STARÁ ŠUMAVA: Masopustní Růžové pondělí

„Když je masopust na nákloňku, bývá největší veselost mezi lidmi, … tu se hoduje, pije, drží muzika, tanec, maškara a všeliké rozpustilé.“

„Někteří měli nadto ještě v mysli hluboko zasutou prastarou pověru, že země je do doby, než vydá úrodu, těhotná, a proto se po ní stejně nesluší skákat a dupat.“

Vloni při masopustě.
Když byl vloni masopust, 
já řekla: „Máti, ven mě pusť, 
smím přeci jít tam k muzice?“ 
„Ne, ne! Zkus opovážit se!“

To jsem si krátce k srdci vzala, 
ale jen máti spát se jala, 
pěkně jsem oblekla se tajně 
a vykradla se z domu stejně.

Z hospody slyšela jsem zdáli, 
jak muzikanti vyhrávali, 
štajryš jsem celou noc tančila, 
a věneček tam ztratila.

Za tři čtvrti roku, čert to vzal, 
každej to na mně rozpoznal. 
Co se při štajryši může stát, 
já nevěděla ani, jak.

Tak to s děvčaty často je, 
leckterá s hochy špásuje 
a místo dalšího špásování, 
čeká jí děcek kolíbání.

Masopustní tradice, spojená s průvody maskovaných lidí byla jakýmsi klínem mezi Vánocemi a Velikonocemi. Tehdy ovšem býval masopust poněkud hlučnější a rozpustilejší než dnes. Každý se snažil si užít masopustních kratochvílí, jak nejlépe uměl. Veselil se bohatý i chudý, pán i slouha, mistr i tovaryš.

Hlavní masopustní zábava začínala o masopustní neděli. Také toho dne byla byl oběd bohatý, ale přece jen netrval příliš dlouho, protože se všichni chystali do hospody k muzice. Někdy se tancovalo i přímo na návsi. Toho dne ani ti nejšetrnější nehleděli na grošíky. Tanec se protáhl až do rána.

Když se lidé prospali z nedělního křepčení, pokračovalo se v tanci. V každém kraji se udržovala jiná tradice rázu tancovačky. Jinde se zase pořádal Babský bál, ten večer měli volenku pouze ženy. V masopustním pondělí bývaly jalové hody. Ty strojily v masopustní pondělí ženy za peníze, které v daném roce od ženichů, jako „výkupné“ za nevěstu dostaly, obyčejně po zlatce, někdy i více, vdávala-li se nevěsta do jiné vesnice.

Všechny vdané ženy se pak scházely na statku, kde měli největší světnici. Napekly buchty, nakoupily nápoje, navařily kávu, zjednaly muzikanta a při zvucích hudebního nástroje tančily, zpívaly a prováděly různé žerty. Tenhle den měli smůlu všichni neprovdaní. Na tak zvaném mužovském bále, kde se opět muzikanti nezastavili, a hrálo se a tančilo, totiž mohli do kola pouze ženatí muži a vdané ženy. Ti ostatní mohli jenom přihlížet.

Tradičním zvykem na tomto bále je vyskakování při tanci, které spočívá v představách, že jak vysoko selka při tanci vyskočí, tak vysoko jí poroste obilí (nebo také len nebo konopí). To, jakým způsobem se v té které době slavil konec masopustu, někdy také označovaný bláznivý čas i svět naruby.

V masopustním období se také konala většina svateb, na které bylo během přestávky v zemědělských pracích dostatek času. Do svateb tak pronikalo mnoho masopustních prvků a naopak. Součástí tradiční svatby jsou tedy různé iniciační projevy, vyjadřující přijetí nevěsty mezi vdané ženy a zároveň můžeme najít různé prvky i v masopustních rituálech.

Masopustu, během kterého se neuskutečnila žádná svatba, se říkalo masopust jalový. Dívky, které zůstaly svobodné se stávaly terčem různých forem posměchu. Podle pověry měla být v této době uzavřená manželství šťastná a trvalá. „… o masopustní neděli, pondělí a úterý, že jsou to šťastné dny, že s prospěchem vstupovati v ty dny do stavu manželského.“

Zdroj: Frolec, Václav Masopustní tradice. Brno: Blok, 1979, Zíbrt, Čeněk: Staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy prostonárodní pokud o nich vypravují písemné památky až po náš věk. Praha: Tiskem a nákladem Josefa R. Vilímka, 1889

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora