ŽIVÉ TRADICE: Zábavné rady a pověry mající vztah k typicky zimním nemocem....

ŽIVÉ TRADICE: Zábavné rady a pověry mající vztah k typicky zimním nemocem. Určitě vám zvednou náladu

 

Současné teplé počasí nepřeje zimním radovánkám, zato je velmi příznivé rýmám, kašlům, virózám a jiným neduhům. Možná i vy právě ležíte zahrabáni v posteli, obklopeni neproniknutelnou hradbou kapesníků, čajíků a teploměrů. Bolí vás v krku, kape z nosu, kašlete a potíte se. Já vím, je to nepříjemné a navíc děsná nuda. Zašátrala jsem tedy ve svých knihách a vybrala pro vás přehlídku těch nejfantastičtějších, nejdrsnějších, nejbláznivějších, nejpoetičtějších a nejzábavnějších rad a pověr, které se vážou k typicky zimním onemocněním. Určitě vám zvednou náladu.

Koho bolí v krku, má se třikrát otřít malým housetem. Nebo vypít tři doušky lidské moči.

Na bolest v krku prý také pomáhalo zajít ke kováři, vyprosit si od něho trochu škvárů (spečené uhlíky na dně kovářské výhně), doma z nich udělat odvar a používat  ho jako kloktadlo.

Na Hanácku léčili naběhlé krční uzliny mastí z kozího sádla a obklady z pocukrovaného špeku.

V Podkrkonošské Dřevěnici se zase na bolavý krk přikládala kůžička z chramostejlíka. Ta byla putovní a ve vesnici si ji navzájem půjčovali, jak kdo právě potřeboval.

O kousek dál, v Horních Štěpanicích doporučovali proti bolení v krku vložit do ořechové skořápky pavouka, tu pak zalepit a v plátěném škapulíři na krku nosit tak dlouho, dokud se pavouk neudusí a nevysmahne. Krk má sice po této proceduře přestat bolet na věky věků, ale přeci jen – chudinka pavouk.

Měl-li kdo spadlé mandle, příznak to angíny, který se poznal podle toho, že dotyčného bolel krk v oblasti pod čelistí, byl v této části poněkud oteklý a člověku se těžko polykalo; zaříkávač na Žinkovsku řešil situaci takto: Naslinil si oba palce, ostatní prsty přiložil na pacientovy skráně, palce spojil pod bradou a přejížděl jimi od brady až k uším. Při tom odříkával „Vstupujte lístky na své místky, jak vstoupil Pán Ježíš na svůj kříž.“ a nebo „Pozvedejte se čápkové, mandle, jako pozvedali Pána Ježíše na hoře Kalvárii.“ To opakoval třikrát po sobě, načež pacienta poznamenal křížem. Někteří zaříkávači pak ještě přeměřili šátkem lebku a byl-li obvod v oblasti čela menší než její výška, vložili šátek pod bradu a na temeni utahovali tak dlouho, dokud se obě míry nevyrovnaly.

V oblasti kolem Skutče naproti tomu na spadlé mandle ordinovali směs z roztlučených žaludů, pepře a psího lejna, kterou pak natírali čípek. Fujtajbl!

S nateklými mandlemi mohly pomoci i včely. Kůra seškrábaná z části stromu, na které se prve usadil včelí roj, se povařila v mléku a hotovým odvarem se krk pravidelně vyplachoval.

Kdo trpěl černým kašlem, mohl si ulevit tak, že zabil kočku, její maso snědl a kůži si přiložil na prsa.

Proti chrapotu a dočasné ztrátě hlasu se dalo bojovat mastí z čapího sádla (Holetín), či pojídáním mlíčí ze slanečka (Vysoké). Jeli ztráta hlasu způsobena sousedskými nebo manželskými hádkami, je vhodné svařit majoránku s pepřem a bobrovým strojem (bobří samčí pohlavní žláza) a tímto odvarem si potírat jazyk (Hanácko). Zbraňuje-li řeči nežit v hrdle, nechť nemocný povaří v silném octě routu, pelyněk a bílé psí lejno, tekutinu scedí, zbylou hmotu vloží do pytlíku a ten si pak přikládá na temeno. Po této proceduře promluví prý i ten, kdo třeba již tři týdny nemluvil.

Kašle-li malé dítě, je třeba mu připravit lázeň ze spařených otrub a v té mu napařit nožičky. Poté se nožičky osuší, natřou husím sádlem, posypou solí, zabalí do plátna a dítě se uloží do postýlky, aby se pořádně vypotilo.

Od rýmy mělo pomáhat, chytila-li matka kočku, připálila jí špičku ocásku a kouř pak dala dítěti inhalovat.

Má-li dítě zanesené plíce a ztěžka dýchá, pomaže se drobně dírkovaný papír rozehřátou lojovou svíčkou či husím sádlem a přikládá se malému pacientovi na prsa. Oproti tomu dospělý užívá rozetřený česnek smíchaný se lžící kořalky, který zapíjí lžičkou brabancového oleje (což by  mohl být olivový olej z druhého výtlaku, ale pravděpodobněji se jedná o jeden z prvních rafinovaných olejů, který se běžně užíval například k mazání pantů u dveří – No, potěš Pánbůh!)

Mezi hajnými se tradovalo, že si s chronickým kašlem ví rady jelen. Ten prý také, jak neustále běhá po lese, dostane často bronchitidu a souchotě a kašle pak jako člověk. Takový nemocný jelen si pak najde bylinu zvanou veronika (rozrazil lékařský), sežere ji a kdyby měl už jen polovinu plic, ta druhá mu znovu doroste. Proto je prý tato bylina dobrá také pro lidi s prsními chorobami.

Drsnější pověra ze Skutečska praví, že na prsní choroby a nedostatečnost plic platí jelen jako takový. Jelení lůj prý čistí dýchací cesty, lepší je však užívaný v podobě čerstvých škvarků než sádla, a dobrá je i připravená jelení krev.

Na chronickou záduchu je doporučeno nosit na krku zavěšenou hadí hlavu (Nový Bydžov), na úporné bolení v krku zase posypat si hrdlo sušenými roztlučenými kapřími měchýřky (Sobotka).

Na úzký dech a bolesti na prsou měla platit inhalace kouře z jedlové smoly.

Jako silný lék na suchý kašel byl používán petrolej. To mi vždycky připomene hororovou historku se šťastným koncem, kdy prabábi za války zachránila mého malého dědečka před záškrtem a to tak, že mu do krku vrazila držadlo vařečky omotané hadrem napuštěným petrolejem. Takové hrůzy už si v našich podmínkách neumíme ani představit.

Na studený katar (zápal plic s velkým množstvím vodnatých sekretů) bylo předepisováno toto: Hrst růže dobře máčené v octě, drcený mastix (pryskyřice z pistácie lentišku), vejce vlité do růže, 2-3 drcené šneky i s ulitami a na špičku nože šafránu. To vše se dobře utřelo v moždíři, naneslo na kousek koudele a přiložilo jako obklad na hlavu.

Existovalo i mnoho zaručených návodů, jak se zbavit rýmy. Na Jičínsku se tradovalo, že pokud se nemocný vysmrká druhému do boty, rýma přejde na jejího majitele. V Lískovici měli podobnou pověru, podle které musel nemocný zavázat do kapesníku krejcar a hodit ho na cestu. Pokud někdo šátek sebral, odnesl si s ním i rýmu.

V Praseku u Nového Bydžova pili nemocní rýmou z putýnky po koni. A prý se pak zaručeně vyléčili.
Spíše humorná babská rada velí koupit si dva žejdlíky máku a každý den užívat dvě zrníčka. Dříve než pacient medicínu doužívá, rýma ho určitě přejde.

A protože prevence je základ, existovalo i mnoho doporučení, jak nemocem předcházet. Ve Vysokém se říkalo, že kdo při sobě nosí žabí kostičku, toho krk nebolí. V Nedělišti (a nejen tam) zase radili, že kdo slyší na jaře poprvé žáby skřehotati má také křičet, pak že po celý rok neochraptí. Někteří lidé nosili na krku proti rýmě čertinec (čertovo lejno) s kafrem, nebo si proplachovali nosní dutiny močí či solným roztokem.
Kdo už rýmu, souchotě nebo úbytě měl, nesměl chodit přes vodu, protože voda tyto nemoci jen zhoršuje. Takže na to pozor.

Jo, a kdybyste náhodou chtěli říct „pozdrav Pánbůh“ někomu, kdo kýchá od rýmy, tak to určitě nedělejte. Rýma by se tím prý pozdravovala a tím déle by nakonec trvala.

Hledáte zaručené babské recepty jak se zbavit rýmy, nachlazení nebo nedejbože angíny?  Přišly vám tyhle tak trochu… no… řekněme excentrické? Zkuste si přečíst článek Jak léčit angínu a zánět mandlí – solidní a seriózní.
KOŠŤÁL. Josef Rostlinstvo v podání prostonárodních
1. vyd. Praha, 1904
GROHMANN, Joseph Virgil Pověry a obyčeje v Čechách  na Moravě
1. vyd. Praha: Argo, 2005, 244 str., ISBN 80-7203-705-6
HUPTYCH, Miroslav Kdo pije vlčí mlíko neb jak se léčilo za starodávna
1. vyd. Praha: Argo, 2005, 244 str., ISBN 80-7203-705-6
Lékařské knížky Mistra Kříšťana z Prachatic
Praha: Avicenum, 1975, 210 str.
PELÍŠEK, Rudolf Pověry a kouzla v péči o zdraví
1. vyd. Praha: Státní nakladatelství, 1948, 70 str.
MATTHIOLI, Petr Ondřej a HÁJEK Z HÁJKU, Tadeáš Herbář jinak bylinář velmi užitečný
Praha: Odeon 1982, 334 str..

Text a obrazová příloha: Eva DOLEJŠOVÁ VALACHOVÁ

 

 

 

 

Komentáře

komentářů