ČTENÍ POD LAMPU: Pověsti Urozená mlsota, Kuchařův testament, Ves plná čekání, Smrt na klíně, Hastrmanka

Urozená mlsota

V okolí Lipky, kde prý stával zámek, chytali v dávných dobách ptáčníci na lep i do osidel malé ptáčky – kvíčaly a drozdy, ale také vlaštovky, strnady či skřivánky. A nosili je hraběnkám na zámek, neboť urozené dámy věřily, že požíváním ptačího masa jim vzrostou prsa, zkrásní hlas a omládne srdce…

Kuchařův testament

Sedlák Kuchař ze Lhoty byl do práce jako kat. Syna i dceru stále bral jako pouhou čeleď. Však také byly jeho děti nespokojené, že se stále nemohou osamostatnit, a to bez hospodářova pořízení nešlo. Jednou šel Kuchař s pacholkem na chvůj a při tom šikovně přeskakoval ze stromu na strom. Ovšem trochu pozapomněl na svůj věk a jeden skok si špatně vypočetl. Zůstal chudák viset za ruce mezi nebem a zemí a hrozilo, že si srazí vaz. Větev se mohla každou chvíli ulomit a on v hrůze začal pořádat své dědictví. V cuku letu zvolal na pomocníka dolů: ,,Mates, vyřiď doma, že Franta dostane statek, Mařena jalovici a dva tisíce.“ Nakonec se mu podařilo slézt, avšak svým slovům dostál. Spokojený syn mu poskytl pěkný výměnek, pravda, ikdyž to v tom ,,vzdušném“ testamentu nezaznělo, a všichni byli nakonec spokojeni. Jen v hospodě míval Kuchař toto neobyčejné pořízení stále ,,na talíři“.

Ves plná čekání

Čkyně leží na důležité cestě podél říčky Volyňky. Tudy putovali cizí kupci do srdce Čech anebo naopak vozilo se zboží k Vimperku a mnohdy až do Bavor. Všude hrozily strmé kopce, a tak se tu přepřahalo. Nu a to chvíli trvalo. Od toho čekání vzniklo jméno Čakaně nebo Čekyně. A to už je blízko dnešnímu názvu.

Smrt na klíně

Původní kaplička v Těšnově u Čkyně byla vystavěna pramátí rodu Maršálků. To se stalo takto. Do těchto končin zabloudil v čase válek postřelený jezdec. Už se neudržel v sedle a padl na zem. Kůň, rovněž poraněný, se dovlekl k louce, kde žena pracovala. I šla po krvavých stopách a nalezla pod skalkou umírajícího vojáčka, který zanedlouho v jejím klíně skonal. A protože se na chvíli ocitla v roli Piety, byla kaplička zasvěcena Panně Marii Sedmibolestné a na její oltář mariánská soška umístěna.

Světélka ve čkyňských lukách

Při dlouhé rovině u Čkyně objevovali se na noc světlíci. Lidé mínili, že jsou to dušičky novorozených, kteří zemřeli bez křtu. Jednou tudy projížděl forman, na kozlíku mu již svítila lucerna a do Volyně daleko. Najednou v lukách povstalo světélko, potom druhé a třetí… až jich tam poskalovalo celé hejno. Forman byl kurážný a jen si furiantsky pohvizdoval. A to neměl dělat, neboť tím světlíky přilákal k sobě. Než se nadál, už jsou u vozu, skáčou na korbu i pod plachtu lezou. Náhle je vůz k neutažení a i koně se začínají plašit. Muž se rozzlobil, zaklel a přetáhl světélka několikrát bičem. V tom okamžení se světlíci ztratili a spřežení šťastně jelo dál.

Hastrmanka

Jednou šel jeden strýček po práci na houby. Když byl v lukách za Čkyní, uviděl na trávě plno bílého prádla, jak se tam u potoka bělilo. Ve vodě další kusy máchala nějaká žena a jak ho uviděla, žbluňkla do vody. Tím rázem zmizelo i všechno prádlo. Když došel do lesa, byly tam jen samé muchomůrky. To se mu hastrmanka pomstila, že ji vyrušil z práce.

Ze sbírky pověstí Dědictví Šumavy autora Ondřeje FIBICHA

Koláž: (red) – Za krásnější Vimperk