POVĚST: Vimperský vodník o prst na ruce u řezníka přišel, svoji kletbu...

POVĚST: Vimperský vodník o prst na ruce u řezníka přišel, svoji kletbu vyplnil a duši řezníkovu v hrnku vězní

Potoky místní obývá, prameny zdejší při síle udržuje, lidu neškodí a panství svého jen si hledí. Avšak chasa radši se mu vyhýbá, neb se ho bojí. Bytosti vodní, nadpřirozené, radno není pokoušeti.

Jednoho dne vodník přišel do řeznictví. Koupit sobě maso chtěl, by pečínku si připravil. Celý zelený byl, puškvorcem zaváněl a voda ze šosu mu kapala. Řezník hned věděl, kdož u něj to v krámku postává a s kým má tu čest. A že za furianta náramného se považoval, mužíku zelenému pravil, ať maso sobě vybrané prstem ukáže a označí.
 
Sotva vodník na maso ukázal, řezník sekerou svižně se ohnal a prst zelený mu usekl. Tu zvedl mužík zkrvavenou ruku svoji a hlasem výhružným sudbu zaskřehotal: “Řezníku, pamatuj slova moje! Prst sobě dorůst nový nechám, ale TEBE STEJNĚ UTOPÍM.“ Řezník na chytrost svou spoléhal a od doby té každé vodě, stojaté i bystré, pečlivě se vyhýbal. K rybníkům nechodil, potoky jen po mostech překračoval, tůně a mokřady velkým obloukem vždy míjel.
 
Jednou pozdě v noci směrem z hospody na náměstí k domovu se ubíral. Jeho opilost a motolice toho byla příčinou, že dvére domu svého nalézti nemohl. Znaven pod okap tedy ulehl a okamžitě usnul. Kolem hodiny půlnoční bouře prudká nastala, déšť proudem dolů ze střechy se valil. Ráno našli sousedé řezníka toho pod okapem utonulého. Tak vodník kletbu svoji vyplnil a duši řezníkovu v hrnku vězní…
 
Také ty můžeš se pokusit Vodníka vimperského uzřít, na oči vlastní stvoření toto spatřit. Avšak varování na místě jest, neb duší svou hastrmana pokoušeti budeš. Stvořením, ač nadpřirozeným jest, mezi hradbami městskými času mnoho tráví. K údivu tedy nedojdi, že obratně se skrývá v skrytu staveb měšťanských. Přeji pořízení dobré tobě a radami posledními, tě počastuji:

Dvére měštanské a poklopy též nikdá NEOTVÍREJ.
Vodníku tomuto úctu vždy projevuj a v poklonou k němu přistup.
Světlem jasným, tvář jeho neobtěžuj, chceš-li duši svou pro sebe zachovati.
Osobu tuto též si nakloníš, pentlí na kabátec když jej obdaříš.
Naposledy byl vodník spatřen na zdi zlaté uličky a pak zmizel v kanálu.

Připravil: Ladislav HÖLL

 

 

 

Komentáře

komentářů