ho od křtu v řece Jordán, přes ukřižování až k slavnému zmrtvýchvstání. Po Ježíšově nanebevstoupení bylo potřeba zvolit nového apoštola, který by nahradil Jidáše, který Krista zradil a opustil. Do užšího výběru postoupili dva – Josef zvaný Barabás a svatý Matěj – mezi nimiž měl rozhodnout los. Štěstí se usmálo na Matěje, díky čemuž je dodnes vzýván jako svatý, který člověku vede ruku při volbě losem.

Později, poté co na svatého Matěje sestoupil Duch Svatý, se apoštol vypravil do Afriky, aby zde hlásal evangelium a svědčil o Kristově vzkříšení. Tvrdí se, že prošel přes Palestinu, Malou Asii až do Nubie a Etiopie, kde byl kolem roku 63 kamenován a sťat (odtud tedy sekyra a kamení jako atribut).

Své následovníky učil vidět stopy Boží i v těch nejnepatrnějších věcech. Byl zastáncem tvrdé askeze, která posiluje vůli a odhodlání čelit hříchu a nepravostem. Zastával názor, že člověk je odpovědný nejen za sebe, ale také za své okolí. Předpokládal, že jde-li kdo dobrým příkladem, strhne s sebou i ostatní, zatímco pokud jen káže falešnou morálku, jeho okolí tuto přetvářku prohlédne a odvrátí se od něj, i kdyby mluvil seberozumněji. Inu, kázat vodu a pít víno, všichni to asi dobře známe.

V lidové tradici byl svatý Matěj spojen s příchodem předjaří. Na Chodsku a jižní Moravě se tradovalo, že v tento den mají vrabci svatbu. Hospodáři sledovali počasí a podle pranostik odhadovali, jak dlouho ještě potrvají mrazy a jaká bude toho roku úroda. Na Berounsku se ráno, v poledne a večer vyséval ječmen – který pak vzešel nejrychleji, ten měl být nejvhodnější k osevu.

K svátku svatého Matěje se vázal také jeden z všeobecně rozšířených blahonosných rituálů. Před východem slunce vycházeli lidé do sadů a zahrad, kde třásli stromy, tloukli do nich klacky a vařečkami a hlasitým zaříkáním vzývali svatého Matěje, aby ráčil ochránit stromy před mrazem a zajistil bohatou úrodu ovoce. V některých oblastech se těchto magických úkonů účastnili i dospělí, na většině našeho území však onen důležitý úkol padal výhradně na dětská bedra. Děti pobíhaly po sadu, bosé a v tenkých košilkách, nebo také zcela nahé, lezly po stromech, třásly jejich větvemi a v popěvcích odříkávaly všechny druhy ovoce, na kterých si v létě pochutnají. Jinde místo nich chodívaly matky s malými děťátky přivázanými v šátku na zádech. Všude tam, kam  se doneslo svatomatějské volání měly být stromy chráněné a plodné.
Někdy byl tento zvyk spojen také s výslužkou. Na Mnichovskohradišťsku nacházely děti v sadech jablka a sušené ovoce, které jim tam nadělil svatý Matějíček. Ve východních Čechách měl tento obyčej podobu dívčí kolední obchůzky.

No a večer? Večer se lidé hřáli u kamen a také trochu věštili. Například pomocí lístků břečťanu, které se na noc vkládaly do misky s vodou. Pokud některý z nich do rána změkl, považovalo se to za předzvěst nemoci v rodině.

Nejznámější jsou ale přece jen svatomatějské poutě. Ta vyhlášená – pražská – má za sebou velmi dlouhou historii. První písemná zmínka, která se nám o ní dochovala pochází z roku 1595. Tehdy se pouť ještě konala v Dejvicích a jejím cílem byl hanspaulský kostelík svatého Matěje, ke kterému vedla křížová cesta o dvanácti zastaveních, začínající na místě, kde dnes najdeme už jen stanici metra Hradčanská.
S tím, jak tato první jarní pouť v Praze (a některé zdroje tvrdí, že dokonce i v celé střední Evropě) nabývala na významu, přibývalo i jejích účastníků. Prostranství před kostelem bylo natřískané jak o jarmarku, v tlačenici by nepropadl ani špendlík. Z těchto důvodů byla pouť přesunuta na Vítězné náměstí, kde i nadále vzkvétala a rostla, takže za první republiky čítala její každoroční účast až čtvrt milionu lidí.
Tato výjimečná tradice a každoroční událost samozřejmě neušla pozornosti pražského rodáka a patriota Karla Hašlera, který o ní složil písničku U svatého Matěje. Ta se roku 1928 dočkala i svého obrazového doprovodu, který k ní natočil režisér Josef Kokeisl. Tento filmový materiál je dnes bohužel na věky ztracený a tak si píseň připomeňme alespoň v podání Patroly Šlapeto.