STARÁ ŠUMAVA: Svátek svaté Kateřiny otevírá temné a tajemné období, kdy jsou noci nejdelší, dny nejkratší a čarodějné síly mají obrovskou moc

Listopad byl považován za magický měsíc, díky sychravému pochmurnému počasí ideální pro setkávání s mrtvými a všelijaké kouzlení a věštění. Svatá Kateřina otevírá temné a tajemné období, kdy jsou noci nejdelší, dny nejkratší a čarodějné síly mají obrovskou moc.

V tyto dny je možné zahlédnout zbloudilé duše, ale také je větší nebezpečí očarování zlými silami, které jsou v tomto období na vrcholu. Je potřeba se před nimi chránit. Silná ochranná moc je přisuzována česneku – na svatou Kateřinu proto bylo zvykem malovat na dveře stroužkem česneku kříž. Také se v tomto období vařily česnekové pokrmy, na ochranu před zlými sílami.

Dívky a ženy s krásným jménem Kateřina slaví svátek 25. listopadu, tedy na svatou Kateřinu. Právě svatá Kateřina bývala pro naše předky významným dnem plným radostných společenských povinností. Svátek sv. Kateřiny býval ještě nedávno ve znamení tanečních zábav, zvaných kateřinské, při nichž měly přednost ženy. Ženské právo znamenalo, že o celou organizaci, občerstvení i nájem hudby se staraly ženy, samy si také vybíraly tanečníky a partnery. A to celý den a celou noc až do rána, kdy se vše vracelo do obvyklých kolejí.

Kateřinské zábavy a plesy bývaly v roce poslední, protože za několik dnů začínal advent, doba předvánočního půstu, kdy se podobné akce nemohly konat. A tak si lidé chtěli ještě naposled užít zpěvu tance a zábavy. Kdysi se den sv. Kateřiny oslavoval ještě rozpustileji, s obchůzkami v maskách, divadelními scénkami, někde i nadílkou. I v nich hrály ženy hlavní roli.

Tento den se také vyplácela mzda děvečkám a tyto mohly přejít k jinému zaměstnavateli. K této tradici kateřinských zábav se váže rčení – svatá Kateřina zavřela housle do komína – tedy Kateřinou skončila zábava. Někde se poslední zábava ve stylu kateřinských konala již na Svatou Cecílii – 22. listopadu.

S legendou o sv. Kateřině souvisí zákaz práce o jejím svátku se vším, co měla kola, ať už to byl mlýn, povoz či kolovrat. Týkalo se to samozřejmě i přadlen, které tak měly víc času na přípravu tanečních zábav. Čím výše se při tanci vyskakovalo, tím vyšší měl být napřesrok len, takže oslavy to byly opravdu bujaré.

Poslední taneční zábava před adventním půstem bývala hodně veselá. Bývalo zvykem, že se při této zábavě tanečnice symbolicky loučily se svým partnerem, a to většinou malým dárkem. Mohla to být květina, zdobené pečivo anebo speciální pečivo zvané vrkoč. Jeho základem bylo těsto a na něm různá velká a složitá konstrukce z dřevěných špejlí s navěšenými sladkostmi, rozinkami, sušeným ovocem a dalšími ozdobami.

Podobný vrkoč, ale mnohem větší a nazdobenější, dostávala v průběhu masopustu jako odměnu při ukončení přástek nejlepší přadlena. Vrchnosti se totiž nelíbilo, že lidé slaví jedno posvícení za druhým a zapomínají při tom na práci. Například Josef II. vydal nařízení o jednom povoleném posvícení, a to císařském. Lidé si z toho však moc nedělali, toto posvícení poslušně slavili, ale s ním i ta další.

Příběh o krásné a vzdělané mučednici byl populární ve středověku. Sv. Kateřina byla jako patronka v oblibě zvláště v dobách křižáckých tažení do Svaté země. V rytířském světě patřila k předním světicím hned za Pannou Marií. Velmi si jí oblíbil také Karel IV; který jí dokonce na Karlštejně nechal postavit kapli se stěnami vykládanými drahými kameny. Díky vítězné diskuzi s padesáti pohanskými filozofy, které obrátila na křesťanství, se Kateřina stala ochránkyní učenců a studentů. Řada univerzit a knihoven si ji zvolila za patronku. Již od středověku je například patronkou filozofie na pařížské Sorbonně, právě jako na Univerzitě Karlově v Praze. Zároveň je ochránkyní panenské čistoty jeptišek i ostatních žen, zvláště v Anglii, Francii a Belgii.

Kromě toho je Kateřina patronkou přadlen, kolářů a vozků, brusičů nůžek, knihtiskařů a mlynářů, někde ji uctívají také holiči a chirurgové. Většina těchto profesí zachází s nástroji, které jsou symboly jejího mučení – s kolem a mečem.

Zdroj: České zvyky a obyčeje – Alena Vondrušková, České tradice

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora