STARÁ ŠUMAVA: Svatojánské kouzelné bylinky

STARÁ ŠUMAVA: Svatojánské kouzelné bylinky

O bylinkářkách se vypráví celá řada legend, k těm hojným patří trhání bylinek za úplňku, nejlépe při magické půlnoci, kdy prý mají největší moc. Tato legenda má původ z doby před několika staletími, kdy pro místní bylo bylinkaření opředeno záhadami a bylinkářky vydávající se v noci mimo stavení budily samy o sobě velké pozdvižení.

Svatojánské kouzelné, tak se říkalo bylinám natrhaným večer 23. června, tedy v předvečer svátku sv. Jana Křtitele. Svatojánská noc byla vždy považována za magickou. Svoji moc totiž propůjčuje bylinám, které se využívají k čarování.

Po celé generace se v tuto noc chodilo na sběr bylinek do léčivých nebo kouzelných lektvarů. Všichni toužili nalézt alespoň jednou pověstný kouzelný květ kapradí. Lidé věřili, že slunce obracející se na své pouti oblohou ztrácí na chvilku moc nad magickými silami země. Ty se dostávají na povrch a mohou ovlivnit kouzelnou moc rostlin či otvírat poklady. Komu se podařilo najít kvetoucí kapradí, mohl se stát neviditelným, rozuměl řeči zvířat a hlavně mohl nacházet ukryté poklady a měl už navždy štěstí.

Kdo se však vydal hledat takový květ, musel zachovávat řadu tajných magických rad, nesměl se leknout démonů a různých strašidel. V podvečer zaplanou na kopcích ohně, které mají uctít slunce a oslavit slunovrat. Noc je krátká a světlá – o správné svatojánské noci musí víly vidět každičké stéblo trávy na louce, kde tančí.

My vám to teď prozradíme, abyste mohli o svatojánské noci bez obtíží čarovat. Co k němu patří, to je v dnešní době nejasné, ale starší prameny uvádějí jmelí, sporýš, třezalku, violku, libeček, heřmánek, devětsil, mařinku a routu. Ovšem některé z bylinek se měnily podle kraje, protože bylinky v kytici musí být (až na to jmelí) kvetoucí.

Kytici, která má přinést lásku, je nutno svázat devíti stébly trávy a položit na celou noc pod polštář. Pokud ale chceme uvidět podobu milého, uvijeme z bylin věnec, který ráno vhodíme do vody. Dávejte dobrý pozor, ať už budete trhat kvítí, pozorovat broučky s lucerničkami, kteří se právě během této noci zjevují, či se jen tak kochat romantickou atmosférou.

Kapradí rozkvétá o půlnoci, vydává zlatou záři. Pokud se vám podaří objevit květ kapradí a následně poklad, zlata a drahých kamenů si naberte jen tolik, kolik unesete. Pak se už nevracejte, temné síly by vás vlákaly do bažin. Zlaté kapradí má ovšem dalekosáhlejší magickou moc: jeho šťastný nálezce se, kdykoli potřebuje, stává neviditelným, rozumí řeči zvířat, bylin i stromů a paní Štěstěna jej ani na okamžik neopustí.

K naopak záporným jevům svatojánských nocí patří v prvé řadě nebezpečí požárů a také to, že kdekdo může propadnout peklu – zejména je-li při nálezu pokladu ve skále, která se před ním otevře, nenasytný. S tím úzce souvisí výskyt bludiček, které jsou o svatojánské noci vysloveně přemnožené a lákají poutníky do močálů.

Kdo má ovšem dobré srdce, bát se nemusí, bloudivá světýlka mají na tohle nos: dobráka si naštěstí ani nevšimnou. A co víc, někdy jej i dovedou k pokladu. No a mládenci by se měli mít na pozoru před divými ženami. Jsou velmi krásné, jezdí na jelenech, mají zelené oči, zelené šaty, černé vlasy a kruté povahy. Kdo se jimi nechá zlákat, toho utancují k smrti.

Zdroj: Eva Michorová, Rádce bylinkářům

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora

 

 

 

Komentáře

komentářů