STARÁ ŠUMAVA: Hromnice představují úsvit nového roku
Na Hromnice se začínají plnit sliby bohů dané lidem za zimního slunovratu, že se světlo vrátí a život obnoví. Hromnice představují úsvit nového roku. Nadešel čas probudit se ze zemního spánku a opatrně se rozhlédnout.
Oheň byl vnímán jako živel, který na zemi zastupuje Slunce. Lidé od pradávna zapalovali ohně, které je měly očistit a chránit a prováděli při nich rozličné obřady včetně pálení obětin. Tento vztah k ohni měl kořeny i v jeho praktickém využití, coby zdroje tepla, světla a ochrany před dravou zvěří.
V dobách předkřesťanských bylo zvykem zapalování ohňů na návrších, které probíhalo v období zimního a letního slunovratu. Plápolající oheň měl zahánět čarodějné síly, jejichž moc byla v těchto částech roku největší. Nám z této doby zbyl zvyk pálení čarodějnic na přelomu dubna a května. Zbytky ohňů si lidé odnášeli domů jako magický prostředek, který měl dům ochránit před požárem. Podle lidových pověr bylo třeba chovat se k ohni uctivě, aby neškodil.
Hromničky se poprvé zapalovaly o první bouři daného roku a zapálením tak prosíme o ochranu sebe, domu i úrody před bouřkou, blesky a krupobitím. Je zvykem dávat zapálenou hromničku do okna. Okna se při bouřkách vždy zavírala, aby lidé nepřivolávali hromy a blesky. Často byly zdobené obrázky Panny Marie, různými křížky, pentličkami a květinami. Patřily také mezi oblíbené dárky z poutě.
Hromniční svíčky svěcené 2. února na svátek Uvedení Páně do chrámu si připomínáme událost, kdy Marie, matka Ježíše a jeho otec Josef, přinesli svého syna do jeruzalémského chrámu, kde byl jako prvorozený zasvěcen Bohu. Zbožný starý muž, spravedlivý Simeon, měl prorockého ducha a vyřkl, že Ježíš bude „světlem k osvícení národů“. Jak už jejich název napovídá, sloužily především jako ochrana proti hromu (přesněji proti blesku), kdy se za bouře stavěly rozžaté do okna stavení.
Někde se společně s rozžatou hromničkou pokládal na stůl také chléb zabalený do bílé pleny. Hromničky měly také moc ochránit člověka proti ďáblu, zažehnat různé nemoci a sloužily též jako prostředek pro šťastné umírání. Lidé je dávali do rukou svým mrtvým během pohřebních obřadů, aby svíce zahnaly zlé duchy a zesnulí mohli odejít v míru do blažených plání.
Své využití našla i v hospodářství před setím pokropil hospodář pšenici svěcenou vodou a zastrčil do ní rozžatou hromničku, to aby pšenice nebyla snětivá. Po mši obcházel s hořící hromničkou třikrát včelín, aby ho ochránil před zloději a aby měly včely hojně medu. Užívalo se jí i v léčitelství, např. proti bolestem očí. Jinde se v den Hromnic nesmělo tančit či používat jehly na šití. Do dnešních dnů je zachováno toto datum pro Den zasvěceného života pro řeholníky a řeholnice. Tento pamětní den se pravděpodobně uctívá až od 11. století a je často označován jako očišťování Panny Marie.
Zdroj: Večerková, Eva: Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře, Praha 2015, s.16 Celé vyprávění najdete v Bibli v Lukášově evangeliu, kapitola 2, verše 22-40 (Lk 2,22-40)
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora