POVÍDKA: Babička na hřbitově: Tak ti řeknu, dědo, máš tady pěknej bordel....

POVÍDKA: Babička na hřbitově: Tak ti řeknu, dědo, máš tady pěknej bordel. Co tady s tím děláš, to nevím…

 

Dnes cesta na hřbitov. Vyzvednu babičku, zajedeme do květinářství, koupíme nějaké kytky, někdy živé a někdy umělé. Jak říká babička…..
,,Jo Kájo, dřív, to byly umělý kytky….pěkně barevný a navoskovaný. Ty jen tak nevybledly. Vydržely dlouho. Dneska je koupíš, dáš na hrob a za půl roku je to všechno bez barvy. Pak to vypadá na hřbitově za půl roku, že všichni kupujou stejnou barvu. No aspoň se nekradou.“

Pokaždé je to stejné. Babička jde uklidit dědovi hrob. A jak tak čistí a uklízí tak mu povídá všechno co ji napadne. Nechce pomoct. Říká, že to je jen její práce. Až tam prý bude ležet vedle dědy, budu zase uklízet já. Tak mě nechá sedět na lavičce o kus dál a uklízí. Já si zapálím a poslouchám babičku…..a někdy se musím fakt držet abych se nesmál….jsem přece na hřbitově, ne?
Babička si vzala košťátko a pustila se do úklidu….

,,Tak ti řeknu, dědo, máš tady pěknej bordel. Co ty tady s tím děláš, to nevím. No koukej, jak jsou ty kytky chcíplý. Já je vyhodím a dám nový. Asi sem doprostřed, co? Jo.. tak to bude nejlepší. Jo abych nezapomněla, letos bylo medu dost. Támhle malý Kájík mi pomohl.“

,,Babi,“ zereagoval jsem…  ,,Proč pořád říkáš malý Kájík? A nejenom ty, všichni. Vždyť už jsem dospělý a mám dokonce vnoučata.“
,,Aby si se nepotento….. Byl jsi první vnuk a tak jsi pořád malý Kájík, no. A neposlouchej když mluvím s dědou, jo.“ Odpověděla babička a dál se věnovala dědovi.

,,A řeknu ti, dědo, ten Kája to je úplně stejný pako jako ty. Kolikrát má stejně praštěný nápady jako ty za mlada. Asi je celej po tobě. A hele…tady ti ten nápis nějak….počkej já to vezmu hadrem. No vidíš… a už zase svítíš. A ty vyhořelý svíčky taky vyhodím. Jo a ty fošny z kůlny jsem prodala sousedovi. Já je nepotřebuju a na půdě aspoň bude místo. Stejně tam naše kočka má mladý. A za ty peníze nechám opravit plot na malý zahradě, ja samá díra a sousedovic parchanti kradou skrz plaňky angrešt. Jednou tam vypustím Azora, ať jim natrhne prdel. Já vím, čivava. Měla bych si koupit pořádnýho psa….ale na to už nemám. Kdo to bude cvičit. A taky co to sežere, viď. Hele, dědo, a před vánocemi bude zabijačka. Ten je, to by jsi koukal. Už teď má skoro dvěstě kilo….do vánoc ještě přibere, neboj. Z hospody mi občas přivezou zbytky, tak mu je dám i s tím pivem. Jasně že mu dávám šrot a kopřivy a taky sem tam brambory. Jarda řezník u mě byl a slíbil, že to zvládne. Jen prej potřebuje někoho k ruce…tak asi Kája a možná holka a zeťák. No uvidím. Letos to nechám spíš na maso, nechám udělat pár tlačenek a škvarky. Pamatuješ na ty tlačenky co si dělal s Josefem. Nechali jste je v kůlně na ponku a šli do hospody. Sluníčko se obrátilo a než jste se ráno probrali, bylo po tlačenkách. Já bych tě nejradši i dneska…. Ale co. Mám novej mrazák, tak tam to maso dám.
Hele dědo, mám novej mobil. To by si koukal, co to všechno dovede. To by tě bavilo. No vidíš, a máš to tady jako ze škatulky.“

Babička ještě zapálila svíčku, udělala si křížek a řekla…
,,A ne abys tady vyváděl. A ne abys v noci lezl za Mařkou od vedle. Víš, že se všechno dozvím.“
Zvedl jsem se, vzal košťátko, kouknul na uklizený hrob, zamrkal na dědu a chtěli jsme s babičkou jít.
Cestu nám ovšem zkřížil místní farář. Slušně jsem pozdravil.
,,Dobrý den, otče.“
,,Ahoj Kájo.“ Odpověděl… ,,Ještě se na mě zlobíš, že jsem tě upustil do křtitelnice?“ a usmál se.
,,Cože ?“ vytáhnul jsem obočí…..
,,Pozdrav pánbůh.“ Pozdravila babička.
,,Dejž to pánbůh.“ Odpověděl farář babičce: ,, Jsem rád, že tě zase vidím.“
Babička se trochu zamračila…. ,,No já moc ne. Od té doby co jste spadl dědovi na pohřbu do hrobu….tak moc ne.“
,,Chvilková slabost.“ Odpověděl farář.
,,Houby slabost,“ odpověděla babička. ,,Měl jste ji jak prase cvičky. I ministrant vás musel podpírat. A místo žalmu jste zpíval – Nesem vám noviny, poslouchejte…… A Káju jste tenkrát do tý křtitelnice tak pustil pod parou.“
,,Ale no tak. Sestro. Jsem taky jen člověk a občas, neříkám že stále, ale opravdu…..“  Zoufal si farář.
,,Jo občas,“ mumlala babička… ,,A loni při procesí, jak jste sebou seknul na konci?“
,,To byl kámen…“ oponoval farář.
,,Jo kámen z Božkova. Jdeme Kájo. S pánem bohem otče.“
,,S pánem bohem.“ Odpověděl farář. Vytáhnul z kapsy placku a pořádně si loknul.
,,Ještě že je ta babička jen jedna….“ Povzdechl si a opřel se radši rukou o nejbližší náhrobek….

Sedli jsme do auta. Otočil jsem se na babičku…
,,Babi, fakt mě pustil do křtitelnice?“
Vzdychla….
,,Jo upustil. Ale naštěstí tam nebyla voda. Jak byl nacamranej, tak ji zapomněl dolít. Řval jsi jak tur. Já mu ji hned flákla….kostel nekostel…. A ještě jsem tě z tvoji mamkou přebalila na oltáři. To bylo smradu. Myslím, že od té doby jsi praštěnej….. A jeď už. Dávají – Modrou lagunu, u toho vždycky brečím. A dneska si dám ještě asi tajtrdlíčka becherovky…..ten farář…. Ten mi zase hnul…..Jeď.“

Karel BRĎA

Koláž: (red) – Za krásnější Vimperk

Komentáře

komentářů