STARÁ ŠUMAVA: Brabenáři

„…po všech jeho končetinách… chvatně pobíhají nahoru a dolů, sem a tam, nespočetní mravenci.“
Pracovní sezóna nastala šumavským brabenářům zjara. Brabenáře si představte jako muže v roztrhaných šatech. Poznávacím znamením byly silné punčochy, a to i v letním období. Pokaždé s sebou nosil velký pytel. Tento na první pohled vandrák měl však žádanou práci.

Brabenář se vypravoval do lesa, kde sbíral mravenčí kukly. Bohatým obyvatelům měst je prodával jako krmení pro ptáky. V 15. století chovali měšťané v klecích zpěvné ptáky. V mnoha oknech tehdy visely pěkné klece se slavíky, kanárky, hýly, kosy či skřivany. Mravenčí kukly prý byly ta nejlepší strava pro spolehlivé ptačí výkony, a kdo chtěl, aby jeho ptáček trylkoval, krmil ho právě touto stravou. Z mravenců získávali kyselinu mravenčí, která se používala na činění jemných kožek a na výrobu lihu. Z mravenců se taky připravovaly mastičky na bolesti kloubů, opuchliny a omrzliny.

Při sběru mravenčích kukel musel nejprve brabenář otevřít horní vrstvy mraveniště. V těch se obvykle nacházela vajíčka. Tuto vrstvu pak prosíval přes sítko, pod které rozprostřel šátek. Na něj při tom propadávaly kukly i s mravenci. Cípy šátku poté nahoře svázal, aby mravenci neunikli ven a mohli pod přidané chrastí naklást další vajíčka. a někteří sbírali navíc jepice, které chytali tak, že zapalovali ohně, kolem nich rozložili plachty a pak tento hmyz, který si plameny popálil křídla, sypali do připravené nádoby.

Lenivější brabenáři vymýšleli nejrůznější zlepšováky. Když například proseli jednu várku mraveniště, vytvořili kruhový příkop a naplnili ho vodou. Na ostrůvku vzniklém uprostřed vyhrabali díru. Tu naplnili roštím. Mravenci automaticky nosili své kukly tam. Poté stačilo roští vyprázdnit do pytle. Za jeden den nasbíral brabenář i pět kilogramů vajíček. Vydělával tak víc než zedník, tak to byl výnosný obchod. Do sedmdesátých let 20. století si v Rakousku braly rodiny v létě volno a sběrem kuklí si vydělali na televizor. Na něj by normálně museli spořit jeden rok!

Brabenáři často trpěli na mravenčí kousance a měli ruce „živé maso“, proto se pro ochranu natírali například bezinkovou šťávou. Lesní úřady nakonec zakázaly povolání brabenáře kvůli úbytku mravenců, aby nebyla narušena lesní rovnováha. První zmínka o ochraně mravenců je známa již z Pruska. Podle zákona ze dne 1.
dubna 1880, hrozí pokuta 100 marek nebo 4 týdny vězení za sběr mravenců, jejich kukel nebo poškozování jejich hnízd na lesních pozemcích.

Zdroj: Světem jdoucí, Bedřich Moravec

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora