STARÁ ŠUMAVA: Zapomenutý svátek svatého Ambrože
Adventní období je nejtemnější čas roku, kdy slunce moc nevidíme, proto se říkalo, že je to čas bludiček a skřítků. Dlouhé, prosincové noci měly pro lidi vždycky magický nádech. Proto to bývala doba nadpřirozených bytostí a jevů. I to je důvod, proč se právě v tomto období ustálilo tolik tradic, pověr a zvyků.
Prosinec provází mnohem více tradic a zvyků. Zapomeňte na chvíli na předvánoční shon a objevte s námi kouzlo skoro zapomenutých tradic adventu. Najednou se vynořují věci, které byly dávno zapomenuty, jako třeba některé zážitky z dětství, nebo z mládí. Vzpomínky se pomalu vynořují jedna za druhou a navazují na sebe. Dříve běžné postavy vánočních svátků se nám dnes už téměř vytratily – pojďme si je připomenout.
Vánoce dnes máme často spojené se spěchem a vnímáme je jinak než naši předci. Je to sice škoda, ale není na tom vyloženě nic špatného. Zkrátka si jen svátky děláme podle sebe a vytváříme si vlastní rituály, ke kterým máme větší vztah.
Velmi starým zvykem, vymizelým počátkem našeho století, bylo honění dětí Ambrožem kolem kostela V minulých staletích byla adventní doba plná magických postav, z nichž se do současnosti dochoval jen sv. Mikuláš. Dost možná si lidé bezmála každodenní průvody štědrých světců postupně sloučili v jedinou tradici svatomikulášskou: bílá Barbora a černý Ambrož se v ní proměnili v anděla a pekelníka z Mikulášova doprovodu.
Poněkud zapomenutým světcem počátku Adventu je Ambrož, původem Němec a nakonec milánský soudce, církevní hodnostář a učenec, jinak ovšem patron hospodářských zvířat a také včelařů. I on rozdával dárky, hlavně sladkosti – bůh ví proč chodil v černém a přes tvář měl černou roušku.
Význam a zvyky svázané se svatým Ambrožem si již pamatuje málokdo, dnes na tuto osobu vzpomíná prakticky jen církev. Den věnovaný jeho památce připadá na 7. prosinec a jméno Ambrož je řeckého původu odvozeno ze slova ambrosiao, neboli božský či nesmrtelný. Přezdívaný je též jako učitel církve. K jeho znakům patří husí brk, jelikož mnoho psal, a včely, jež jsou s ním spojovány na základě legendy, která hovoří o tom, že když byl sv. Ambrož ještě malý chlapec, obklopil jej včelí roj. Avšak včely, namísto aby jej pobodaly, jej krmily do úst medem. Tato legenda předpovídá jeho budoucí slávu a blízkost k církvi.
Tradice na den svatého Ambrože je jen jedna a vyskytovala se u nás pouze na některých místech, v současnosti se však jedná již o zapomenutý obyčej. Když se schylovalo k večeru a začalo se stmívat, děti se scházely za kostelem a vyhlížely příchod sv. Ambrože. Po jeho příchodu na něj pokřikovaly a provokovaly ho. Ten je následně honil a chtěl vytrestat, přitom postupně upouštěl sladkosti, které představovaly návnadu. Dítě, které je chtělo sebrat, muselo očekávat ránu koštětem nebo být nadmíru obratné.
Tento zvyk připomíná trochu metodu cukru a biče. Kostým sv. Ambrože spočíval v bílé košili, černé špičaté čepici se závojem zakrývající obličej, dále v rukou nesl koště polepené papírem a sáček s cukrovinkami. Svátek svatého Ambrože, patrona včelařů je 7. prosince a to je den, kdy podle staré tradice není dovolena žádná práce související se včelami, povoluje se pouze včelařské besedování při popíjení medoviny.
Zdroj Včelařství, Zvyk popsal prof. K. Rozum v roce 1910 v časopise Český lid
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora