ČTENÍ POD LAMPU: ,,Jak měla obě ruce od medu, tak mi zapatlala celý mobil. Můžu ho tedy opláchnout?“
Zastavil jsem s autem u babičky před barákem. Už čekala venku. Slíbil jsem jí mobila.
,,Ahoj, babi, tak jedeme?“
,,Hele, Kájo, mám docela strach z toho mobilu. Mařka říkala, že je to složitý a že to prostě nezvládla. Nechala si zase obnovit pevnou linku a dala tam ten telefon se sluchátkem co našla na půdě. Po Němcích. Ten černý, jak jste si s ním hráli na partyzány. Pamatuješ?“
Začal jsem se smát.
,,Jojo pamatuju. A fungoval?“
,,Jasně. Pořád ji to drnčelo a nechtělo to přestat. Až přijeli od telefonu se na to kouknout. Půl hodiny se řechtali a pak jí tam dali nový. Ten starý odvezli do muzea. Mařka hned volala všem příbuzným a známým, a dceři do Austrálie, že má nový telefon a že bude doma, kdyby jí chtěli zavolat. Pak ji přišel účet. Padl na to celý její důchod. Tak ten telefon zase vzteky nechala odpojit a píše dopisy. Když si chce zavolat, jde na poštu nebo k sousedům.“
,,No jo babi, ale Mařce je devadesátsedm.“
,,No a, ale myslí jí to ještě. Třeba tuhle si konečně vzpomněla, kam schovala peníze před Němcema. Do kůlny za trám. Ale už si nevzpomněla, že tu kůlnu v šedesátým zbourali.“
,,Hele babi já se nemůžu smát, když řídím.“ Řekl jsem rychle.
,,To taky není k smíchu, Kájo. Měla ty peníze ušetřené pro holky na věno. Ale zase si nevzpomněla, že se holky vdaly v padesátýmpátým.“
,,Babi nech toho…..nebo řeknu Mařce, že o ní říkáš , že má sklerózu.“
,,Opovaž se.“
,,A hele babi, už jsme tady. Tak jdem. Nějaký ten mobil vybereme.“
Vlezli jsme do elektra a hned se nás ujal prodavač. Vysvětlil jsem mu svoje požadavky pro babičku a on nám mezitím zase nabídl pračku, sušičku, satelit, počítač a baterky do baterky. Nakonec jsem babičce jeden vybral. Pro mne absolutně jednoduchý. Pro babičku španělská vesnice.
Když jsme seděli v kuchyni u babičky, vysvětlil jsem jí prostě ten základ, aby se mohla dovolat…..hlavně mně, a aby s tím moc neblnula. Vše ostatní časem.
,,Babi je ti všechno jasný ?“ zeptal jsem se při odchodu.
,,Jasně, přece nejsem blbá jako Mařka. Neboj. Kdyby něco tak ti zavolám.“
Odjel jsem spokojeně domů. Babička dostala užitečný dárek k narozeninám a navíc z něj měla radost. Já taky. Ale jen asi hodinu….
15.30 zvoní mobil….
,,Kájo co je ten modrý čudlík na straně?“
,,Tím se to vypíná, když ho chvilku podržíš…. Haloo.“
Babička vypnula mobil.
15.44 zvoní mobil…
,,Hele Kájo, a na co jen ten obrázek s tím hluchým panďulákem?“
,,S jakým hluchým panďulákem?“
,,Takovej zelenej a u hlavy má vlny.“
,,Bože….To je volání.“
,,Ahá, tak ahoj“
15.55 zvoní mobil…
,,Hele Kájo, a na co je ten obrázek s tím otazníkem?“
,,To je uživatelská příručka. To si můžeš přečíst…..halooo.“
Zase zmáčkla modrej čudlík.
16.12 zvoní mobil….
,,Kájíku, co je ten větrník ? To je něco z hračkárnou?“
,,Ne, to je na fotky….a už ….haloooo.“
Zase modrej čudlík
16.22 zvoní mobil…
,,Kájo, je tady Mařka a chce zavolat dceři do Austrálie. Nevím jak se to dozvěděla že mám mobil. Dá se s tím volat do Austrálie?“
,,Babi, ať si Mařka dojde na poštu. Víš co budeš platit. Víš jak je ukecaná…“
,,Tak já jí řeknu, že se s tím do Austrálie volat nedá, jo.“
,,Jasně… a řekni jí…..halooo…babi.“
Zmáčkla modrý čudlík….
17.15 zvoní mobil…
,,Kájo…“
,,No copak je, babi?“
,,Mařka si ode mě vzala med.“
,,No a co já s tím?“
,,Jak měla obě ruce od medu, tak mi zapatlala celý mobil. Můžu ho tedy opláchnout?“
,,Opovaž se babi !!!“
,,Tak pod vlažnou vodou….“
,,Neee. Jen ho pořádně otři. Třeba vlhkým hadříkem a potom to očisti těma ubrouskama co jsem ti k tomu koupil…haloo…“
Zmáčkla zase modrý čudlík.
17.42 zvoní mobil
,,Kájo, tak je čistej. A řekni mi na co je ta bublina co sebou škube?“
,,To ti přišla esemeska.“
,,Nebuď drzej…..“
,,To je textová zpráva babi. Dotkni se toho na displeji a přečti si to….halooo…..
….modrej čudlík….
18.20 zvoní mobil
,,Kájo…zase mi to bliká a objevuje se baterka.“
,,No to znamená že je vybitej. Tak ho dej do nabiječky a nech ho chvilku na pokoji. A nemačkej pořád ten modrej….haloo…babi…“
Zase modrej čudlík….Teprve teď jsem si všimnul, že nabíječka od mobilu zůstala u mne. Tak nějak jsem si oddechnul. Zítra zajedu za babičkou aspoň na celé odpoledne. To by bylo, aby se to nenaučila.
Karel BRĎA
Koláž: (red) – Za krásnější Vimperk