STARÁ ŠUMAVA: Očekávání slunovratu

STARÁ ŠUMAVA: Očekávání slunovratu

 

Na Třístoličníku se temeno skály dělí na tři části, v každé z nich je pak vyhloubeno široké sedadlo jako stolice trůnu. Při těch třech stolicích probíhá i trojí hranice, a to mezi Čechami, Bavorskem a Rakouskem. Místní obyvatelé si o Třístoličníku vyprávějí, že před dávnými a dávnými lety tu kolem zuřila předlouhá válka a když konečně přešla, sešli se tu společně panovníci Čech, Bavor i Rakous a sjednali mír.

Každým rokem sem od těch dob tu noc při slunovratu přicházeli vždy poznovu, aby se radili o štěstí svých poddaných. A všichni lidé byli v ten čas veselí a směli jíst a pít, co jen hrdlo ráčí a sedláci oné noci po letním slunovratu tančí na vrcholu Třístoličníku podnes a připomínají si tak dobré staré časy. To než se zjevila veliká kometa a v Praze bylo založeno vlastní arcibiskupství; poté už se ti tři vévodové nikdy k poradě nesešli. Třístoličník porostl mechem a hadi se hřejí při jeho bocích. Až se však ta veliká kometa zase vrátí, budou moci i porady těch tří mocnářů znova započít…

Šumavský letní slunovrat.
Vzpomínáš na to léto, na čas slunovratu
tam v našich rodných horách, v zemi milované?
Svatojánské ohně, v černi tmy a v zlatu
bez konce, v písni, jež znít mi nepřestane?
Blaženě hleděli jsme do plamenů,
řad pochodní plát sotva zapomenu.
Radost v srdcích dál šířila svůj jas:
tak nenávratně krásný byl ten čas!

Slunovrat se slaví odpradávna po celém světě, bez ohledu na kulturu, která v dané oblasti vládne. O letním slunovratu síla slunce vrcholí, začíná jím období plného léta a pak přichází Svatojánská noc, předcházející svátku narození Jana Křtitele, je plna zázraků. Po celé generace se v tuto noc chodilo na sběr bylinek do léčivých nebo kouzelných lektvarů. Všichni toužili nalézt alespoň jednou pověstný květ kapradí.

Poblíž vesnic se zapalovaly obřadní ohně. Důvod nebyl jen v tom, že slavil svátek jeden z nejvýznamnějších křesťanských světců. Vrcholilo zároveň období letního slunovratu. A to byly významné dny v životě našich pohanských předků, doprovázené vždy mnoha magickými obřady. Svatojánské obyčeje jsou rozšířené po celé Evropě. Tehdejší církev jim však nepřála. Dráždily jí svou erotičností a viděla v nich přežívání předkřesťanských zvyků a božstev.

Podle pohanských (i keltských) představ v tento čas vyvěraly na povrch magické síly země, neboť slunce obracející se na své pouti oblohou, ztrácelo toho dne nad nimi moc. Odtud pramenila řada pověr a zvyků, které se přenesly i do křesťanského prostředí. Jedním z nich je pálení ohňů (říkalo se jim svatojánské), kterým se tato ochranná moc přisuzovala. Scházela se u nich hlavně mládež. Chlapci přeskakovali plameny a jako symbolická oběť ohni sloužily věnce nebo květy. Uhlíky ze svatojánského ohně se používaly proti housenkám v zelí – zastrkovaly se do něho opáleným koncem.

Zvláštní síla se připisovala bylinám natrhaným v předvečer svátku (svatojánské koření), které se užívaly v lidovém léčení i magii. Obdobné vlastnosti se připisovaly též máslu stlučeném během svatojánské noci. Zářící kapradí v lesích údajně ukazovalo cestu k ukrytým pokladům. Šťáva ze zázračného kapradí zase umožňovala člověku porozumět řeči zvířat i stromů, případně stát se neviditelným a také ochraňovala před temnými silami.

Tradice svatojánských ohňů se především na venkově udržela i v období křesťanství, ale řada pohanských obřadů a znalostí o magické síle bylin nenávratně zmizela. Skoky přes oheň na svatého Jana je dlouholetá tradice a je nezbytné, aby se při tom člověk intenzivně soustředil na vše, co chce ve svém životě změnit. Slunovrat, první letní den, je rovněž začátkem něčeho nového.

Stejně tak je tomu u všech výše popsaných zvyků, které mají společnou věc – skoncování s něčím starým a otevření se novému. V tomto období dochází k výraznému zesílení veškerých energií. Nad svatojánským ohněm můžeme spálit vše nepotřebné, ať už to učiníme konkrétně, či virtuálně, uděláme tím místo tomu novému a stejného plamenu ohně můžeme současně využít k zažehnutí nových energií. Při skoku se totiž přenášíme přes oheň, který kromě očisty působí i zespodu na naši kořenovou čakru.

Současně se ale pohybujeme i vzhůru a otvíráme se tím i vesmírným energiím, které na nás působí. Slunovrat a den svatého Jana nás doslova vyzývá, abychom uspořádali své vnitřní energie a poté se vydali dopředu – lépe a radostněji.

P. Praxl, Der Dreiländerberg, s. 175-176. Úryvek z Mauthnerovy povídky Der Herr der Schmuggler – Eine Alltagsgeschichte aus dem Böhmerwalde (Pán podloudníků – všednodenní povídka ze Šumavy),
Zdroj: Walter Rudolf Biebl volný překlad

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora

Komentáře

komentářů