ČTENÍ POD LAMPU: Čtyři lidové pověsti – Přízrak na vartě, Čertovská práce,...

ČTENÍ POD LAMPU: Čtyři lidové pověsti – Přízrak na vartě, Čertovská práce, Kočičí démoni, Sněžný plán

 

Přízrak na vartě

Jeden mladík ze Čkyně sloužil na vojně v Bosně. Když stával v zákopech na stráži, často myslel na svou starou matku. Jednou zase takhle stojí, hlídá své spící kamarády, když tu vidí, jak před ním vyvstala ze země bílá ženská postava. Sevřel pevně pušku a zavolá: „Stůj, kdo je tam?“ Žádná odpověď. Uvažuje, zda má vystřelit, ale pak ještě jednou zavolal. Ale tak silně, že se celé ležení vzbudilo: „Co se stalo?“ ptá se šikovatel. A mladík vyprávěl, celý zmatený, co viděl. Prohledali terén kolem zákopů, ale žádný vyzvědač! Vyměnili stráže a šli spát. Druhou noc stojí náš vojáček opět na svém místě a znova před ním pluje vzduchem bílý přízrak. Zase jsou vojáci vzbuzeni, ale šikovatel již zuří a přikáže vojákovi, aby příště bez milosti střílel, sic bude zavřen do arestu. Třetí noc nastala, mladíkovi srdce buší očekáváním. Má strach z bílé ženy, ze šikovatele i z vězení najednou. Vtom bílá postava vyrůstá ze země a před vojákem spíná ruce. Ten poslušen rozkazu bez varování střelil. Ozval se tichý vzdech a střelec se v mdlobách svalil na zem. Odvezli ho rovnou do lazaretu, protože blouznil. Za týden dostal z domova zprávu, že jeho maminka postonávala a jednou s půlnoci zaúpěla a hned nato zemřela. Bylo to oné noci, kdy mladík střelil po bílém přízraku.

 

Čertovská práce

Při Novém Dvoře býval mlýn. V něm se dědila čarovná kniha, s kterou se dali vyvolávat duchové a pekelné mocnosti. Jednou dospělí odešli na táčky a děti se dostaly k této knize. Začaly z dlouhé chvíle slabikovat divný text a tu se světnice i mlýnice zaplnila čerty. A už se pekelníci zle sápali na nebohé dětičky, ještě že mlynář něco tušil a předčasně se vracel domů. Čerti se na něj hned vrhli: ,,Řekni, co žádáš a co si přeješ!” Pantáta ze sebe strhl kožich a poručil pekelné čeládce, aby spočetla chlupy na rubu. Čerti se tlačili kolem kožichu a brebentili své výpočty. Mezi tím mlynář skočil do mlýnice, popadl pytel zrní a vysypal je do potoka. Byl nejvyšší čas. Čerti hulákali výsledek: ,, Sedm miliónů a sedm chlupů k tomu!” A zase dotírali: ,, Řekni rychle, co si přeješ a co si žádáš!” ,,Přineste mně všechno zrní z potoka.” V mžiku to čertiska dokázala a naplnila opět prázdný pytel. A znova křičeli: ,,Rychle řekni, co žádáš, co chceš. Jinak tě roztrháme!” Nyní jim pan domácí poručil: ,,Vysekejte z rybníka všechen led, odneste na Churáňov, podpalte ho a popel z něj mi přineste!” To však už čerti nedokázali, vztekle zavyli a na rozloučenou aspoň mlynáři odnesli s sebou do pekla mlýnské kolo. Od těch dob se ve mlýně říkávalo: ,, Když si někdo pozve čerty, musí jim dát také nějakou práci.”

 

Kočičí démoni

Kdysi se od zákazníka z Nového Dvora vracel jeden krejčí do Stachů. Zrovna míjel nízkou stavbu konopice, kde se zpracovávalo konopí. Zarazilo jej, že z okének padá světlo. Nakoukl dovnitř a jak se zhrozil, když uviděl množství koček, které divoce tancovaly. Rychle se snažil zmizet, ale dveře od konopice se otevřely a již se za ním kočky sypaly. Povalily ho na zem, skákaly po něm a pořád naslouchaly, jestli ještě dýchá. Když nakonec omdlel, šly zase tancovat. Ráno se vydala krejčího žena na výzvědy. Našla ho u konopice celého zdrápaného, ale živého.

 

Sněžný plán

Jednou v létě prý za Borovými Lady napadl o svátku svaté Anny náhle sníh. Všude brzy roztál, jen na jednom místě při cestě zbyl sněhem zdůrazněný půdorys stavby. Na tom místě byla pak zbožnými horaly postavena kaplička svaté Anny.

 

Ze sbírky pověstí Dědictví Šumavy autora Ondřeje FIBICHA

Koláž: (red) – Za krásnější Vimperk

 

 

Komentáře

komentářů