STARÁ ŠUMAVA: Vánoční jarmarky a vůně punče
Vánoční trhy jsou oblíbené pro svou atmosféru, vánoční kouzlo i vůně. Lidé se odpradávna scházeli na tržištích, aby si popovídali o svém životě a popřáli si vše dobré. Zavřete oči a nechte se inspirovat zvuky vánočních zvonků, zaposlouchejte se do adventních písní a tradičních lidových koled. Existují ještě místa, kde toto všechno je skutečné.
Tradice vánočních trhů s námi přetrvává již více než 700 let a proslulost některých z nich sahá až za hranice dané země. Německo je domovinou vánočních trhů, jejich duchovním otcem je místní Christkindlmarkt . Adventní trhy lákaly návštěvníky zástupem všemožných řemeslných výrobků a nejrůznějších dobrot. Dějištěm vánočních trhů bylo každé větší město, z nich putovala do městské pokladny nemalá částka.
“…A všichni také vzpomínají na to, že v té době se prodávala hodně loutková divadla. Ale loutková divadla velmi levná, téměř na jedno použití. Ta scéna byla papírová a loutky,které se prodávaly, měly třeba hlavičky a ruce modelované z těstového chleba. To znamená, že dlouho nemohly vydržet. Artiklem velmi žádaným byly i figurky kominíčků ze sušených švestek a špejlí…”
Původním smyslem předvánočních trhů bylo zásobit spižírny na zimu. Tržiště s dárky pro děti z nich udělal až církevní reformátor Martin Luther, který prosazoval obdarovávání dětí v předvečer Božího hodu vánočního – namísto svatého Mikuláše. Vzoru velkého reformátora následovali i vlivní němečtí patricijové.
Například z účetní knihy rodiny norimberského patricije Enderse Imhoffa k roku 1564 vyplývá, že obdarování svých dětí přesunul z 6. na 22. prosince. Povolení ke konání trhů uděloval panovník jako privilegium, které se uložilo na radnici, a každý jeho nástupce svým podpisem stvrzoval, co předchozí panovník povolil, případně tam přidal další městské výsady. Možná málo kdo ví, že slovo “jarmark” je počeštěnou podobou dvou německých slov Jahre + Markt, tedy opravdu výroční trh.
Úkazem, který nasvědčoval, že vánoce jsou na dosah, bylo už konání vánočních trhů. Každoročně platilo, že když se blížily vánoční svátky, tedy po dobu adventu, se stupňovalo slavnostní vzrušení a hemžení. Těšily se děti, ale ani obchodníci nezůstávali neteční, především kvůli vzrůstu výdělků.
Vánoční trhy v minulosti existovaly již ve středověku, kdy začátek těchto trhů připadal na druhou neděli před vánočními svátky. Trvaly pak maximálně čtrnáct dní. Až do třicátých let 20. století se na vánočních trzích dalo koupit doslova cokoliv. Trhů se účastnili i obchodníci přijíždějící na něj z větších vzdáleností či nabízející běžně nedostupné zboží, třeba látky, stuhy, pentle potřebné pro dívčí kroje, dále kožišníci, obuvníci, řešetáři a další.
Častým sortimentem bylo též vybavení domácnosti, mezi nimiž nesmělo chybět hrnčířské nádobí od domácích i vzdálenějších výrobců. Na těchto trzích se pořizovalo vše potřebné na Vánoce. Jedním slovem jednalo se o nemalou společenskou událost, na kterých se setkávali přátelé i známí. Samotná technika prodeje se příliš nelišila od dnešních dní a tak si při prodeji zákazníci několikrát odnášeli i různé dárečky v podobě vánoček, kalendářů a podobně, aby se takto potěšený zákazník znovu vrátil. Příliv kupujících očekávali usazení prodejci, ale i ti, kteří se do ní sjížděli z celého okolí, aby na náměstích nabízeli své zboží, jako dnes.
Kolorit vánočního trhu tehdy doplňovaly i pouťové atrakce, byli tu zpěváci, kteří ukazovali na hrůzostrašné výjevy, ilustrující děj písniček. Nechyběly střelnice, boudy loutkářů a rytířské hry. Atmosféru náměstí pak umocňovalo osvětlení olejovými nebo petrolejovými lampami. Předvánoční trh vrcholil s blížícím se Štědrým dnem.
Během adventní doby především v letech sedmdesátých a osmdesátých 19.století bylo často k vidění oznámení „Zde jsou Jesle k vidění“. Bývala umisťována nade dveřmi domů v průsvitných skříňkách, osvětlených zejména v postranních uličkách „lojovkou“. Nešlo ovšem o obyčejné jesličky s Ježíškem a zvířátky, ale o svérázná loutková divadelní představení, na které netrpělivě čekaly nejen děti, ale i dospělí se rádi uvelebovali v řemeslnických dílnách či v obytných místnostech hokynářů na prknech položených přes židle nebo na bednách a čekali až se zdvihne opona. Oblíbené byly tehdy hračky, které byly zároveň sladkou dobrotou. Na odbyt šly zejména pestrobarevné káči, dřevění koníčci, hadrové panenky i ty porcelánové v překrásným šatičkách a s pravými vlásky, cínoví vojáčci nebo plyšoví medvědi.
Snad na každém vánočním trhu pak nechyběla oblíbená jedlá hračka, švestkový čert. Tělo a hlavu postavičky tvořilo sušené jablko a hruška, ruce a nohy pak byly špejle navlečené sušenými švestkami. Z jablka a sušeného ovoce se vyráběl i ježek. Ty se dělaly ze špejlí, papírů a sušeného ovoce, a někdy se na nich našlo i kousek marcipánu. Takové hračky, sladkosti i jiné podobné mlsání se dalo sehnat na kterémkoliv vánočním trhu.
Od 19. století byly na těchto trzích dostupné tzv. Kristovy stromy a malé vánoční stromečky. Takové stromečky se vyřezávaly z lepenky a barvily, jak jinak než zelenou barvou. Ve druhé polovině devatenáctého století, se objevilo na trzích tropické ovoce, tehdy nazývané limony, pomoranče nebo oranže, plody pomerančových krsků (mandarinky), punská (granátová) jablíčka, fíky, burské oříšky, datle a kokosové ořechy. Také svatojánský chléb, kakao, ananasy nebo pekanové ořechy.
Když došlo o rozšíření habsburské monarchie o část dnešní Itálie, začali se na trzích objevovat prodavači s jedlými kaštany, které nabízeli kolemjdoucím přímo z malých pojízdných kamínek. Jelikož kaštany se staly oblíbenou pochoutkou, začaly se i u nás zakládat v polovině devatenáctého století sady kaštanovníku. Na ulicích a náměstích během vánočních trhů zpívaly písně. Nejen náboženské, ale také světské, lidové, dokonce i sladkobolné skladby, které nebylo vůbec snadné si zapamatovat. Během zpěvu zpívající ukazoval hůlkou na obrázky, které byly znázorněním textu písničky. Rovněž byly k dispozici tištěné texty zpívaných balad, které si lidé mohli koupit a zpívat.
Takové zpívání se samozřejmě neobešlo bez hudebníků. Ti ze začátku hrávali na harfu. Později ji nahradily spíš flašinety. V době vánoční navíc zmíněné hudební nástroje doplňovaly malé betlémy, v nichž se figurky pohybovaly. Tato tradice pak trvala i v období renesance, baroka i v 19. století. To vše trvalo až do Štědrého dne, kdy trhovci začali balit své stánky, lidé se odebrali domů a za okny pokreslenými mrazem byly vidět jen plameny svíček, petrolejové lampy, rozsvícené stromečky. A nad tím vším se nesl zpěv koled.
Zdroj: Tradice vánočních zvyků
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora